Una111

Dlouho jsem se na tenhle film těšila a rozhodně jsem nebyla zklamaná! A vzhledem k tomu, že jsem ho viděla až nyní, počátkem roku 2014, považuji oba autory (Golda i Moora) takřka za VIZIONÁŘE! K mému úžasu mnohé, co se dnes odehrává, předvídají už v r. 1973 (resp. 1972), tj. krátce po II. Vatikánském koncilu, který měl tzv. "otevřít církev světu", což se bohužel skutečně podařilo! O katastrofálních následcích II. vatikánského koncilu pro katolickou církev, hovoří dokument, který je možné shlédnout na: http://www.youtube.com/watch?v=yAHKqXDEHyk. Doporučuji!

Kdybych byla režisérem, chtěla bych natočit jeden jediný film, takový jako je film Ostrov. Nádherný film o pokání, pokoře a bázni před Bohem. Ostatně i po umělecké stránce je to krásný film: scénář, hudba, kamera - všechno je tak, jak má být, všechno je "na svém místě" a spoluvytváří dokonalé dílo! - - - PS. Miluju Rusko a vidím v něm velikou naději! https://www.youtube.com/watch?v=bTA680TmZ-s&fbclid=IwAR2Bxmt6gH9CUs04kLHnSgI0NZ5YEX-L2C62wlDeBnxdOwM0I0nqAIVQnk8&ab_channel=Je%C5%BEi%C5%A1M%C3%A1riamilujemV%C3%A1s%2FJesusMaryIloveYou

Hluboký zážitek! Strhující téma, výborný scénář i výkony... nemám, co vytknout! Pěkný komentář Pohrobek s jistými nepřesnostmi. Škoda, že film vidělo tak málo uživatelů! - - - Film se zakládá na skutečné události z francouzské revoluce: 17. července 1794 bylo gilotinou sťato šestnáct karmelitánek, protože nebyly ochotné porušit řeholní sliby. Nabídly své životy Bohu jako smírnou oběť za církev a obnovení pokoje ve Francii. Byly uvězněny, odsouzeny a popraveny. Je zaznamenáno, že na popraviště kráčely v řeholních hábitech za zpěvu latinských písní a dav diváků, jindy tak krutý a rozvášněný, je sledoval v naprostém mlčení, jako by šlo o církevní obřad oběti... Deset dní po jejich popravě, 27. července 1794, jakobínský teror, nejkrvavější období francouzské revoluce, skončil! - - - Námět putoval od autora k autoru: Konvertitka Gertruda von Le Fort napsala v r. 1931 povídku "Poslední na popravišti". Držela se poměrně věrně historické skutečnosti, jen hlavní hrdinka, bázlivá Blanka de la Force, je její uměleckou licencí. Povídku si vybrali koncem 40.let Raymond Bruckberger a Philippe Agostini pro svůj filmový scénář. Požádali G. Bernanose, aby ke scénáři napsal dialogy. Bernanose, snad v předtuše blízké smrti (zemřel 4 měsíce po dokončení díla), námět zaujal, a tak vznikly Les Dialogues des Carmélites. V r. 1956 použil Bernanosův scénář ke své stejnojmenné opeře Francis Poulenc. K filmovému zpracování došlo ale až v r. 1960. - - - "Víte, v jistém smyslu je bázeň přece jen Boží dcera, vykoupená ve Velkopáteční noci. Na pohled není hezká, to ne! Jedni se jí vysmívají, jiní ji proklínají, a všichni se jí zříkají... A přece, nemylte se: ona je přítomna u každého smrtelného zápasu a oroduje za člověka." (G. Bernanos) Doplňuji 23.11.2013: Film byl z youtube stažen. Škoda. Ale je tu csfd a naše filmotéky!