Rodina je základ státu

Ale jo, celkem se film povedl. Igor Chmela umí hrát i vážné role, ne jenom dělat šaška v talkshow Partička :) Eva Vrbková, pro mě dosud neznámá herečka, zahrála svou roli věrohodně. Babčáková - srandistka a Jiří Vyorálek se svým moravským přízvukem a pohledem na život mě bavil. Pravdou je, že v jistých chvílích se člověk nudil a celé tempo bylo takové unavené. Ale tak...až někdy film poběží v TV, mrknu na něj znovu. Prozatím 65% // (22.7.2016) ČT2 HD - 75% (with J.) (27.05.2012)

Aj takto to môže dopadnúť, keď sa podpíšete pod nesprávne papiere. Chvíľu som si musela zvykať na Libora, a v podstate aj na jeho celú rodinu - možno to bolo samotnými dialógmi - ale dalo sa. Návšteva priateľov bola príjemným oživením. Hudba zaujímavá. Videné v rámci Season Challenge Tour vol. 3 (07.08.2018)

Je to televizní a docela dost dlouhé, protože těch 103 minut nabobtná na dvojnásobek. V mém případě jsem se cítil, že sleduji dvou a půl hodinový útěk člověka před následky a civilizací. Velký plus jsou herecké výkony Igora Chmely a Simony Babčákové, protože nebýt nich, tak je to průměr. Hodně trefný film na dnešní situaci! (13.11.2012)

„Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina“ Jako zachycení stavu české společnosti vcelku dobré, scénáristicky nijak komplikované a režijně dobře zvládnuté (jen by mě zjímalo, co si pan Sedláček tolik oblíbil na kamerových jeřábech, a proč je tu tolik „stoupajícíců záběrů) dílo, které ovšem má několik ale. Nevím, možná je to tím, že nejsem žena, natož abych byl manželka tuneláře, ale chování drahé polovičky našeho (ne)hrdiny jsem opravdu nepochopil. Že by jí nic nedošlo? Že by opravdu neprohlédla tak jednoduchou záminku s výletem? Že by ji nenapadlo, že její muž, kterému peníze očividně nikdy nescházely, může mít taky něco na triku, když v poslední době tolik jeho nadřízených skončilo ve vazbě? Byl bych schopný uvěřit tomu, že ji „něco“ zaslepilo… Ale to by mě o tom děj musel jakkoliv přesvědčit. Druhou nadmíru podezřelou věcí bylo pátrání po titulní rodině, především pk závěrečný nablblý policejní manévr a – obzvlášť – nepoužití vrtulníku ve chvíli, kdy by byl sakra zapotřebí. Takové přehmaty z „Rodiny“ dělají jen lepší průměr. (11.06.2012)

Nic není černobílé, ale hranice mezi přijatelným a nežádoucím existovat musí. I proto je konečný verdikt přijatelný, protože provinilec s ním nutně musel počítat už od začátku. A Sedláčkův film je právě o tom spění k nevyhnutelnému, o jednom velkém nádechu před skokem do vody, který dává prostor zaměřit se na skutečné životní hodnoty a letmo se ohlédnout za již vykonaným. Je uměřený, spíše neveselý, ale velmi lidský, silný a aktuální, a právě v tom tkví jeho největší síla. (04.03.2012)