Reklama

Reklama

Carlos vypráví o životních osudech Ilicha Ramíreze Sáncheze, jenž byl po dvacet let nejhledanějším teroristou na světě. Mezi lety 1974, kdy se v Londýně pokusil zavraždit britského podnikatele, a 1994, kdy byl zatčen v Chartúmu, prožil několik životů pod mnoha pseudonymy a prošel si všemi spletitostmi mezinárodní politiky té doby. Kdo byl Carlos, jak se jeho propletené a mísící se identity propojují, kým byl, než se bezhlavě vrhl do svého nekonečného boje? (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (58)

dormouse 

všechny recenze uživatele

Je fakt, že jsem zvládla jen dva díly ze třech a nejsem si jista, zda budu mít sílu na třetí. Film je neuvěřitelně zdlouhavý a zamotaný, člověk jen těžko sleduje, proti komu ti teroristé vlastně útočí. Chápu, že v 70. letech ještě nebyla taková protiteroristická bdělost, ale snadnost, s jakou velmi podivné existence vtrhnout do jakékoli budovy či na letiště, vytáhnou kaťušu nebo samopal a začnou pálit po okolí, působí směšně. Navíc při jejich minimální organizovanosti se film jeví stejně groteskní jako Čtyři lvi a zdá se neuvěřitelné, že se těm moulům vůbec podaří nějaká akce. ()

DavidS. 

všechny recenze uživatele

Sága, která rozmáchlou stopáž využívá především k zevrubnému popisu ideologického a politického pozadí teroristických činů a může si tak dovolit i širší historické souvislosti...Další body sbírá za přirozený dobový look prezentovaný v každém detailu, jazykovou koláž a charismatického Ramiréze...V konečném součtu Carlos tak vítězí tam, kde pohořel prázdný a nudný Soderberghův Che, emočně vykalkulovaný Spielbergův Mnichov, akademicky chladný Baader Meinhof Komplex nebo zmatečný Mesrine... ()

Reklama

mira007 

všechny recenze uživatele

Dějepisně celkem přehledné, ale asi by to chtělo třikrát větší rozpočet , aby to nebylo tak zkratkovité ( rozpočet byl dost velký na to, aby byla dobová atmosféra ok, ale na akci už asi moc nebylo.) Místama nudné a místy to vypadalo, že terorismus je hodně velká párty se spoustou hezkých holek ikdyž trochu levičácky trhlých. Koneckonců tady teroristi ukazovali své penisy víc než v amerických erotických filmech. Bylo to poučné, ale moc dlouhé. Nejlepší asi na tom bylo, že jakmile padla železná opona, tak tihle levičácký hovada byli ze dne na den jako na jiný planetě, kde není pro ně ani místo k dýchání. ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Ještě po skončení druhé části jsem chtěl Carlosovi (podobně jako Baader-Meinhof Komplexu) vyčítat takzvanou "romantizaci teroristy". Měl jsem totiž během sledování chuť stát se revolucionářem, v luxusních hadrech bojovat proti kapitalismu, kouřit doutníky, pít whisky a klátit krásné levičácké aktivistky. Ve třetím dílu ale Assayas Carlose doslova myšlenkově i fyzicky vykastruje tak, že na nějaké zidealizované představy opravdu není místo. Nejhorším osudem teroristy totiž není mučednická smrt, ale naprostá ztráta relevance, a nejpotupnější situací pro muže je, když mu přestane fungovat jeho nádobíčko. _____ Budu opakovat, co tu už bylo řečeno jinými, ale Carlos měl podle mě být buď dvou a půl hodinový film nebo deseti-dvanáctidílný seriál. Snažit se zmapovat dvacet let v pěti hodinách a v nich se navíc snažit uvést množství postav a zdánlivě nesouvisejících událostí, se dost dobře snad ani nedá. _____ Mesrine zůstává neohrožen. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Navzdory liposukci má Carlos pořád zhruba hodinu nadváhy. Nebo dvě hodiny podváhy, záleží, z jaké strany to vezmeme. Každopádně jako film příliš dobře nefunguje, protože popisuje až příliš dlouhý časový úsek za použití spartánské výpravy a ne zrovna citlivého střihu. Ramíréz je boží, ale hlavně způsobem, jakým pracuje se svým tělem. S psychikou je to horší a Assaysovo dílo to přibližuje Edelovu Baader Meinhof Kompexu. Což však není žádná výhra, protože proti štíhlému a mrštnému německému atletovi se tenhle otylý Venezuelan nemá šanci vyšvihnout nad průměr - ta "televiznost" mu bere kyslík. ()

Galerie (55)

Zajímavosti (1)

  • Režisér Olivier Assayas původně do seznamu doprovodných skladeb vložil písně skupiny The Feelies. Její členové ale protestovali proti jakémukoli spojování svých skladeb s terorismem. V důsledku toho bylo použito několik písní kapely Wire. (vangobseck)

Reklama

Reklama