Tady to musí být

Sean dojemnej jak lenochod a Frances jako obvykle... tenhle film je pro mě zjevení. A musela jsem si vyhledat album SP EAK IN GI N TO NGU ES od TA LKI N GHE ADS, protože je na něm písnička This must be the place (naive melody)... http://www.youtube.com/watch?v=HldHtBxNK6k (17.03.2012)

Bývalá rocková hvězda Cheyenne se po smrti svého židovského otce vydává dokončit jeho celoživotní poslání, které má počátek v jednom koncentračním táboře. Zprvu mi hlavní hrdina neodbytně připomněl heroinem vyleptaného Ozzyho, který mluví jako chovanec ústavu pro duševně choré a jeho motorika zdaleka nedosahuje hbitosti beznohého důchodce při plížení vzad. Nicméně jsem si na to po chvilce zvykl a naplno si vychutnal bravurní herecký koncert Seana Penna. Celý film je protknut veselými, citlivými i morálně utužujícími scénami. Je to snímek o hledání smyslu života, překonání strachu a o dospívání. Rozhodně si nemyslím, že vše je lehce patrné pro každého diváka, ale do detailu vypiplaná pointa a složitost celého díla mne nakonec dostala do kolen. Opravdu jsem nečekal, jak dobře na mne tohle zapůsobí a nezbývá, než vřele doporučit. 85% (22.05.2014)

Asi tak jako jsem u Příběhu Alvina Straighta nechápal, že to točil Lynch, u This Must Be the Place nechápu, že to netočil. Krásně natočená gotická road movie o hledání kořenů jednoho divného samorostu, která strhne obrazem, hudbou, obsahem a samozřejmě i neuvěřitelným výkonem Seana Penna. Evropský art který je zvláštní tak přirozeným způsobem, jak to snad uměj jen na starém kontinentu (a i tam jen místy). (15.05.2013)

Ujeté abstraktní pojednání o bilancování rodinných vztahů, které jednoho dne dohoní každého - dokonce i zásadového rockera, který zamrznul v letech své největší slávy, oproštěn jen od smrtonosných zlozvyků své branže, nikoli však image. Mlčky, nebo s pisklavým smíchem naslouchá všem, kdo mají potřebu se svěřit a na oplátku utrousí upřímně a přemýšlivě něco málo ze svého pohledu na svět. Stereotyp všedních dní, narušený smrtí otce, vyvolá zpětný pohled na jejich vztah a náhlou potřebu dokončit celoživotní pátrání po jednom z mála žijících, kteří nesli spoluzodpovědnost za vytetovaná čísla na levých předloktích. Nezatížen zaslepenou pomstychtivostí a nenávistí kráčí vstříc vlastnímu zmoudření, aby na konci své cesty konečně dospěl a zapálil si svou první cigaretu... Neobvyklé zpracování tématu mělo za následek i moje neobvyklé posuzování - po prvotních rozpacích, kdy jsem tipovala Todda Haynese na režisérské židli, jsem si přestala klást zbytečné otázky a prostě se jen dívala - a nebylo to zlý. (24.04.2012)

I když je to Sorrentino, tak to nemění fakt na tom, že ten film je prostě špatně napsaný a dramaturgicky nezvládnutý. Co mělo přijít do desíti minut, to přichází až ve čtyřicáté. Je v tom až moc cítit snaha být "divný" v každém záběru a za každou cenu, nemluvně o těch veškerých nahodilostech, který tam jsou prostě jenom proto, aby tam byly. A David Byrne je socka, která měla raději svoji hudební invenci zanechat u Windows XP, není tedy divu, že v tomhle filmu není vyloženě jediná dobrá scéna, která by strhla svým audio-vizuálem jako v Il Divo, když to prostě hudební doprovod neumožňuje. Velké zklamání. Doufám, že příští film bude točit zase doma. (21.04.2012)