Skomírající detektiv (S04E02)

// "It is what it is." Tohle asi dokáže jedině Sherlock, abych první díl prospal, a pak druhej jenom čuměl, jak se to celé najednou neskutečně vyplácí. Klobouk dolů, tohle chtělo koule, každopádně abych v půlce čtvrté série znovuobjevil ty dávno ztracené pocity, které jsem k tomu seriálu choval během první a především druhé série, to se fakt jen tak nestává. Teprve leden a já už mám zaděláno na největší překvápko roku. Nářez. Neskutečnej nářez! 10/10 (09.01.2017)

Je až k neuvěření, jak si se mnou tahle epizoda pohrála. Celou dobu mě tenhle díl bavil zcela nejméně zatím ze všech shlédnutných epizod, hlavní záporák byl pro ně naprosto otravný, nezajímavý a pokud to srovnám s předchozími, tak i inteligenčně na dosti nižšní úrovni. Stačila ale závěrečná dvacetiminutovka, aby se všechno komplet přeházelo a kromě všudypřítomného smradu po Moriartym se ještě objevila zcela nová persona, která všechno staví na hlavu - ántré k závěrečnému dílu jak hovado !................moje hodnocení = 8 z 10. (25.01.2017)

Někdo by měl Moffatovi s Gatissem darovat nový slovník, protože v tom jejich se "symetrie" očividně speluje jako "sebevykrádání". Nejlepší moment: John Watson s pláčem vysvětluje zdi, že mu byla tou nejlepší manželkou evr a vždy od něj čekala to nejlepší, což ho dovede ke slibu věčného celibátu, zatímco Sherlock potichu spekuluje, kdo to vlastně strávil celou epizodu komičkoušsky sjetý. Btw takže Mary ve videu na rozloučenou požádala nejlepšího rodinného přítele, aby zahájil proces systematické sebedestrukce potenciálně ústící v Sherlockovu smrt, přičemž účelem tohoto procesu byla "záchrana" Johna Watsona, o jejíž potřebě jednak Mary neměla důvod spekulovat, která závisela na vzniku stupidního johnlockovského konfliktu založeného na konceptu Sherlockovy viny za Maryinu dobrovolnou sebevraždu debilitou a jež ve výsledku opět nabrala podoby manipulace Johna k usmíření se Sherlockem, což teda nevím není záchrana a Mary o tom neměla jak vědět možná předpokládala že Moffatovi s Gatissem se opět nebude chtít dělat nic než přepisovat třetí sérii aby se mohli spolehnout na zcela vymaštěnou zápletkovou berličku a lá deus ex machina a nemuseli psát nic originálního boha jeho zastřelte to někdo už to je jak koukat se na na retardovanýho psa jak se marně pokouší zbavit se svého trápení brokovnicí v zadku. (09.01.2017)

Prvý krát počas sledovania Sherlocka neviem, čo si mám myslieť. Proste to musím vidieť znova a pretrepať si v hlave myšlienky. Všetko je tak extrémne prepálené, od scenára, cez strih až po vizuálne hrátky, že sa v tom strácam a nie som schopný ani odkryť klady. Že je Toby Jones výborný záporák, že sa pani domáca skutočne nezdá, že je na konci šokujúca pointa, ktorá inak s konkrétnym prípadom nijak zvlášť nesúvisí, to sú proste klady, ktoré stoja tak nejak pomimo môjho záujmu o tento diel a jeho ústrednú zápletku. Že je Sherlock zfetovaný automaticky neznamená, že sa tak musím 90 minút cítiť aj ja a dokonca si to ešte užívať. Nejak mi to dnes nešlo. VIDENÉ ZNOVA 12/22: kontinuálny rewatch celého Sherlocka mal za následok aj to, že mi aj na prvýkrát správne nepochopené epizódy prišli oveľa zaujímavejšie. Čím podotýkam, že jedine sledovanie celého seriálu za sebou má ten správny efekt. (09.01.2017)

Přepis Doyleho povídky je skvělý, jenže dávno je pryč čistota prvních dvou sérií. Umírající detektiv zabira tak dvě třetiny dílu, a ten zbytek je otřesný melodramaticky brak s cliffhangerem na konci. Vůbec z toho začínám mít pocit, že scénář se píše tak, aby tu byla možná i druhá interpretace, a to, že celé se to odehrává v Sherlockově hlavě, a že ten boj a postavy jsou jeho vnitřní zkušenost. No, tak či tak, spíš by se tento díl měl jmenovat Mary se jen tak nezbavite. (09.01.2017)