Pohwa sogeuro

Kórejský vojnový film natočneý na americký štýl. Vrámci klišé mi chýbal zrejme už len milenecký trojuholník. Neberem to vôbec ako výtku alebo chybu filmu. S prehnaným patriotizmom a s tým súvisiacimi vecami som nikdy nemal problém. Technické spracovanie je na vysokej úrovni, chvalabohu casting je tiež v poriadku, kedže som si chalanov nemýlil (podľa mien sa to moc nedalo usledovať). Možno sa režisér mohol kúsok viac popasovať s psychológiou postáv a emóciami, zrejme ale na to nebol priestor a asi aj ambície snímku boli iné. Stále ide ale o kvalitnú mimoamerickú produkciu. Kiežby sa na Slovensku podarilo natočiť niečo podobné. Námetov je mnoho... (30.08.2013)

Režisér Jae-han Lee je prostě učedník Johna Woo, už od úvodních minut víte odkud vítr fouká, ale to není vůbec na škodu. Ten film je sice jednoduchý lineární příběh o partičce studentů co se brání v korejské válce přesile KLDR, jenže všechno tady šlape a funguje jak švýcarské hodinky. TOP mi konečně ukázal, že dokáže být herec, doteď jsem ho vnímal jen jako celebritu těžící ze svého vzhledu a popularity v hudební kariéře. V roli severokorejského lídra neskutečně charismatický Seung-won Cha, v miniroličce zdravotnice se tady mihne Jin-hee Park. Film vrší klišé na klišé, jenže ty postavy byly životné, bavily mě, věřil jsem hercům jejich role, perfektní kamera, hudba, akce, ale hlavně z toho fakt tekly emoce. Režisér prostě umí dostat diváka kam chce, dojme Vás heroickým krveprolitím a příběhem dvou hlavních hrdinů, tleskám, fakt povedené. (09.05.2017)

Ano očekávám spousty komentářů, které budou srovnávat Pouta války a tento film, avšak kromě toho, že se jedná o stejnou válku, tak děj je dost rozdílný. Nebudu to srovnávat a raději se podívám na film bez toho, abych myslel na Pouta války. Barvy, efekty atd. nám ukázalo hned na začátku, že to bude film na vynikající úrovni, jenž může konkurovat ba i předčít jakýkoliv válečný film z jiné země. To, že byl film na základě skutečné události ještě umocnilo mojí zainteresovanost, jelikož o historii Koreje vím jen základní informace, a každý střípek do rámu mých vědomostí vítám s otevřenou náručí, občas i pusou. Celkově hodnotím na 90% (mimochodem o 10% více, jak Pouta války) (21.09.2010)

Další korejský válečný počin, který byl protentokrát natočen k připomenutí uplynutí 60 let od začátku Korejské války. Tento film byl pro mě opravdu krokem do neznáma, neboť u předešlých dvou snímků byla záruka režiséra. Zde jsem fakt byl na vážkách, zda si film pustit. Podle převážně nadprůměrného hodnocení jsem se nakonec rozhodl pro. Pohwa sogeuro je typickým produktem korejské kinematografie. Asi bych začal s akčními sekvencemi. Ty byly bravurní, šel mi z nich mráz po zádech a působily nesmírně propracovaně. Všechno to vyvrcholilo závěrečnou půlhodinkou, ze které se tajil dech. Přišlo mi, že tento film snad nemohl mít rozpočet pouhopouhých 10 milionů dolarů, protože ty scény působily, jako že film oplývá vysokým finančním kapitálem. Dále opět zahráli autoři na divákovy city, protože to je film podle skutečných událostí, a také ty samotné kamerové záběry na umírající studenty musí obměkčit i toho největšího tvrďáka. Ještě musím pochválit hudbu, která umocňovala již tak bravurní zážitek. Příběh ani nemusím hodnotit, protože ten se doopravdy odehrál. V rámci korejské konkurence špička, lecjaké západní filmy by si měly z těchto filmů vzít inspiraci. Za mě dávám 89 % (30.05.2017)

Příliš se mi nelíbí koukat na rákosnické filmy. Jejich ksichty jsou totiž k nerozeznání a těžko se v nich orientuje. Korejci nicméně točí nejlepší válečné filmy na světě, takže moc nemůžu jinak. Tahle skutečná událost je něco neuvěřitelného a válečná vřava na hranicích únosnosti, takže jsem byl po skončení zdrcený jak emocionálně, tak fyzicky, protože počty mrtvých se kvapem blížily killcountu největších masakrů. 100% (12.04.2017)