Scénář:
Jan ProcházkaKamera:
Jan StallichHudba:
Miloš VacekHrají:
Bohumila Houdková, Jarmila Srbová, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Ferdinand Krůta, Josef Bláha, Karel Urbánek (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V rodině dvanáctileté Jany Solničkové jsou všichni brýlatí a všichni potrhlí. Tatínek, maminka, babička Jana i její starší sestra Zuza. Jana má ještě tu smůlu, že každou chvíli leží s nějakým úrazem v nemocnici, kam ji všichni chodí navštěvovat. Po návratu domů si však Jana všimne, že mezi rodiči něco neklape, Tatínek má v pracovně nový gauč a z toho Jana usoudí, že rodině hrozí rozvrat. Nesmírně se bojí a proto se rozhodnou se Zuzou této hrozbě čelit. Dívky zjistí, že se maminka po praáci setkala s nějakým neznámým mužem. Všechno je však ve skutečnosti jinak, než jak to vypadá… Komedie režiséra Jana Valáška z roku 1968 vypráví příhody ze života jedné bláznivé a kompletně obrýlené rodinky, které vtipně komentuje její nejmladší člen, pubertální žabec Jana. „Nemyslím, že umění má lidmi otřásat, šokovat je. Rád bych lidi dojímal lidskými filmy, působil na ně citovostí, poetičností. Je to současný příběh čtyř dnů – milý, lyrický, všem blízký“ – tak charakterizoval svůj film Jan Valášek. Pod námětem a scénářem filmu je podepsán Jan Procházka a jeho jméno bylo důvodem, proč tato naprosto nevinná komedie ležela v archivu. V tomto milém filmu pro celou rodinu najdeme vedle Vladimíra Menšíka jména dalších vynikajících herců – Jiřiny Jiráskové, Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského. Malou Janu hrála Bohumila Houdková. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Úsměvná komedie o obrýlené rodině Solničkových očima dvanáctileté Jany s projevem typického češství v pražských kulisách a to s ohledem na svou dobu. Možná by se dala očekávat komedie bláznivá, ale není tomu tak. Některé scény hodně připomínají televizní seriál ´Taková normální rodinka´ (1971), jen s poněkud jiným akcentem. Scénka s lístky do kina je snad na celém filmu to nejpovedenější. Tahounem děje je především právě Jana, která si doma všimne něčeho nepatřičného, načež se to rozhodne za pomoci své starší sestry Zuzy za pomocí své fantazie řešit. Z příběhu tkví přirozenost všedních dní, ze kterých tak nějak lehce vyplyne veškerá úsměvnost daného počínání. Příjemný rodinný odpočinkový film vhodný naprosto pro každého. ()
Pár vecí sa dá vyzdvihnúť: atmosféra ulice, komixové vsuvky, schovávanie školských tašiek do kontajnera počas blicovania alebo úžasná sledovacia scéna, kedy sestry strčia hlavy medzi na ulici vystavené tituly módnych časopisov so ženskými hlavami na obálkach. Zápletka je však taká nijaká, rovnako jej vyvrcholenie, podporené denníkovým zápisom ako z propagačnej príručky zdravej rodiny, základu štátu. Skôr rodinná nuda ako komédia. A ešte tento citát z filmu stojí za pozornosť: "No ale pokračujeme v Bratislave. Oranžová fantázia - Žužu. Čipkový sen - Desdemona. Prepychová nočná košeľa - pyžama Darling. Rozprávkové mená, rozprávkovej krásy nových modelov návrhárok z Trikoty Vrbové.". ()
Kouzelná rodinná komedie, které nechybí cit, nadhled a laskavý tón. Příjemná oddechová záležitost. Obrýlená familije mi byla sympatická, herecky velice příjemná a vypravěčka, resp. pisatelka deníku mě bavila svými postřehy, myšlenkami, vtípky. Půvabné nakouknutí do duše dvanáctileté dívky. P.S. Jiřina Jirásková za volantem nemá chybu. ()
To nejlepší ze zlatých 60., z prapodivné dékady čs. filmového zázraku a vyřešeného socialismu. Překvapující kvality nabízí tento malý nenápadný film, který okouzlujícím způsobem baví, glosuje a nastavuje zrcadlo té časti naší společnosti, která před sebe nestaví zbytnělou pózu. A je krásné sledovat ten oblouk, ještě v roce 1932 se ve školních lavicích povaloval Maurice Chevalier, v roce 1968 to už byl Pierre Brice. Škoda, že později tato povaha česká zhysterčila se Schulhoffem a odešla s Chytilovou na sídliště. ()
Nejedná sa vôbec o typickú kachyňovku. Kachyňa to ostatne len dorežíroval za Valáška a je cítiť, že sa ten scenár dosť líši od autorskej tvorby, ktorú produkoval Procházka s Kachyňom. Kachyňovky takmer vždy končia smutne, nedochádza k žiadnej tragédii, ale od happyendu to má ešte ďalej. Blázniva rodina má naopak slastný happyend nastolujúci ķýženú rovnováhu a pritakáva tak zdravo rodinným hodnotám, čo vôbec nebolo a nie je zvykom v našich kinematografiách. Film sa jasne vymedzuje voči novovlnnému formanovsko-passerovsko-papouškovskému satirickému poňatiu rodiny, ktoré sa neskôr v čase normalizácie dočkalo zdegenerovaných potomkov najznámejšie napríklad v podobe Troškovej slnečnej trilógie a ktoré v českej kinematografii pretrváva vlastne dodnes. Naopak typ filmu ako Naše bláznivá rodina je veľmi unikátny, jedná sa o dielo, ktoré je aj kritické voči inštitúcii rodiny, ale dokáže zároveň zachytiť aj pozitívne hodnoty a hovorí, že život v rodine aj keď je to často peklo, sa stále oplatí. Film tak nadobúda funkciu akú majú naše filmy len veľmi zriedka. Omnoho bližšie našim režisérom je vždy také prehnane satirické, samoúčelne nihilistické, v marazme chrochkajúce si sebabičovanie, kde nemá rodina ani základnú dôstojnosť. Preto pôsobi NBR veľmi osviežujuco. Zo začiatku sa javí film veľmi priemerne a obyčajne, nakoniec sa z neho ale vykuklí slušne inteligentný príbeh, so sympatickými postavami (ano, hovorím o českom filme), a dokonca s politickým podtextom, aký by nikto v rodinnej komédii nečakal. Je to posun oproti kachyňovkám aj čo sa týka výstaby syžetu. NBR má presne ohraničenú vystavbu a hlavná hrdinka má určený cieľ svojho konanie, ktorému sa podriaduje celé rozprávanie bez jedinej zbytočnej odbočky. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (7)
- Režisér Jan Valášek zemřel 27. ledna 1968 při závěrečných pracích na tomto filmu. Snímek pak dokončil Karel Kachyňa. V úvodních titulcích je uveden pouze Jan Valášek. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004. (ČSFD)
- Jiřina Šejbalová zpočátku natáčení nesnášela Vladimíra Menšíka, protože jí vadil jeho „neuctivě bezprostřední“ hlučný humor. Během natáčení mu ale přišla na chuť a nakonec si Menšíka zamilovala jako herce i jako člověka. (raininface)
Reklama