O bozích a lidech

Človek je spoločenská bytosť, potrebuje pre rozvoj svojej jedinečnej osoby spoločenstvo, ktoré ho podrží. Takéto spoločenstvo tvorí aj partia trapistov v severnom Alžírsku. Spolu jedia, spolu sa modlia, spievajú, slúžia dedinčanom, a spolu idú až do konca... Poctivá trpezlivá filmárčina pre trpezlivého diváka, ktorý čaká od filmu niečo viac. Slovo, príbeh jednoduchého života, múdrosť. Ticho. (23.07.2012)

Místy brilantní a jindy zas poněkud nudné. Filosofické spirituální "drama" o víře, násilí, islámských extremistech a v neposlední řadě hlavně film o nezodpověditelných otázkách, které si kladou sami mniši. Ať už trpí misionáři či divák sledováním tohoto snímku, jednu scéna je nezapomenutelná. Jedná se o jakýsi předzávěr, kde kamera zabírá každého člena při "hostině" za doprovodu Labutího jezera, při které už jen čekáte, kdy to přijde… (6/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)

Film jsem si vychutnala v původním znění a byla jsem nadšená, navíc mám ráda dobře zpracované duchovní věci a dokonce můžu i dobře zazpívané žalmy. Tenhle film je prosáklý duchovní atmosférou, ukázkovou prací skupiny mnichů na sjednocení , shodě a vybudování oázy duchovního míru a jedinečné lidské vyrovnanosti v dokonalé harmonii uprostřed neklidu a teroru, takže prosím ufouny zvyklé na horory a béčka nebo vykastrovanou klasiku, aby se do toho vůbec nepouštěli, vyhli se filmu obloukem a to velkým(např.verbal + wirtuaruska a jejich napodobeniny) a neprudili pak svými nechápavými nebo oplzlými komentáři, předem děkuji za pochopení. (21.04.2012)

Mohli bychom tenhle film oznacit jako nabozensky. Jenze tohle oznaceni by odradilo celou radu divaku. A tak o tomto filmu muzu mluvit spis jako o filmu o hledani. O hledani viry, sebe sama a moznosti, ktere stejne nakonec vsechny konci stejne. Prave ta (ne)moznost volby je silnym motivem ve filmu Des hommes et des dieux. Mnisi v klastere L' Atlas se vlivem okolnosti museji rozhodnout, zda odejdou ze sveho domova, anebo zda zustanou. Jednim ze zlomovych okamziku je stedrovecerni vecere, kdy mnisi oslavuji prichod Syna Boziho. Misto nej prijde tak rikajic ke stolu nekdo jiny. Nekdo, kdo mnichy donuti premyslet o sile sve viry a o budoucnosti. Dej sice ubiha pomalu, ale vsechno se deje tak nejak prirozene. Proto (a z duvodu toho, ze artove filmy je treba podporovat a sledovat) davam filmu vsech pet hvezdicek. (23.07.2011)

Jelikoz byla projekce tohoto filmu ve Velkem sale, jednoznacne nejlepsi "spaci" zazitek tohoto festivalu. Vadilo jen zbytecne presvetleni nekterych scen, coz me budilo ze spani. Film pojednava pouze o klasteru v Africe a nic jineho ve filmu prakticky nenajdete. Vetsinou se na platne vsak zpiva, ano, zpiva, v podani mnichu, nejake ty jejich nabozenske texty. U toho fakt neslo neusnout. (10.07.2010)