Borgiové

Po dlouhé době seriál, který mi působí radost. HBO se v poslední dost vytáhla, a po Římě a Tudorovcích opět sáhla po historické tématice, ano - opět se dostáváme do Říma, ovšem není už to Řím antický, nýbrž ten středověký-vatikánský. A opět uvidíme zajímavé příběhy vznešeného rodu, slavné Tudorovce vystřídali Borgiové. Pompézní kostýmy a kulisy, perfektní výkony herců (nejen Ironse), chytlavý scénář, dobrá režie a kamera, dokonalá titulní hudba a poměrně i slušné přihlédnutí k historickým údálostem činí z tohoto seriálu, který měl hrát původně druhé housle "Hře o trůny", seriál velkolepý. Jedinou chybu vidím v reklamě a propagaci, zdá se mi, že málo lidí ví o tom, že byl natočen (a stále se točí) takovýto skvost, což je samozřejmě škoda. Věřím, že s třetí sérií příjde i lepší reklama. Mimochodem, nemůžu se na ni už dočkat... (25.06.2011)

Papež Alexander VI. a jeho rodina Borgiů je fascinující látkou pro filmy, seriály, knihy i PC hry. Tento seriál si myslím, že se pokusil o nejúplnější obraz. Bohužel mu nebylo dopřáno 4. série ani závěrečného plánovaného filmu, který by Borgiovy důstojně ukončil. Sledujeme tedy období zhruba v letech 1492, kdy se Rodrigo stal papežem až do roku 1500, kdy došlo k velkolepým novoročním oslavám a také dobytí Forli. Nedočkáme se tak smrti papeže Alexandra VI. ani osudů jeho dětí potom, což je docela škoda. Seriál se historie drží poměrně dobře, ale samozřejmě kvůli dramatičnosti si mnoho věcí upravuje a mění. Nicméně výprava se povedla na jedničku. Na všech 29 dílů jsem se prostě přenesl do renesanční Itálie konce 15. století a věřil úplně všemu, co se odehrávalo na obrazovce přede mnou, i když jsem věděl, že doopravdy se to třeba semlelo trochu jinak. Nejvíc se mi líbilo, že Borgiové byli vykreslení sice jako pomstychtiví intrikáni, kteří se neštítí ničeho, ale stejně tak byla zdůrazněna jejich lidskost, takže nepůsobili jako nahodilí italští gangsteři, ale jako rodina na nichž si boj o moc vybírá svou daň. (03.07.2016)

První, co mě na seriálu upoutalo byly titulky. Tady si zase někdo pohrál, a to důkladně. Každý seriál HBO mě fascinuje stylizací a hudbou právě v titulcích. Krev na rukách svatých a líbezných lidí, zamrazí vás už při pohledu na koláže fresek a do stejných odstínů barvených obrazů ze seriálu. A první minuty po nich mi bylo jasné, že tenhle seriál si buduje svou vlastní působivou atmosféru italské renesance. Je znát větší smysl pro detail a slovní hříčky, jako kdyby se každým rozhovorem táhla neviditelná nit, kterou se snažíte zachytit; každá věta říká něco jiného, než její slova. Kostýmy a výprava jsou naprosto nádherné, a ze seriálu na vás křičí všechno: pozor, tady se nebude sázet jen na krev a sex, jak to u jeho sester z HBO bývá, tady se rozehrává velký příběh jedné zajímavé rodiny, kterou nevíte, jestli máte nenávidět, nebo jí fandit. Všechno má svůj účel: vražda, sňatek, zákazy a příkazy způsobující bolest vlastním členům rodiny, tohle všechno se musí spolknout, aby charismatický papež v podání brilantního Jeremy Ironse dosáhl svého. Příběh proplouvá dopředu volně, bez zbytečných kliček a nesmyslů, nedělejte si žádné násilí, přátelé, jen sledujte pompéznost jedné intrikánské rodiny, jejíž příběh dějiny značně zkrášlily a jejich pověst očernily. (28.08.2011)

Je zajímavé, že člověk dohraje celou hru Assassin's Creed: Brotherhood, kde Borgiové jsou jeho úhlavní nepřátelé. Nesnáší je, přeje si je rozdrtit a nakonec i rozdrtí a pak.... pak... A pak jim dvě řady seriálu fandí a nepřeje jim nic zlého. (Hlavně Lucrezii samozřejmě :D ) Uznávám, že nebýt fanoušek série Assassin's Creed, asi bych se k tomuto seriálu nedostal a nebo dostal později, jelikož náboženství je můj koníček. Skvěle zahrané, dobře zrežírované, nádherné kostýmy, výprava, scény. Každou sérii jsem hltal plnými doušky. Jsem velice zvědav, co přinese řada třetí, jelikož konec druhé se mi vůbec, ale vůbec nelíbil. (22.03.2013)

Kanadská verze historických událostí staví do centra dění papeže v naprosto nevýrazném pojetí mdlého Jeremy Ironse, jehož postava, papež Rodrigo Borgia, vzbuzuje nějakou záhadou respekt, strach a celkově oplývá dojmem mocného člověka, ačkoliv sám o sobě se chová jako nejistý slaboch, který se na papežský stolec asi dostal omylem. Pozornost tak na sebe strhává především jeho syn Cesare, který vzbuzuje sympatie svým osudem papežova syna, díky čemuž nikdy v životě nepozná strádání, ale zároveň musí být duchoním. Další postavy, které jsou obdařeny alespoň nějakým náznakem psychologie, je nájemný vrah Micheletto; Lucrezia má hlavně ke konci seriálu docela dost prostoru, a samozřejmě francouzský král. Jenže jako celek zůstává seriál nemastný neslaný, příliš nevýrazný, a samozřejmě papež až přilíš nesympatický, než abych se s ním chtěl ztotožnit. Kromě toho považuji za určitý nedostatek, že události cca 3 let seriál prezentuje způsobem, jako že se vše odehrálo během dvou tří týdnů... _____ Věřím, že evropská verze, která se točila v Česku souběžně s touto, bude mít mnohem charismatičtějšího papeze (John Doman), a bohatší dějové linky. (06.06.2011)