Zrození Planety opic

Nejdelší, nejdynamičtější, nejepičtější, nejlépe vypadající a nejlépe natočený opening v dějinách filmu! Opening dlouhý celou hodinu čtyřicet - ano, snažím se říct, že jakkoliv těžko hledám cokoliv co bych mohl nové Planetě Opic vytknout, tak přesto, že se v ní celou dobu něco děje a někam se posouváme (přičemž víme velmi přesně jakým směrem, jenom nevíme jak daleko se to stihne), je to všechno naprosto evidentně pouhý rozjezd do toho, co se nám přislibuje ukázat až v Dawn of the Planet of the Apes... kde s námi možná trochu vydrbou a prostě tu apokalypsu lidstva a současný vzestup civilizace opic přeskočí:) Anebo třeba bude vidět ve flashbacích lidských hrdinů... no to je všechno ještě daleko;) Každopádně nevím, odkud Wyatt přišel, ale upřímně doufám, že tam mají jemu podobných víc. O vynikajících modelech lidoopů a dalším nespravedlivě neexistujícím Oscaru pro virtuální herectví Andyho Serkise, stejně jako o dokonale funkčních pohledech a gestech Johna Lithgowa i ostatních, už bylo napsáno hodně. Já už připomenu jen přesvědčivou logiku šíření viru od "pacienta nula" nejkratší cestou tam, odkud se během pár hodin dostane do celého světa, a zakončím tenhle komentář velmi spokojenými devadesáti procenty. (25.03.2013)

Pokud byl dle Nietzseho člověk provazem nataženým mezi zvířetem a nadčlověkem, pak opice jsou provazem mezi zvířetem a člověkem. V mnoha ohledech člověku podobné, přesto lidmi nepřijímány jako rovné. Doposud se nad tím kvůli nižší inteligenci nepozastavovaly, jednou ale může přijít doba, kdy se proti tomuto typu druhové diskriminace (jakémusi modernímu rasismu) postaví a lidem vše vrátí i s úroky. Asi takový je podtext jednoho letního blockbusteru vycházejícího z úspěchu filmů, kde opice ovládly lidskou rasu. A to blockbusteru natolik kvalitního, že ačkoliv používá všechna žánrová klišé (tradiční rozvržení postav, nutnost závěrečné bitvy), v konečném důsledku působí tak přirozeně, že bych se nedivila, kdyby se časem stal podobnou klasikou jako třeba samotná Planeta opic. (11.09.2011)

90%. Fantastický filmový úlet, ktorý je zábavný, primerane dojímavý, chvíľami skrz detailné opičie pohľady krásne emocionálny a čo mnohí oceňujú, má rýchly dejový spád. Som zbláznená do nových technológií (najmä kvôli nim hodnotím tak vysoko) a ako fanynka virtuálnych svetov som si digitálne opice vychutnávala tak, ako naposledy kingkongovské megalomanské bitky s dinosaurami. Problém ale vidím v krátkej minutáži. Tú dokážem odpustiť prostoduchým popcorňákom ako "Limitless" alebo "Source Code", ale tu s opičím potenciálom, ma tá dejová skratkovitosť trochu ubíja. Kvôli tomu je snímka hlavne vynikajúcou letnou zábavou s kúzelnými efektmi, ale nedosahuje epickej veľkoleposti filmov Pán prsteňov, King Kong či Avatar. Mala by som sa uchýliť k 4*, ale Caesarom (ktorý vôbec nepôsobí ako počítačová atrakcia, človek má pocit, že sa díva na ozajstného živého tvora) som tak fascinovaná, že je to málo vzhľadom k tomu, že aj pre tieto vizuálne efekty filmy milujem z celého srdca. So svojím výpovedným výrazom v tvári, ktorý je dokonale snímaný z každého uhla, mi ten šimpanz ešte aj teraz behá po rozume a zamilovala som sa do jeho prenikavého pohľadu tak, ako sa Pomo zamiloval do Carterovej šimpanzích očí v Burtonovej Planéte opíc :) (21.08.2011)

Obecně se americkým blockbusterům spíš vyhýbám s vědomím, že cílí na jinou věkovou kategorii publika a většinou pracují se žánry, které jsou mi víceméně ukradené. Pokud už mě někdy osloví, pak v drtivé většině jako odlehčené komediální záležitosti. Vážně míněný blockbuster zavání většinou na dálku patosem a okázalou velkohubostí. Románová Planeta opic fungovala na jednoduchém principu a kladla si jednoduchý cíl: varovat před nukleární válkou, která přivede lidstvo do záhuby, a uvolněný prostor obsadí živočišný druh. Původní film ze 60. let byl působivý a účinný - především proto, že se věrně držel předlohy. Ve své době šlo vlastně taky o blockbuster, ale volbou tématu, jednoduchostí, precizností a širokou sdělností mimořádně silný. Jeho mladší bratříček prodává něco jiného a používá jiné nástroje. O původní Planetě opic lze tvrdit, že ovlivnila jednu generaci diváků, vyvolala společenskou diskuzi a měnila pohled na studenou válku. Zrození Planety opic je předvídatelnou moralitkou na téma zpupnosti člověka v protikladu k ušlechtilosti němé tváře. Hodně scén je hraných vyloženě na efekt, postavy jsou černobílé, film šablonovitý a doslovný, hrající okatě na city. Od prvních minut mi nebyl sympatický, ale za řemeslo bych mu bez váhání nadělil dvě hvězdičky. To by ovšem nesměla přijít poslední akční třetina, kde dochází k revoluci a hrdinné šikovné opičky obřími skoky likvidují tu vrtulník v letu, tu jedoucí automobil s ozbrojenou osádkou. Tmělo se mi před očima a nálada klesala rychlostí parašutisty bez padáku. Nadšených obdivovatelů má film dost, tudíž se nemusím namáhat udělit ani jednu hvězdičku za technické zpracování a omezím se na 10 % celkového dojmu. (07.10.2015)

Po trailerech, které mě nechávaly chladným jsem ani v nejmenším tomuto projektu nevěřil, že by mohl mít úspěch… a jaké bylo překvapení, když s čistým svědomím mohu napsat, že se zatím jedná o nejlepší letošní film, který jsem viděl. Každá dialogová sekvence a postupný rozvoj děje a postav je natolik poutavě natočeno, že jsem se rozplýval blahem…Jak jsem u Transformers 3 při akci postrádal výraznější hudební doprovod, který by akční scény ještě více vygradoval, tak zde mě díky hudbě pumpovala krev v žilách přesně tak, jak si představuji. Mé hodnocení 4,5 hvězdičky… (14.08.2011)