Můj přítel delfín

Nejkrásnější příběhy píše sám život. To je stará pravda, která už se mnohokrát potvrdila. Příběh o mladé samičce delfína, která se zaplete do lidmi nastražené pasti na kraby je především pojednání o vůli žít, o rodině, o vztahu k přírodě a v neposlední řadě o hodnotách. Zní to jako strašné americké klišé o tom, jak je všechno možné a jak vše dobře dopadne, tudíž v podstatě dosti nerealistické, patetické a idealistické. Naštěstí Winter, jak se tato vodní dáma jmenuje, vskutku existuje a je tak dokladem toho, že i v dnešním pochmurném světě, kde většina příběhů nemusí nutně končit dobře, existují situace, ve kterých příroda pomůže těm, kteří to opravdu potřebují, přičemž pomoci se musí jít samozřejmě naproti. Samotný snímek je plný "zvířecího vydírání", rodinných hodnot, občasného moralizování a dostaví se i pár postřehů směrem k americkým válečným veteránům (ve Spojených státech tradičně velmi často zmiňovaných a spojovaných se smyslem pro službu, oddanost, vlastenectví, sebekázeň a čest), nicméně jako rodinný film o přírodě a o tom, co je dobré x špatné a za co se vyplatí bojovat, rozhodně tento snímek obstojí. Pro milovníky přírody, dojemných příběhů o překonávání životních překážek a měkkoty jako jsem já rozhodně povinnost. Na film jsem se dlouho těšil a nezklamal. 8/10! (21.12.2011)

Přeslazené, strojeně dramatické, dějově vykonstruované, komerčně prázdná šablonovitá studiovka, přesto stále ještě příjemná rodinná záležitost, která je sympatičtější než Zachraňte Willyho. Analogie tělesně postiženého delfína a chlapcova tělesně postiženého bratrance působí až příliš prvoplánovitě sentimentálně. Přiznám, že jsem však film dokoukal bez následků a kupodivu s příjemnými pocity, proto ty tři hvězdy dám. (10.10.2015)

Přiznám se, že jsem očekával film ve stylu "Můj přítel Flip",z kterého se posléze "vyklubal"legendární seriál. No nic, mírné zklamání,ale dětem se líbí a to hlavně díky výbornému hereckému pojetí malého kluka Sawyera a o to hlavně jde,jelikož jako rodinný film jde o moc povedenou podívanou a hlavně poučnou (snímky s handicapovanými dětmi). (04.05.2012)

Aneb zachraňte zimu v roce 2012. Co si budeme povídat. Vyrůstali jsme na Willym a žrali každý jeho nový příběh ať byl sebeinfantilnější. Delfíní ocásek je ovšem v lecčem trochu jiný. Poukazuje na fakt že když člověk, zvíře, ryba a sakra klidně i rostlina chce dokáže neuvěřitelné věci. Chce to zatnout zuby a makat na sobě. A ano je to film který bych s přehledem pouštěl svým dětem aby viděli jaké hodnoty mají ve skutečnosti cenu. Charles Martin Smith zvládl režii na výbornou, herecké výkony jsou příjemné a dědeček Freeman dokresluje krásně celkovou atmosféru. Tak Zimo...ať ti ocásek slouží! (25.03.2012)

Nevěřila jsem, že mě ještě někdy upoutá tak ohraný příběh, jako je přátelství chlapce s delfínem. Zažili jsme si to u Willyho, a myslím, že ten vydal víc, než za dost. Přesto, je tahle "Zima" zcela jiná záležitost. Tenhle snímek má mnohem vyspělejší podání, s mnohem menší a přirozenější vášnivosti. Co je na tom být "důvěryhodnější? Nevím, možná, že na tom vůbec nesejde, ale naopak možná může právě na téhle drobnosti stát celá kvalita filmu. (01.03.2014)