Skomírající detektiv (S04E02)

Definitivně a neoddiskutovatelně samoúčelný konstrukt zvratů. Hlavně aby si fanoušci zaplesali nad tím, jak moc je to všechno chytré. A ono se opravdu zdá, že Moffat s Gatissem se buď smějí jejich zprzněným nárokům, nebo maskují tvůrčí krizi. Lying Detective rozhazuje jednu vějičku za druhou v přemíru složitém ději naplněném odkazy pro nenasytné Cumberbitches a maskuje to, že původní motivace postav, tak jak vzejdou z poskládaného příběhu, vlastně absolutně postrádají smysl. Tvůrci jenom potřebují dostat diváka do stavu mysli "nic není nemožné", což je vlastně perfektní alibismus. A člověk se skoro nechá zmást, protože ono to všechno pořád vypadá moc dobře, dokonce líp než kdy dřív - dynamika strhne, herci jsou přesvědčiví, technická stránka je brilantní a Sherlock má dokonce emoce... Ale pro co? Ono je někdy lepší proti namachrovanýmu válečníkovi se spoustou skills s šavlí vytáhnout pistoli jako Indiana Jones a poslat ho do hajzlu. (10.01.2017)

Tak tento díl je z kategorie těch nejlepších. Začátek naprosto démonický, depresivní a Benedict předvádí naprostého šílence. Případ zločinu je úchvatný a celý scénář je vypiplaný do detailu, včetně dramatické části mezi postavami, která tentokrát funguje bez výhrad. Závěr mě opět rozsekal a navozuje nové možnosti do dalších dílu......9/10 (14.01.2017)

Prvý krát počas sledovania Sherlocka neviem, čo si mám myslieť. Proste to musím vidieť znova a pretrepať si v hlave myšlienky. Všetko je tak extrémne prepálené, od scenára, cez strih až po vizuálne hrátky, že sa v tom strácam a nie som schopný ani odkryť klady. Že je Toby Jones výborný záporák, že sa pani domáca skutočne nezdá, že je na konci šokujúca pointa, ktorá inak s konkrétnym prípadom nijak zvlášť nesúvisí, to sú proste klady, ktoré stoja tak nejak pomimo môjho záujmu o tento diel a jeho ústrednú zápletku. Že je Sherlock zfetovaný automaticky neznamená, že sa tak musím 90 minút cítiť aj ja a dokonca si to ešte užívať. Nejak mi to dnes nešlo. VIDENÉ ZNOVA 12/22: kontinuálny rewatch celého Sherlocka mal za následok aj to, že mi aj na prvýkrát správne nepochopené epizódy prišli oveľa zaujímavejšie. Čím podotýkam, že jedine sledovanie celého seriálu za sebou má ten správny efekt. (09.01.2017)

Nevím, jestli bych přesně vypátral ten moment, kdy se rafinovaná a chytrá show stala bombastickou přehlídkou křečovitých masek a sebestředných zvratů, v níž detektivka slouží jen jako alibi pro rozvíjení stále chatrnějšího příběhu ústředního trojúhelníku... Každopádně dokážu zcela jasně posoudit (i bez pomoci terapeuta, kterého by mimochodem potřebovali spíš tvůrci než postavy), že symptomy se zhoršují a z Sherlocka se stává nekonzistentní a rozpadlá slátanina. Pohromadě jí drží už jen rádoby excentrické kulisy a ochota fanoušků jít dál s postavami, jejichž jediný smysl je držet lačné/nekritické fanoušky ve střehu. I za cenu, že zvraty a svět, do nějž jsou zasazeny, ztrácí veškeré opodstatnění. Bollocks. Proti tomu závěru je Cimrmanův Vichr z hor mistrovským dílem dějových motivací. (09.01.2017)

Jo, šlo to krapet nahoru... ale když tak nad tím přemýšlím, čeho se mi dostalo? Mrtvé Mary (ne a ne ji z toho seriálu dostat), jednoho záporáka až přetaženě záporáckého, že to bylo spíše směšné, nijakých důkazů, odhalení zločince ve stylu nejhloupější americké kriminálky (och, fakt v holi?) a závěrečného zvratu jak z Cimrmana ("já nejsem vaše psycholožka, já jsem..."). Vizuál, snaha zamíchat karty a vyprávět nesoustavně, se skoky v čase, z toho činila zajímavý počin a udržující napětí a pozornost. O to víc bolí, co se z toho nakonec vyklubalo. ("I see dead people!" mne během seriálu napadlo mnohokrát, ironicky.) (09.01.2017)