Muž odnikud

Pro mě enormní zklamání. Žánrově příbuzným flákům typu A Bittersweet Life nebo I Saw the Devil, jež se tu chlubí stejným procentuálním hodnocením, je tohle jen jednohubkou, co se uvedeným majstrštykům nemůže rovnat. Z letargie mě vytrhla snad jen ta monumentální férovka na nože. Jinak to citové vydírání skrz malou holčičku je zbytečné a v závěru až dotěrné. (08.07.2013)

Takový mix Leona a Oldboye, který mě občas mátl svým vcelku velkým množstvím postav (chtě nechtě, asijské tváře se mi prostě hůře rozeznávají). Řemeslně je však film zvládnutý na výbornou, obzvlášť několik scén opravdu vyčnívá, a i když mě třeba takový Deiji zaujal víc, bavil jsem se slušně. (21.03.2012)

Ten najklasickejsi pribeh (implementujuci pertraktovanu temu cierneho obchodu s ludskymi organmi) ovsem presne v tom korejskom prevedeni (noir),pre ktore mam slabost. Od Bittersweet life asi najintenzivnejsi zazitok. Won Bin ako novy Lee Byeon-hyeong (podla jednej ankety medzi korejskou mladezou) moze uplne byt. (08.10.2010)

Tak nevím nevím... dravý akční thriller, dechberoucí choreogragfie, nervydrásající napětí, nejúspěšnější korejský film nějakého roku... viděl jsem snad omylem něco jiného? Na složitou a zmatenou (zkrátka odlišnou) komunikaci s divákem ve východoasijských filmech jsem zvyklý a problém mi nedělá, naopak ji mám rád, ale čekal jsem zkrátka, že to bude mnohem víc... dravé, akční, dechberoucí a nervydrásající... a ono nic. Zdlouhavá a místy nudná kriminálka s několika slušnými bojovými scénami (ten čvachtavý zvuk při závěrečné bitce na nože byl libozvučný). Jinak ale sentimentální a patetická slaďárna, která svým patosem a sladkostí překonává většinu obdobné hollywoodské produkce... (s těma očičkama to bylo přece jasný hned, nééé?) (02.02.2014)

Slavný jihokorejský tvůrce Ki-duk Kim na filmařinu, zdá se, zanevřel a Chan-wook Park (OldBoy, Žízeň) s Jun-ho Bongem (Mutant, Matka) zase excelovali loni a tento rok nic nenatočili, ale i tak v národní kinematografii nebyla pro rok 2010 nouze o kvalitní díla. Samotného Parka zastoupil Jeonh-beom Lee s výtečným filmem Viděl jsem ďábla – viz níže v článku – a právě The Man From Nowhere Jeong-beom Leea spolu s ním tvoří duo nejintenzivnějších a nejpůsobivějších jihokorejských filmů tohoto roku. Příběh o tom, jak to dopadne, když podsvětí provozující černý obchod s lidskými orgány proti sobě poštve člověka, který „žije jen pro dnešek“ a čirou náhodou je speciálně vycvičeným strojem na zabíjení, není nijak zvlášť komplikovaný a víceméně opisuje důvěrně známou šablonu, avšak emocionální linie příběhu je natolik silná, že by jakékoliv sofistikovanější hrátky s žánrovými předpoklady byly akorát na obtíž a zbytečně by odváděly divákovu pozornost od samotného jádra filmu. Tím je postupně gradující vyprávění přímočarého děje, který od pomalého úvodu neustále nabírá na intenzitě, aby v závěru doslova explodoval v katarzi formou – světe div se – neskutečně brutální a zároveň i emocionálně vyhrocené akční sekvence. Melancholický hudební podkres v kombinaci s roztřesenou ruční kamerou fungující v naprosté harmonii s precizní choreografií vyústil v jednu z nejlépe natočených a nejintenzivnějších scén tohoto roku, která je jasným důkazem toho, že Korejci dokážou na rozdíl od na pouhý efekt hrajících západních tvůrců obdařit akční sekvenci plnohodnotnou emocionální rovinou a z krvavých soubojů na nože a přestřelek vykřesat něco až dojemného. Bin Won v titulní roli tragického hrdiny si navíc se svým úsporným herectvím v ničem nezadá s léty prověřeným Byeong-heon Leem a já doufám, že si v dohledné době spolu zahrají v jednom filmu…klidně opět pod režijním dohledem Jeong-beom Leea, kterého po zhlédnutí The Man From Nowhere řadím mezi jihokorejskou filmovou smetánku. (28.12.2010)