Balada o smutné trumpetě

Prosím přistupte blíže uvidíte nevídané uslyšíte neslýchané račte do našeho krvavého šapitó je to přímo psychotoxická pouť po,které se budete cítit jako byste sežrali cukrovou vatu nasátou toluenem.Transformace jednoho trumpety v šíleného klauna ,ale jistě fantasii se meze nekladou nabízí se ovšem otázka o duševním zdraví pana režiséra mezi šílenstvím a genialitou je velice tenká hranice a Álex de la Iglesia na ní se zvráceným úsměvem na tváři dělá stojku.Po návštěvě tohoto cirkusu už ani manéž Bolka Polívky nebude to co bývala. (20.09.2012)

"Lásko má, krutá, zjizvená... jak se máš? V kom právě krvácíš, s kým usínáš? Směju se, můj milý, moc se ptáš. O futra opřená, jak fena šukaná. V masovém hrobě... a dobře tak tobě." Moc pěkné. Takové romantické a o lásce, tak to mám rád. Z kůže mě to stáhlo a vyvrhlo, jak jelena propadlého stropem k nasycení (dabl)tlusťocha s nahým zadkem. Humor je pro slabochy, vášeň není pro zbabělce a v cirkuse dějin bývá klaunův smích morbidní a strašidelný. O historických traumatech potomků španělských konkvistadorů se zaníceným fašistickým žlučníkem toho moc nevím a nemám hudební nadání či sluch. Takže s klaunskou trubkou to neumím, ani něco zahrát, ani s ní na kaši rozmlátit ksicht sokovi v lásce. Možná dobře, možná škoda? Nevím. Nevím ani, kolik lásky plus zvířecí krutosti se vejde pod červený klaunský nos. Ale určitě to bude kurevsky hodně, olizuje-li vám ten nos zamilovaná, ďábelsky živočišná masochistická samice, až po okraj vagíny naplněná chtíčem, smrtelným strachem i touhou po troše něhy a bezpečí. "Láska sem a smrtka tam, za břicho se popadám. A tečou mi slzy smíchu... v naprostém tichu." (20.03.2021)

Uf, tak tohle bylo divné buď moc a nebo málo. Prostě jako bych se na to nedokázal naladit a nebo jakoby tomu něco chybělo. Nebo mi to prostě jen nesedlo tak, jak by si zasloužilo. Každopádně některé okamžiky to mělo hezké. V každém případě, zajímavý pohled na to, co všechno dokáže láska, a že to nejsou jen pozitivní věci. Protože nic není jen černé nebo bílé, někdy to je rudé, jako krev. (31.12.2014)

Tohle je dost možná nejbizarnější snímek, který jsem kdy viděl. Připomnělo mi to tento maďarský guláš, ovšem zvratky, hnus a vše kontroverzní, co by se dalo počítat jako mínus Taxidermie, je v Baladě často nahrazeno humorem, čož se projevuje daleko řidším odpadovým hodnocením. Žánr - válečné jen proto, že uvodní předtitulková pasáž se odehrává ve Španělsku v období nástupu fašismu, horor jen pro pár gore scén. V jádru věci se jedná o love story mixlou mezi drama a komedii. Celé je to zasazené do cirkusáckýho prostředí, takže Humberto meets kouzelnýho Bolka. Po úvodu se to začne točit kolem až na pár scén slaďoučké Caroliny Bang, která plete palice dvěma klaunům. Vrcholí to dost úsměvnou akční pomatenou řezbou, kde boj o žhavou Liv přechází až ve Volný pád. No je to strašná haluz, která mě neskutečně bavila, ovšem určitě nebude pro každého. Plný počet a repríza v plánu! (29.11.2012)

Na druhé zhlédnutí už mě to tak nebralo. Nepochopil jsem například, proč se Javier tak zohavil, a chyběla mi tam informace, co dělal celých těch 36 let, než nastoupil do cirkusu. Příliš nadšení ve mně nevyvolala ani herecká představitelka artistky Natalie - osudovou krásku, kvůli které se dva muži znepřátelí na život a na smrt, si osobně představuju dost jinak. Zklamán jsem byl i z mizerné úrovně trikových záběrů. Naopak mi tam velice sedla celková syrovost a naturalističnost, jakož i výtvarné pojetí a použitý hudební doprovod. Celkově si myslím, že to je velice zajímavý a originální film, který však není pro každého. Sto lidí, sto chutí - však to znáte. Btw. místy mi to hodně připomínalo slavný film Zrůdy. (08.11.2013)