Můj přítel delfín

Jsem milovnice filmu se zvířaty. Je jasný, že ten film má více méně hrát na city a víte jak asi to skončí, ale přesto mi na konci málem slza ukápla. Musím přiznat, že ten konec v té zátoce jsem nečekala:) Celkový film se mi líbí a musím říct, že nemám nic co by mi tam vadilo. Teda vlastně jo. Magnetem pro mě na tom filmu byl Morgan, ale jak na potvoru se ukázal až po hodině filmu. (29.01.2012)

Aneb zachraňte zimu v roce 2012. Co si budeme povídat. Vyrůstali jsme na Willym a žrali každý jeho nový příběh ať byl sebeinfantilnější. Delfíní ocásek je ovšem v lecčem trochu jiný. Poukazuje na fakt že když člověk, zvíře, ryba a sakra klidně i rostlina chce dokáže neuvěřitelné věci. Chce to zatnout zuby a makat na sobě. A ano je to film který bych s přehledem pouštěl svým dětem aby viděli jaké hodnoty mají ve skutečnosti cenu. Charles Martin Smith zvládl režii na výbornou, herecké výkony jsou příjemné a dědeček Freeman dokresluje krásně celkovou atmosféru. Tak Zimo...ať ti ocásek slouží! (25.03.2012)

Drama? Kde? Sice nejsou rodinné komedie zrovna moji oblíbenou disciplínou, ale tento příběh nebyl špatný ani nudný. Člověk si u něho odpočinul a když si v průběhu skáknul na malou vůbec o nic nepřišel. Možná je film o delfínavi založený na pravdě, ale jestli má příběh u mě vyvolat lítost, tak to ani omylem. To by se pak mohly točit filmy o ježkovi bez bodlin nebo želvě bez krunýře. Prostě to na mě nezapůsobilo a kapesník zůstal suchý. Celkově 40% (21.03.2012)

Dneska jsem se cítil nějak naměko, a tak jsem se rozhodl, že se dorazím nějakým citově vyděračským dryjákem. Po delší době jsem taky potřeboval pročistit slzné kanálky, a proto jsem šáhnul po Dolphin Tale, který jsem si na podobné chvíle schovával už pěkně dlouho. Konečný efekt se dostavil. Slzy mi kanuly jako po dávce pepřového spreje a hora papírových kapesníků se předemnou úctyhodně vršila. Příběh tichého chlapce a postiženého delfina, kteří pomohou jeden druhému mě opravdu dojmul. Je natočený moc pěkně, dojemně a citlivě s dobrými herci v čele se sympatickým adolescentem, který nakonec uspěje tam, kde dospělí selhávají. Jo, proč ne, sem tam takový rodinný film není naškodu. Ale pro někoho kdo považuje za vrchol světové kinematografie Cameronovy Vetřelce a při Avangers se v kině baví jako malý capart, by se hodnocení ve všední dny, kdy jsem při smyslech, pohybovalo někde kolem tří hvězdiček. (08.05.2012)

Nejkrásnější příběhy píše sám život. To je stará pravda, která už se mnohokrát potvrdila. Příběh o mladé samičce delfína, která se zaplete do lidmi nastražené pasti na kraby je především pojednání o vůli žít, o rodině, o vztahu k přírodě a v neposlední řadě o hodnotách. Zní to jako strašné americké klišé o tom, jak je všechno možné a jak vše dobře dopadne, tudíž v podstatě dosti nerealistické, patetické a idealistické. Naštěstí Winter, jak se tato vodní dáma jmenuje, vskutku existuje a je tak dokladem toho, že i v dnešním pochmurném světě, kde většina příběhů nemusí nutně končit dobře, existují situace, ve kterých příroda pomůže těm, kteří to opravdu potřebují, přičemž pomoci se musí jít samozřejmě naproti. Samotný snímek je plný "zvířecího vydírání", rodinných hodnot, občasného moralizování a dostaví se i pár postřehů směrem k americkým válečným veteránům (ve Spojených státech tradičně velmi často zmiňovaných a spojovaných se smyslem pro službu, oddanost, vlastenectví, sebekázeň a čest), nicméně jako rodinný film o přírodě a o tom, co je dobré x špatné a za co se vyplatí bojovat, rozhodně tento snímek obstojí. Pro milovníky přírody, dojemných příběhů o překonávání životních překážek a měkkoty jako jsem já rozhodně povinnost. Na film jsem se dlouho těšil a nezklamal. 8/10! (21.12.2011)