George Harrison: Living in the Material World

"George neměl ambici zůstat celý život jen součástí Beatles." Kdybych byl v jednom ze svých příštích životů členem nějakých těch Beatles, tak bych chtěl být veselým Ringem, ale stejně bych byl nenápadným pracantem Georgem. Jsem už prostě takový. Ve snímku mě fascinoval jeho perfekcionismus, nadšení pro hudbu a absolutní vítězství duchovna nad materiálnem, ale to si mohou dovolit jen lidé, kteří se nemusejí starat o placení složenek. Jinak to na můj vkus bylo příliš obsáhlé, některé historky mi připadaly zbytečné a všeobecně bych si to určitě užil ještě o něco víc, kdyby tam bylo méně Krišny a víc hudby. (28.11.2016)

"If you don't know where you're going, any road'll take you there." ____ Důstojná pocta a velice komplexní (téměř čtyřhodinový) biografický epitaf pod taktovkou Martyho Scorseseho. Přestože jde o veskrze standardní dokumentární portrét s mluvícíma hlavama, George Harrison byl natolik výjimečný člověk a umělec s neskutečně pestrobarevným životem, že neodoláte. Dokument kompletně nereflektuje pouze jeho život, ale taky kariéru u kvarteta liverpoolských Brouků, a zejména pak jeho intuitivní idee o konfrontaci mezi materiálním a idealistickým/spirituálním světem, jejíž balance a rovnováha je riskantně narušena - a tuhle kritiku disharmonie rozvinul již v sedmdesátkách (*varovnej vykřičník!*), a želbohu stále trvá.... Palec hore za komickou vložku s Monty Pythonama - absolutně mě šokovalo, že bez finanční podpory Jiříka by neexistovala kultovní religiózní parodie 'Život Briana' - a především pak kreativní impakt Raviho Shankara, který s Georgem do hudební kultury nesmazatelně vtiskli fundament psychedelického rocku.... Rezoluce? Choďme víc k zubařům, který váš čajíček místo cukříku či slivovice osladí psychotropní laskominou - vůle okusit diethylamid kyseliny lysergové opět nenávratně vzrostla! Tímto vám bonusově doporučuji čtyřhodinovou režisérskou verzi neméně kvalitního a dnes již ikonického dokumentu a generační výpovědi 'Woodstock' od Michaela Wadleigha.... A kdo netrpí obsesí fenoménu jménem Býtlz, je ofiko chodícím potratem a odpadem parazitující na řiti lidský existence. https://youtu.be/HgYq84uXi2Q ____ "Life goes on within you and without you." (24.07.2020)

Z beatlologického hlediska se Scorsesemu povedlo skoro nemožné – neopakovat, co už bylo stokrát řečeno jinde, a když už, tak aspoň volit originální úhel pohledu, nesklouznout na jedné straně do nekritického adorování ani na druhé do bulváru, ale podívat se na život, tvorbu i dynamiku vztahů uvnitř a okolo slavné kapely po svém, hodně intimně a přitom s obyčejně lidským respektem ke všem zúčastněným, a to i u hodně kontroverzních témat – aniž by člověk měl pocit, že se toho ve jménu smířlivosti nějak moc zametlo pod koberec. Co se týká mravenčí práce na postižení všemožných zákrut klikaté životní, osobnostní, tvůrčí i světonázorové cesty samotného George, mám jen tu výhradu, že některé věci (třeba tu o dvou protikladných povahách) jsme možná nemuseli slyšet tolikrát z tolika různých úst, výsledek by asi nebyl o nic míň strhující (zvlášť pro někoho, kdo byl beatlovskou i post-beatlovskou muzikou a celým jejich fenoménem kus života uhranutý) a zároveň by byl o něco málo stravitelnější. (15.02.2018)

Takzvaný "tichý Beatle", který měl paradoxně v podstatě nejvíc co říct, na rozdíl od Lennona, který se často zbytečně utápěl ve velkých gestech. Pietně i realisticky pojatý příběh o hudební legendě, ve kterém skutečně není místo o skandálu kolem My Sweet Lord, protože ačkoliv rozhodnutí soudu nikdo nezpochybňuje, představa, že někdo jako Harrison skládá plagiáty, je jak z jiné planety. 90%. (27.11.2022)

S ohledem na stopáž se možná nabízí, že život George Harrisona je pro Scorseseho nějakou osobní záležitostí, ale v tomto případě byl regulérně najat vdovou a správkyní hudebníkova dědictví, Olivií Harrison, která se k desetiletému výročí úmrtí svého chotě chystala vydat o něm knížku a chtěla to mít podepřené z obou stran. Skrze to zajímavé sledovat, jak si režisér v dlouhém a členitém životě nachází to svoje téma vykořeněnosti, pátrání po své roli a selhávání v jejím naplňování. Harrison zde nepůsobí toliko jako prorok, inovátor a svébytný umělec (v kontrastu s tím, jak to tam o něm prohlašují mluvící hlavy), nýbrž jako zmatený osamělý muž, který do puntíku naplňuje životní úsečku úspěšného západního muže pozdního kapitalismu: úspěch v mládí -> bezstarostné večírky -> psychedelické drogy -> mudrlanství -> východní filozofie -> snaha o comeback -> mudrlanství, ale jiné -> zahradničení -> smrt. Výsledný pocit z filmu přichází tak nějak mimoděk a je to zvláštní melancholie nad malým člověkem, který se pokusil prakticky o vše, měl po celém světě tisíce dobrých známých, ale vlastně byl celou dobu docela sám. Osobní bonus materiál: Harrison je další z hudebníků, kteří ve svých teen/20s letech vypadali jak já v teen/20s letech, já si jednou ty DNA testy udělám a pak se těšte jak na vás všech zbohatnu! (31.12.2023)