Prvňák

Nejsou to celé 3*, ale jemnější rozlišení daný systém * neumožňuje. Milý, chvílemi roztomilý a v retrospektivách brutální film o nedávné keňské historii, o které toho moc nevíme. Teprve na podobných reflexích skutečných událostí si jeden uvědomí, že nelze dát ani získat víc než vzdělání (které nám často zdegradovalo na vidinu trápení s učiteli a Sciem). (07.06.2013)

■ ∞ Stále mě nepřestává překvapovat to, že lidé napříč dějinami a historií lidských civilizací, jsou vesměs stále stejní a vždy mě udivuje, jak člověk člověku dokáže učinit ze života peklo na zemi. Ať se jedná o jakékoliv údobí dějin lidského plémě, tak vždy, ať šlo o období věku míru nebo války, ať žili lidé v blahobytu nebo v hladomoru, ať probíhala bratrovražedná válka nebo otevřený boj jednoho etnika vůči druhému, ať se jednalo o vznešené cíle sociálního smíru nebo tvrdý boj otroků a jejich otrokářů, ať proti sobě stály různé rasy lidského druhu nebo jedno pohlaví vůči tomu druhému a ať člověk chtěl svobodu náboženského vyznání či právo svobodně se pohybovat, mě nepřestává a nepřestane udivovat, že člověk dokáže druhému ubližovat a zdůvodňovat to tím či oním... ■ Tento film mi udělal velkou radost nejen tím, že se částečně zakládá na skutečném příběhu a nejen tím, že dle mého názoru, byl docela dobře natočen, ale také tím, že se zdržuje zbytečného patosu a velmi jemným způsobem naznačuje, že nejen ten, kdo očividně pomáhá páchat zlo a zúčastňuje se násilí na druhých, ale i ten, kdo stojí opodál a nezasáhne, se vlastně podílí na nepravostech... ■ Film naznačuje, v některých chvílích více okatě, jindy skrytě, že i když jsou Tvé myšlenky a činy myšleny ušlechtile a v tom nejlepším úmyslu, tak vždy násilí plodí další násilí. Tento film jasně ukazuje dvě roviny: 1) odhodlání a boj za nezávislost, věrnost až do smrti. 2) každý čin má svůj následek a ten si člověk v sobě nese. ■ Také film jasně a srozumitelně poukazuje na to, že svět není černo-bílý (či černobílý) a mnohé lidské činy nelze jednostranně a razantně buď obhajovat nebo zatracovat... ■ ■ ■ ⁞ [89/100]. ■ ‖ [85/100]. ■ ↨ [80/100]. ■ ― Oliver LITONDO [85/100], Naomie HARRIS [83/100]. ■ ῼ [84/100]. ■ ∩ Roots (1977), Obecná škola (1991), Mumu (2010), Freedom Writers (2007), Pětka s hvězdičkou (1985), Bota jménem Melichar (1983), L'interprète / Die Dolmetscherin (2005), Anna and the King (1999). ■ № 1x; 1x ⌂ [D], ϿϾ, [PZ-CZ], [720p], [12-III-2014; 02:20]. ■ ↘ xzajox, Saur.us, Aljak. ■ ↔ ① [88/100]; ‡ [88/100] [12-III-2014; 02:20]; >>> [88/100]. ■ (12.03.2014)

Velice lidský a dojemný příběh starce, který si chce sám přečíst důležitý dopis. Bohužel je analfabet. Toto rozhodnutí ho donutí přidat se k malým špuntům, kteří teprve začali chodit do školy. Chudák ani netuší, jaký řetězec nevole i podezírání tím vyvolá a co to bude stát jeho učitelku. To, co bereme jako samozřejmost, je v jiném koutě světa luxus. A já prostě věřím tomu, že co si nacpu do hlavy - to mi nikdo nemůže vzít. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (22.04.2015)

Kdybych byl černoch, navíc z Afriky, tak bych byl na tento film velmi hrdý. Jenže jsem ryzí běloch, tak jsem musel do školy již v šesti letech a nikdo o osmdesát let starší vedle mě v lavici tehdy neseděl, škoda. Vězení negramotnosti i s bolestivou minulostí chtěl tenhle milý stařík opustit, tak se vydal se do školních lavic a svým výkonem mi připravil nádherný a dojemný zážitek a já tomuhle prvňáčkovi dávám hodně vysoké známky. (22.02.2017)

Při sledování filmu jsem si uvědomil jak strašně rozdílný je ten svět a to co my bereme jako samozřejmmost maji jiní jako vzácnost. U nás se chodí za školu a v Keni jsou zase třidy přeplněné. Příběh je to krásný a určitě má co nabídnout, ale určitě by to šlo i bez okatého podbízení se divákovi. Viděno v rámci projektu Challange tour jako film číslo 29. (26.04.2015)