Horalka

Vrchárka v sebe skrýva určité čaro, aj keď príbeh sám o sebe nie je bohvieako chytľavý. Ale istými aspektmi dokáže upútať. Napríklad tým kontrastom, kde aj keď na pozadí všetkých udalostí okolo postavičiek šumí vojna, ľudí akoby sa ani tak netýkala, až na ten problém s nedostatkom jedla. Len tak si tu sedia, debatujú a často sa i dobre zabávajú, akoby všetky tie hrôzy ani neexistovali. A potom príde tvrdý koniec, v ktorom všetky tie pozitívne pocity razom, skoro až šokovou terapiou, sú vystriedané tými negatívnejšími. Z tohto pohľadu si film a vlastne aj celá filmová predloha zaslúžia obdiv a uznanie. No a v neposlednom rade tu hrá prekrásna S. Loren, ktorej aj keď sa jej ústa nezastavili, tak jej to veľmi pristalo. Nadpriemer. 75/100 (03.07.2018)

Moravia, De sica, Zavattini.. Herecké výkony parádní - především Lorenová. Skvělá kamera, hudba nevtíravá - ono vůbec se tu na city moc nehraje. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že je to nevyužitý potenciál. A opravdu nevím, kde je chyba - snad právě v Zavattiniho převedení knihy do scénáře. Knihu jsem sice nečetl, ale mám pocit, že je dějová linka asi zachována celá - což byla možná chyba. Příběh ve filmové podobě nedrží moc pohromadě. Nejedná se o žádné pořádné vystupňované drama - děj je spíš rozdroben na menší epizodky. Drama nastává až čtvrthodinku před koncem. A pokud se mělo jednat o evokaci válečné atmosféry, tak se to taky moc nevyvedlo - film v tomto směru totiž působí docela chladně, nevzrušivě. Pak tedy nevím, o co v tom filmu vlastně tak nějak šlo. Nevím.. Po Zlodějích kol a Umbertu D jsem asi čekal moc. Jinak Horalka ale jistě ztráta času není - už kvůli pětadvacetileté Sophii Loren :-) Jedny z mých nějtěsnějších pěti hvězdiček.. (29.04.2007)

Černobílá poezie. Sophia hraje ženu, o jejíchž dcerách a vnučkách točí filmy Almodóvar. Statečnou matku, která i když je pro ni její dítě tím nejdůležitějším, nikdy nepřestává být hlavně ženou. Jean-Paul Belmondo je obsazen do tak zvláštního protiúkolu, že mi dělalo problémy si uvědomit, že je to on. (15.09.2014)

Velmi pozoruhodné psychologické drama z konce druhé světové války v Itálii. Zajištěná vdova Cesira (temperamentní Sophia Loren) se rozhodne, za stupňujících se náletů, opustit i s dcerou Rosettou (Eleonora Brown) Řím a ukrýt se v rodné dědině v horách, kde už se těch lidí skrývá více. Je ukázáno krásné pokrytectví lidí, kteří mluví o činnech, ale sami nejsou schopni žádného činu, jen jsou schopni okukovat. Z určité letargie je vytrhává přítomnost idealisty Michela (krásně plachý Jean-Paul Belmondo), který je znechucen slabošstvím, chamtivostí a pokrytectvím lidí. Pak začnou prchat italští fašisté, po nich Němci a všichni už nemohou vydržet se nedat na cestu do svých domnovů. A v době naděje přichází totální destrukce. Nejdříve znásilnění matky s dcerou spojeneckými britskými vojáky. Za války, kdy je jedno, kdo je dobyvatel a kdo osvoboditel, protože stáletrvající strach probouzí v lidech neuvěřitelnou schopnost páchat ty nevětší krutosti. Po určitém vzpamatování přichází další rána v podobě smrti Michela, kterého zastřelili Němci. Strhující drama, kde je naděje zabita chaosem a destrukcí zvráceného snažení přežít a kdy podaná pomocná ruka je velkou vzácností v době kdy se projevuje slabošství lidí svou chamtivostí, lakotou a udavačstvím a svými zvrácenými choutkama po moci. (17.01.2010)

Horalku jsem viděl ve stejný den jako Nesnesitelnou lehkost bytí a tím se mi nabídlo úžasné srovnání, když je natočen slavný italský román Italy a slavný český román Američany. Suverénně vítězí Itálie. Četl jsem předlohu od Moravii a mohu s čistým svědomím prohlásit, že se jedná o věrohodné a přesné filmové zpracování, byť v poměrně zhuštěné formě, jenže jinak to u filmu ani nejde a navíc Moravia si ve své knize značně hraje s popisy. Sophia Loren sice hodně křičí, ale bodrou prodavačku, prostou ženu, která bojuje jako lvice a chrání svoji dceru zahrála přesvědčivě. U Belmonda je věčná škoda, že z umělecky ambiciozních a kvalitních snímků "utekl" k Muži z Ria apod. (13.07.2008)