Samurajský pudink

Jeden z nejhezčích filmových zážitků poslední doby. Filmy o cestování v čase mám ráda a tento film s klidem mohu nazvat jedním z nejlepších svého žánru. Jeden samuraj z období Edo se dostane do nynějšího Tokia, sblíží se se svobodnou matkou a jejím šestiletým synem a objeví novou vášeň – vytváření cukrářských výrobků. Jeho Tokugawské zvyky působí jako kontrast k dnešnímu westernizovanému Japonsku, kde se poprvé setkává s tím, že žena je vnímána jako svobodná bytost a je jí tedy umožněno docházet do zaměstnání. Film se věnuje i společenským otázkám a vede k zamyšlení, hlavní účel je ale pobavení a mě pobavil dokonale. Některé scény jsou vážně vtipné a roztomilé. Film má velmi příjemnou atmosféru, ani na chviličku nenudí a zvedl mi náladu tak, že jsem se ještě dlouho musela usmívat. (17.02.2011)

Samuraj z Eda se záhadně přemístí do současného Tokya a začne uklízet a péct dorty?? Zní to bizarně, ale vychází z toho více než sympatická romantická komedie, která se nenáročně věnuje problematice mužské a ženské role v japonské společnosti. Myslím, že ženských, které by chtěly pracovat, zatímco se jim doma fešný samuraj stará o špinavé fusekle a večeři pro děcko, by se našlo docela dost:-) Trochu lépe mohl být zpracován kulturní šok, který zažívá samuraj v moderním Tokyu, přece jen se naučil pracovat s vysavačem a troubou poněkud rychle a nevypadal, že by ho vymoženosti a vztahy dnešní doby až tak šokovaly. Romantická linie je sympaticky jen lehce naťuknutá, ale zato povedeně vygradovaná. Škoda toho až moc doslovného konce. Upozornění: nedívat se, pokud nemáte po ruce nějaký zákusek! (14.02.2011)

Velmi příjemná japonská komedie o tom, jak se musí mladý samuraj srovnat s existencí ve světě skoro o dvě stě let novějším. Samurajská výchova mu více pomáhá, než škodí a své nové místo ve světě si najde, překvapivě, ve výrobě zákusků. Zápletka je milá, decentní a nenápadně honoruje samurajskou morálku a hodnoty. A celý příběh pohladí po duší, polechtá chuťové pohárky a vyvolá poměrně dost smíchu.A to nenuceným vtipem. Včera se Kevin Hart a nějaký jiný trouba ve filmu snažili pobavit, dřeli to až na kost, ale úsměv ve mě nevyčarovali, natož smích. Tady jsme se smál a usmíval často, a se mnou celé kino. Japonské filmy pro mě mají zvláštní poetiku a estetiku, která mě tak nějak uklidňuje a konejší. A v tomto případě to nebylo jinak, jen drama, nebo melancholii vystřídal vtip. (06.02.2016)

Tokugawský samuraj přicestuje do současnosti a stane se "sengjó šufu"? Tak to promiňte, ale "HI HI HI!" :D Jak už napsala Natascha, je to trochu bizarní a určitě působí divně, jak rychle si na to všechno zvykne, začne uklízet, péct dortíky a používat mobil. Ale co - jeho zažité chování se nezmění, a tak dochází k úsměvným i poučným momentům, kde můžeme vidět kontrast předmoderního a současného Japonska. Jedná se o neskutečně milý a úsměvný snímek, během kterého jsem se sem tam nemohla ubránit chichotání a na konci jsem se už tak usmívala, že mi z toho "veselí" začaly téct slzy (ne, vážně nepřeháním). A to je opravdu úžasné, vzhledem k tomu, že jsem před zhlédnutím měla náladu pod psa. S hodnocením neváhám. PS: Banzai japonskému purinu! Je mnohem lepší než náš český pudink. PPS: Nishikido Ryō je sympaťák. ~(4,7★)~ (16.11.2011)

Samurajsko – cukrářský povzbuzovač nálady. Ta zápletka je mírně řečeno dost ulítlá, ale byla sranda sledovat zmateného samuraje z minulosti, jak se potýká s nástrahami dnešní doby. Sice bych si ho představovala trochu staršího a s větším charisma, ale i tak to byl sympaťák a ty dorty co dokázal vykouzlit, nejen že nádherně vypadaly, ale ještě se mi při nich sbíhaly sliny, mňam. Maminka byla taky v pohodě, ten malej špunt vyloženě kouzelnej a s novým návštěvníkem tvořili povedenou rodinku, takže se mi u nich moc líbilo. Jako oddechovka na pohodu ideální. (29.06.2015)