Rodina je základ státu

Že se zde objevuje výstup stejného druhu jako v Intimním osvětlení (kde je organickou součástí celku), ještě neznamená, že má nějakou cenu oba filmy srovnávat. Sedláčkovo Rodina je základ státu nedisponuje ničím, čemu bych mohl nějakým způsobem věřit a celkově na mě působí jako film, který snad chce "promlouvat k dnešku", není zrovna špatný, ale nestojí za bližší pozornost. Brzy bude právem zapomenut, což mu ovšem prospěje, protože filmoví nadšenci případných příštích generací pak budou moci objevovat zapadlou perlu s několika krutými scénami. Pro mne - současníka - je cenný jen ten název. Je totiž nutno váhat mezi dvěma protichůdnými optikami, které nabízí. Je česká společnost morálně (i jinak) v prdeli pro to své vyznání starat se jen o svůj píseček, kdysi vyjádřené v pregnantní zkratce "kdo nekrade, okrádá rodinu"? Nebo naopak jsme v prdeli proto, že nejsme schopni udržovat rodinu silnou, všemu navzdory? Ergo ukazuje Sedláček na typické rodině (jen s nadprůměrně zdatným živitelem), proč je stát čecháčků jedna velká sračka, nebo jde o to, že se tato rodina v náhlé krizi dobrala takové soudržnosti a síly, že obstojí státu, právu i morálce navzdory, takže nakonec opravdu jen na tom především záleží? Nevzniká tak právě rodina, z níž lze teprve stát budovat? Měl-li tvůrce na mysli toto, pak je třeba pochválit volbu sociálního typu "hrdiny" i značnou zdrženlivost v hodnocení toho všeho. Každopádně rodina je základ státu a každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. (10.08.2016)

Konečně silný autorský film vypovídající něco podstatného o současné době, o marasmu kolem a uvnitř nás. Narozdíl od všech těch tendenčních Hranařů a přehnaně manýristických ,,ulovených miliardářů" se Sedláček dovede držet podstatných vodítek a jeho motivací není jen tupá nabroušenost (jako v případě Hranařů) nebo intelektuální opovržení či sarkastický škleb (jako v případě Ulovit miliardáře), takže jeho zpráva o stavu republiky přináší popis kolektivně tušeného, přesto však umělecky zatím jen zřídka (a dosud spíše neúspěšně) pojmenovávaného. Sedláček vyniká absolutním pozorovacím talentem ,,U nás ve školství je krize furt, takže svět nás konečně dohnal." a umí si pomoci silnou paralelou či rovnou zaštítěním se mravní autoritou minulosti (Masarykův výrok v titulu, inscenování scény vědomě či nevědomě odkazující k Passerovu Intimnímu osvětlení či použití sakra nadčasové Ukolébavky Karla Kryla...), dovede se vyjadřovat působivě a pojmenovávat precizně a především, již z charakteru a podstaty jeho předešlé tvorby, nebojí se a chce se angažovat. Narozdíl od mnoha jiných českých tvůrců. Trochu problém je jen vizuální podoba celého snímku, nemohl jsem se totiž celou dobu zbavit dojmu, že se dívám na televizní film, což je nejspíš způsobeno malým rozpočtem. Osobně bych také vypustil scénu s bizarní plastikou, s kozou a se synem v kimonu, přijde mi to jako přespříliš levná metafora. Vyváží to ovšem silné symbolické scény (loď s ohňostrojem plující po setmělé řece, umírající pes v lese...). Přes tyto výhrady totiž cítím, že Sedláčkův film je skutečně silnou autorskou reflexí dnešního status quo Česka, navíc, narozdíl od výše zmiňovaných tématicky spřízněných filmů, Sedláček nikdy explicitně nevyřkne soud a nechává diváka, aby si svůj postoj k hrdinům (především tedy k tomu hlavnímu a jeho vině/nevině) udělal sám, což je fakt velmi chvályhodný, byť jistý ironický podtón pana režiséra pozorný divák cítit musí, už jen třeba v té masarykovské paralele v názvu filmu... (03.03.2012)

Pro mě těžko hodnotit, Sedláček je moje srdeční záležitost. Ale tady jsem si s ním sedl nejméně, přitom jeho asi nejangažovanější film. Snad ve mně časem uzraje. 19.3.2012 Už sme si sedli, po x-tým shlédnutí je to hlavně silný film, s aktuální a nosnou myšlenkou. Takovýc filmů, které neuhýbají, by mělo být víc. (09.01.2012)

Nejsmysluplnější porevoluční český film, který se nezabývá ani válečnou ani totalitní tématikou a přesto funguje, neuvěřitelné! Ačkoli se i v tomhle přípádě jedná o vážné téma prohnilosti naší společnosti, je kladen velký důraz na postavy a jejich lidskost. A ta rodina v tomhle filmu opravdu funguje. K hercům není co dodat, tam se snad našli všichni a všichni mě bavili. Každá scéna, i ta divná s tím chudákem psem, tam patří a má svůj důvod. Ovšem vrcholem filmu je ta neuvěřitelná část ve Strážnici, kde padá co slovo to perla:-) Celkově to moc dobře funguje a otevřený konec tomu sedí jak hrnec na ... Líbí se mi hudba, písnička Lenky Dusilové "Smiluje" je uhrančivá, výprava po vlastech českých je taky fajn atd. Po dlouhé době jsem si vychutnal český film se vším všudy. (11.05.2014)

Filmařský styl PR pracovníka Miloše Zemana, Roberta Sedláčka mně prostě nesedí. Minimalistický dialogy působí absolutně nepřirozeně, umělé jsou i jednotlivé situace (útěk autem, skanzen, atd. ). Režie není úplně marná, během filmu se určité pocity dostavily, především díky snaze o určité sdělení o stavu společnosti a českýmu myšlení ( kompletní setkání s přáteli na Jižní Moravě ) a díky dobře napsaným i zahraným vedlejším postávám. Na projevu hlavních postav se bohužel až příliš podepsaly režisérovy vize. (09.06.2015)