Medianeras

Soucitná romantická komedie pro lidi po rozchodu o tom, že čas hojí rány a ten pravý čeká za rohem. Pár vtipných momentů (Tyhle schůzky přes seznamku jsou jak menu v McDonalds..na obrázku to vypadá vždy lepší a chutnější), ale celkově zdlouhavé. Nebo je možná problém ve mě. Buenos Aires mě neláká ani jako turistu a to cestuju rád. A ten konec s Wallym jsem fakt nezbaštil...blbější berličku jak ukončit film, který měl skončit už dávno, jsem dlouho neviděl. (25.04.2012)

Anonymita davu, šeď velkoměsta a Bueno Aires (které je teda dle mého pekelně ošklivé).V první řadě si nemyslím, že snímek je komedií a už vůbec ne romantickou. I kdyby k tomu závěr inklinoval, spíše se domnívám, že mělo jít o hloubavé zamyšlení na téma jak moc nás mění dnešní století, jak tíživé dopady na nás mají vymoženosti dnešní doby (i ty negativní) a v neposlední řadě mi to trochu připomíná beznaděj z rychle se měnícího prostředí a naprostou neuspokojivost ze života ve velkoměstě. Životy hlavních hrdinů jsou totiž z poloviny přesně takové, jako většiny z nás. A ty bych v některých momentech, zvláště v těch, které tu prožívají, právě zmíněnou komedií nenazývala. Přímo jsem se vyžívala v scénách, ve kterých chyběly dialogy, ať už byly nahrazeny monology nebo mlčením. Myslím, že tohle byla silná stránka snímku. Závěr nebyl překvapivý a možná to trochu zbytečně banalizoval (čekala jsem zajímavější finále). Což vlastně deklaruje, že můj pocit ze snímku zřejmě není ten, který chtěli tvůrci navodit. (25.04.2012)

Keď nemôžem nájsť niekoho, keď viem koho presne hľadám. Ako potom môžem nájsť toho, keď ani neviem, že ho hľadám?... Veruže zaujímavý film o osude a Láske - miestami mi trošku pripomínal (500) Days of Summer, ale to fakt hlavne tým štýlom akým to bolo celé podané. Ale celkovo to bol film plný metafor a symbolov - to neustále prirovnávanie ľudí k architektúre bolo vcelku inšpiratívne. A samozrejme aj tá celá myšlienka dvoch ľudí, ktorí majú k sebe tak neuveriteľne blízko a predsa sa neustále obchádzajú bez toho, aby vôbec mohli nadviazať nejaký kontakt. Obaja majú rovnaký život naplnený samotárskym a ostýchavým spôsobom existencie - v podstate nevedia kam presne patria, no vo svojom vnútre cítia, kde by patriť chceli. Celé kúzlo tejto melodrámy doplnili zaujímavé kamerové detaily a hudba, ktorá totálne pasovala k tomu čo sa práve dialo. Jediné čo tomu chýbalo, tak asi jedine väčšia dynamika... Ale celkovo veľmi pekne spracované dielo - ďalší z výnimočných argentínskych filmov, ktoré na mňa spravili veľký dojem. (03.06.2013)

Velka města poskytuji anonymitu, ale také izolovanost. Denne potkávate tolik lidi, ale kdyz chcete navázat vztah, nedaří se vám k nikomu proniknout dostatečně blízko. Absolvujete spousty setkání, která si jsou podobná svou prazdnotou a nucenosti. Probudíte se vedle cizího cloveka a jen si přejete, aby uz odešel. Jste sami, zoufate si a nevíte, co se svým životem. Poznavate se? O takových lidech je totiž tento argentinský snímek, který me oslovil prave svou realisticnosti a odhrnutim opony do zivota obyčejných lidi. Velice se mi také líbila propojenost s architekturou a doprovodná klasická hudba. (02.06.2013)

Citlivý příběh o tvrdé pouti najít toho Pravého, tu Pravou v řečišti obyvatel velkoměsta, i když ten druhý žije tak blízko... kdyby film byl natáčen v Praze, bývala bych přidala fobii z cest v MHD, které jen a jen ještě více člověka zesmutňují :-( a vytvářejí ještě větší beznaděj... ve filmu platí - čím větší zakopávání o ty nepravé a větší zoufalství, tím větší šance na lásku. Konečně jeden film "neplzákovsky" se nepitvající ve vztazích, ale zdůrazňující hlubokou citovou romantiku jedinců, o kterých se mluví/točí tak málo. Je velice příjemné se podívat na poctivé romantické drama a chvílemi se pousmát, chvílemi se rozplakat, chvílemi si přát, aby ve filmu to skončilo špatně, tak jako v realitě nebo utnout to ve chvíli, kdy oba sedí naproti - každý v okně svého bytu, nevědíc o sobě, aby divák si mohl domyslet konec sám podle své fantazie. Největší plus přidávám úchvatným kamerových kolážím obrazů, které výtvarně prezentují Buenos Aires včetně úvodního výstižného monologu. Divák je pak obohacen dvakrát a to je, co ve filmu miluji. Ai ten Valdík potěší, když je námětem na celovečerní film. Kde je Valda? (22.07.2011)