Abraham Lincoln: Lovec upírů

Film tak šílený, až se mu dá ledacos odpustit. Nelze o scénáři napsat nic jiného, než že byl sepsán v mimořádně dobré náladě a asi po požití ne úplně legálních látek. Zřejmě jsem si zvykl filmy vidět z různých úhlů a měřítek. Tenhle film se v podstatě vymyká ve všem. Nejedná se o film, ze kterého budou plesat všechny sorty diváků, ale ti kteří jdou na film o kdysi skutečně žijícím prezidentovi, který likviduje upíry, přece dobře vědí, že dostanou absolutní nesmysl, pak tedy není na místě se pozastavovat nad tím, co film obsahuje. Od počátku se bere celkem vážně, ale seriozní pohled na upírskou tématiku v atraktivním hávu tolik nevadí, když dostanu to, co chci. Dostal jsem toho vrchovatě. Technické zpracování je špičkové, střih totálně zběsilý, ale teen generace na tohle všechno je zvyklá. Kdo chce rýpat, mohl by klidně film rozcupovat, ale stejně by mně nevzal moje přesvědčení, že já se při řadě efektních akčních sekvencí bavil, méně známého představitele v hlavní roli jsem přijal a to, co bylo přestřelené, zkrátka takové bylo a tady se nějaké filmové umění určitě nezrodilo. A víte co? Já si beru dubový kolík, respektive stříbrnou sekeru a Abrahama Lincolna sebou a jdu tomu umění zatnout tipec jednou provždy. Z nás totiž nikdy moc velcí kamarádi nebudou, ale s Abrahamem jsem si potykal celkem snadno. Dokonalá kino jízda.100% (02.07.2012)

Kdyby mi někdo před půl rokem tvrdil, že bude Abe chytřejší, líp natočenej a zábavnější než Prometheus, asi bych hlasoval pro jeho utracení. HUPS. Bekhmambetovovi Hollywood vážně sluší a intoši tradičně padají v křečích jako splašení koně po upírských nadhozech. A hned za nimi milovníci čtyřminutových záběrů, pro které je stříhání po dvou vteřinách zase jednou ekvivalentem močení na krucifix. (15.07.2012)

V případě filmu Abraham Lincoln: Lovec upírů nelze než pojednat o filmových žánrech. Ty se dají dělit do dvou skupin. První zahrnuje postavy, lokace či kulisy, čili takový sémantický žánrový slovník společných znaků, která žánr utvářejí, jako třeba vesmírné lodě ve sci-fi nebo kovbojové ve westernu. Druhá skupina zahrnuje oproti tomu spíše emoce, které žánr navozuje, od veselosti přes sklíčenost až po strach. Sémantický přístup zdůrazňuje prostě stavební bloky žánru, zatímco emoční přístup dává přednost strukturám, do nichž jsou tyto bloky poskládané. Po většinu kinematografie bylo vše v nejlepším pořádku. Žánrový slovník totiž odpovídal dané emoci, jinak řečeno tragédie byly tragické a komedie komické. Pak kdosi objevil, že slovník dané emoci vlastně vůbec odpovídat nemusí a že se na tom dá dokonce postavit velký film jako Mash (válka a humor) nebo 2001 (sci-fi a vážnost). Udělat z komedie něco velmi tragického, jak to provedl Chaplin, nebo naopak dodat vážnost brakovým dobrodružným žánrům, kupř. Tenkrát na Západě, je skutečně jednou z cest k velkému filmu. Možná je to dokonce jediná cesta a jiná ani neexistuje. Zádrhel spočívá v tom, že dnešní doba, která doslova nahrává všelijakých žánrovým křížencům, mashupům a crossoverům, jde ještě dále a míchá mezi sebou i různé emoce a různé slovníky. U emocí to je v pořádku. Není problém smíchat třeba tragédii s komedií, na čemž stojí trademark mnohých českých filmů, nebo dokonce extrémní tragédii (horor) s extrémní komedií (výsměch), jak se to přihodilo v Chatě v lesích. Problém nastane, míchají-li se různé žánrové slovníky, příkladem budiž western a sci-fi v Kovbojích a vetřelcích, nebo seriozní historické drama s upírským béčkem v tomto případě. Zvlášť když se míchají 1:1, a nikoliv alespoň v nějakém proporčně vhodném poměru v duchu zlatého řezu, kde by jeden ze slovníků převážil na úkor druhého. Není pak divu, že v takových filmech hlubiny nevkusu a bezradnosti slaví své sváteční okamžiky a že ducha spíš urážejí, než osvěžují. (30.10.2012)

Tak kolem Lincolna jsem chodila poměrně dlouho, jelikož nemusím ani upíry, ani filmy odehrávající se v době bez technologií, nehledě na špatné recenze a nezajímavé plakáty. Nulové očekávání se tentokrát vyplatilo, kydlič upírů je totiž poměrně zábavnej popcorn a já byla sama překvapená jak moc mě to baví sledovat. Bavila jsem se o něco víc než u Lovců čarodějnic. 3D taky nebylo k zahození, nevytrhlo, ale úrovní na tom bylo dost podobně jako film samotný, působilo zábavně a sem tam i mile potěšilo. Do stříbrného hodnocení nechybělo mnoho, první hodinu jsem o něm dost uvažovala, bohužel přebujele akční závěry nemusím. Film 70%, 3D 60% (08.11.2014)

Hlavní hrdina byl opravdu ošklivej hošíček. To se člověk nemůže divit, že ho ti upíři nechtěli mezi sebe. Ale... Sekerku mě za dva zlatý a topůrko za tolar , pokapal jí trochou stříbra , upírky s ní rozsekal. Nějak takhle se mi asi film líbil. Prostě připitomělý nesmysl se spoustou dějových skoků, chyb a kiksů. Za mě 45% (29.10.2012)