Samurajský pudink

Bylo to sladké jako všechny ty dorty, co jsem viděla, a bohužel u sebe neměla ani kousku ničeho takhle dobrého. Nataschino upozornění jsem nedbala a jak to dopadlo; se slinou u pusy :-D Ale naštěstí nejde tam jen o dorty (pokud ano, musela bych to před koncem stopnout, nasednout na bus a jet do nějaké cukrárny, ve které taky dělají takovou krásu), ale i o vztah mezi tokijskou rodinou a edským samurajem, který byl podán pěkně, nenuceně, jasně. Pro mě rodinná rabukomedi, kde nejsou násilné zvraty a tupě nastrkaná nedorozumění. Typický japonský konec mě však moc nenadchl, spíš ve mně zachal trochu prázdno, ačkoliv netuším proč. Vlastně bych to mohla nazvat pěknou pohádkou, na kterou mi stačí podívat se jednou a zapomenout. Chcete něco nenáročného, s pohodovou atmosférou, milými hereckými výkony? Třeba něco dobrého po obědě? Sáhněte po tomhle filmečku. (16.03.2011)

Velmi příjemná japonská komedie o tom, jak se musí mladý samuraj srovnat s existencí ve světě skoro o dvě stě let novějším. Samurajská výchova mu více pomáhá, než škodí a své nové místo ve světě si najde, překvapivě, ve výrobě zákusků. Zápletka je milá, decentní a nenápadně honoruje samurajskou morálku a hodnoty. A celý příběh pohladí po duší, polechtá chuťové pohárky a vyvolá poměrně dost smíchu.A to nenuceným vtipem. Včera se Kevin Hart a nějaký jiný trouba ve filmu snažili pobavit, dřeli to až na kost, ale úsměv ve mě nevyčarovali, natož smích. Tady jsme se smál a usmíval často, a se mnou celé kino. Japonské filmy pro mě mají zvláštní poetiku a estetiku, která mě tak nějak uklidňuje a konejší. A v tomto případě to nebylo jinak, jen drama, nebo melancholii vystřídal vtip. (06.02.2016)

Samuraj z Eda se záhadně přemístí do současného Tokya a začne uklízet a péct dorty?? Zní to bizarně, ale vychází z toho více než sympatická romantická komedie, která se nenáročně věnuje problematice mužské a ženské role v japonské společnosti. Myslím, že ženských, které by chtěly pracovat, zatímco se jim doma fešný samuraj stará o špinavé fusekle a večeři pro děcko, by se našlo docela dost:-) Trochu lépe mohl být zpracován kulturní šok, který zažívá samuraj v moderním Tokyu, přece jen se naučil pracovat s vysavačem a troubou poněkud rychle a nevypadal, že by ho vymoženosti a vztahy dnešní doby až tak šokovaly. Romantická linie je sympaticky jen lehce naťuknutá, ale zato povedeně vygradovaná. Škoda toho až moc doslovného konce. Upozornění: nedívat se, pokud nemáte po ruce nějaký zákusek! (14.02.2011)

Samurajsko – cukrářský povzbuzovač nálady. Ta zápletka je mírně řečeno dost ulítlá, ale byla sranda sledovat zmateného samuraje z minulosti, jak se potýká s nástrahami dnešní doby. Sice bych si ho představovala trochu staršího a s větším charisma, ale i tak to byl sympaťák a ty dorty co dokázal vykouzlit, nejen že nádherně vypadaly, ale ještě se mi při nich sbíhaly sliny, mňam. Maminka byla taky v pohodě, ten malej špunt vyloženě kouzelnej a s novým návštěvníkem tvořili povedenou rodinku, takže se mi u nich moc líbilo. Jako oddechovka na pohodu ideální. (29.06.2015)

Jeden z nejhezčích filmových zážitků poslední doby. Filmy o cestování v čase mám ráda a tento film s klidem mohu nazvat jedním z nejlepších svého žánru. Jeden samuraj z období Edo se dostane do nynějšího Tokia, sblíží se se svobodnou matkou a jejím šestiletým synem a objeví novou vášeň – vytváření cukrářských výrobků. Jeho Tokugawské zvyky působí jako kontrast k dnešnímu westernizovanému Japonsku, kde se poprvé setkává s tím, že žena je vnímána jako svobodná bytost a je jí tedy umožněno docházet do zaměstnání. Film se věnuje i společenským otázkám a vede k zamyšlení, hlavní účel je ale pobavení a mě pobavil dokonale. Některé scény jsou vážně vtipné a roztomilé. Film má velmi příjemnou atmosféru, ani na chviličku nenudí a zvedl mi náladu tak, že jsem se ještě dlouho musela usmívat. (17.02.2011)