Nicolas Le Floch

Reaguji na komentář Albyxe, který staví seriál Nicholas Le Floch na úroveň série o Horatiu Hornblowerovi. Jelikož ta je moje oblíbená, pokusím se mu tímto oponovat a v krátkosti ;-) odpovědět, proč si já myslím, že jí nedosahuje (a možná na toto téma rozvést diskusi, pokud se tedy někdo připojí). Část jsem už napsala v komentářích k oběma sériím, takže je možné, že se zde budu opakovat. Předlohu jsem nečetla ani od jednoho, takže ani nemohu hodnotit jaká věrnost jí byla zachována. Ale ať už si scénáristé upravili předlohy k obrazu svému jakkoli, Britům se podle mě dařilo podstatně lépe, jelikož se jim nestalo, aby se jim vytratily hlavní postavy bez vysvětlení, a tím nosné prvky příběhu jako se to stalo u Le Flocha (La Satine a citový vztah k ní a mimořádně milé děti z pařížských ulic, mimochodem v knize syna s La Satine, kterého jsme ve filmu neviděli uznává za svého). Někdo by mi mohl namítnout, že v Hornblowerovi se bez vysvětlení hlavní postavy ani vytratit nemohly, protože tam kromě Horatia  žádné nebyly. Jenže Ioan Gruffud byl v dobách své největší slávy (tj. právě v době natáčení Hornblowera) co se týče charismatu trochu jiný formát než představitel markýze de Ranreuil Jérôme Robart a neměl vůbec žádný problém s tím, aby i přes své mládí bez zaváhání utáhl celou sérii. No a postavy se taky občas v některém díle ztratily (např. Archie Kennedy), jenže se nám zase vrátily a dokonce jsme se i dozvěděli, co se s nimi během té doby dělo. Asi to tvůrci měli o něco jednodušší, jelikož je Hornblower čistě dobrodružná série a nejde ani o historický film a už vůbec ne o detektivní příběhy. Obě série se odehrávají ve značně pohnutých a hektických dobách, přičemž Le Floch se odehrává o nějaký čas dříve, cca o 30 let od roku 1761 za vlády Ludvíka XV.; Hornblower pak od roku 1793 a Velké revoluce a za časů Napoleona I., takže látky ke zpracování až dost, ale v případě Britů to proběhlo jaksi uceleněji a domnívám se, že i realističtěji. Rozdíl byl také ve ztvárnění jednotlivých postav, zatím co v Hornblowerovi byla jednoznačně nejlépe ztvárněna postava hlavní, kolem níž se vše točilo (a zbytek včetně už jmenovaného poručíka Keneddyho nebo kapitána až admirála Pellewa byli spíše jen do počtu), v Le Flochovi se mi líbili spíše ti ostatní, ať už krásná La Satine nebo ještě krásnější dětičky, které nikdy nechyběly, když jich bylo potřeba a rovněž také Le Flochovi přátelé ex-prokurátor de Noblecourt, doktor Semacgus či kat Sanson, po zmizení většiny z nich pak pro mě zmizelo i kouzlo seriálu a do v průběhu plánovaných 4 hvězdiček jsem nakonec nešla. Podobnost bych, pokud jde o mě hledala spíše s Červeným Bedrníkem, ale ani jeho kvalit dle mého názoru tento seriál nedosáhl.