Lov lososů v Jemenu

Dokonalá chemie mezi Ewanem McGregorem a Emily Blunt, režijní jistoty feel good filmů Lasse Hallströma a neokoukaný námět. Není to taková šleha, jako jiné kultovky v tomto žánru, ale v době sucha na poli dospělých romantických dramedií rozhodně kousek, ke kterému se po letech vyplatí vrátit...8/10 (30.05.2020)

Ten film je od začátku tak strašně průhledný (a pracuje s tolika klišé), že nemá žel čím překvapit, natož v romantické linii, a po té údajně politicko-satirové už vůbec ne. Jen si odškrtáváme položky jako nezávislá partnerka chladná jako led, nesmyslný úkol, který lze provést jen s hromadou miliard dolarů či liber („Proč si raději nekoupí fotbalový klub?“ - skvělá hláška, ale popravdě mi pak celou dobu vrtala v hlavě, protože to nedávalo smysl), postupné sbližování... a jasně, nějaká ta hezká příroda, pohádkově bohaté kulisy jak v českých komediích 30. a 40. let, a to je asi tak vše. Nepředává to kromě prvotního, postupně utahaného a zvláčeného nápadu nic navíc. (16.07.2021)

Méně minut, méně dobrého boháče š(v)ejka, méně limonádovosti během lososího finále a naopak větší porce té zdařilé byrokratické satiry (a vlastně rovnou samostatná komedie à la Jistě, pane ministře/premiére pro duo Kristin Scott Thomas a Conleth Hill)... To je to co by bývalo Hallströma uchránilo od spadnutí do škatulky "sympatické, ale vlastně zcela tuctové". PS: Obsazení McGregora je typově zcela mimo; opravdu zrovna jemu někdo uvěří (pro ženy) nezajímavou podpantofláckou sucharskou kancelářskou krysu? Vždyť to je jako by Metráčka hrála Libuše Šafránková. (06.05.2012)

Nedávno jsem viděl podobně praštěný film, i když trošku míň známý, než právě tenhle kousek. Jmenoval se Výpadky proudu. Stejně jako Lov lososů v Jemenu byl absurdní a stejně tak se na něj hrozně hezky koukalo. Stejně tak jsem se ale nedokázal přenýst přes absurditu a tak nějak jsem se nemohl zbavit dojmu, že i když je nápad hezký, zpracování je moc pěkné a herci hrají brilantně, já film nejspíš už nikdy neuvidím a nebude mě to vůbec trápit. (27.07.2013)

Losos jako mírová vlajka? Je moc příjemné vidět, že žánrovému všudybudovi Lasse Hallströmovi i po dlouhých letech „na výsluní“ ujíždí ruka jen velmi zřídka. Troufám si tvrdit, že Lososy v Jemenu jsou jeho nejpříjemnějším filmem od dob Pravidel moštárny. Doktor Alfred Jones je věcným sucharem pracujícím na britském ministerstvu rybolovu, majíc za manželku stejně nudnou workoholičku, s níž sex vydá na několik zoufalých pohybů. Když mu do života vtrhne energická, usměvavá a ctižádostivá asistentka jemenského šejka Harriet, nestačí se divit, s jakým nápadem přichází a s jakou lehkostí ho pohltí rodící se vztah. Vedle neselhávajícího režiséra potěší hlavně scénář. Takhle dobře napsané postavy se často na plátně nesetkávají. Šťastnou ruku měli pak tvůrci i ve výběru herců. Naprosto všestranný herecký rejstřík Ewana McGregora jen dokazuje, co jsme všichni věděli, Emily Blunt možná není klasickou hollywoodskou krasavicí (pro mě je něco víc!!), ale svůj půvab a hereckou jistotu v různých polohách rozehrává znamenitě. Trefou bylo i oslovení egyptského herce Amriho Wakeda a netřeba připomínat velezkušenou Kristin Scott Thomas coby bezpáteřní a ledově vtipnou mluvčí britského premiéra. To, s jakou noblesou a sebejistotou manipuluje lidmi kolem sebe, je k popukání. Politika neruší, milostná linie je decentní, atmosféra uvolněná, podbízení divákovi snesitelné, síla médií trefná a aktuální, britský humor pořádně břitký a konečně budování šejkova snu o naplnění vyschlých koryt řek vodami plnými lososů nesklouzává do patosu, Výsledek pobaví, zahřeje a nezdráhá se ani vážnějších témat. Tak, a teď jednoho na pánev!! (15.07.2012)