Muž odnikud

Vadil mi pomalý rozjezd a na mne přece jen kapku víc brutality, ale jinak pohodový revenge film. Jak nemám korejskou kinematografii rád, tady se snažili alespoň o lineární vyprávění, a že něco nechali na divákovi, ať si domyslí (třeba očička), je jen kladem. Pravda, barvotiskových obrázků ve stylu komiksů bylo hodně, ale až tak to neruší. (12.12.2011)

Takový mix Leona a Oldboye, který mě občas mátl svým vcelku velkým množstvím postav (chtě nechtě, asijské tváře se mi prostě hůře rozeznávají). Řemeslně je však film zvládnutý na výbornou, obzvlášť několik scén opravdu vyčnívá, a i když mě třeba takový Deiji zaujal víc, bavil jsem se slušně. (21.03.2012)

Také ázijské 96 hodín. No bol som prekvapený, ako ma to vzhľadom na môj vlažný záujem o kórejskú kinematografiu bavilo. Prvá polovica bola síce menej záživná - dejová linka upadla do typického kórejského chaosu a zmätku, pričom sa samozrejme nezabudlo ani na hodnú dávku patetickej, ba priam až smiešne naivnej melodrámy, no na druhú stranu sa mi páčilo, že to malo spád a že smerom ku koncu snímku atmosféra a napätie spolu pekne gradovali, čo sa prejavilo v super lahôdkovom akčnom finále plnom špičkovej bojovej choreografie. Aj Liam Neeson by závidel. Vďaka záveru sa preto prikláňam k lepšiemu hodnoteniu. 70/100 (25.11.2017)

Slavný jihokorejský tvůrce Ki-duk Kim na filmařinu, zdá se, zanevřel a Chan-wook Park (OldBoy, Žízeň) s Jun-ho Bongem (Mutant, Matka) zase excelovali loni a tento rok nic nenatočili, ale i tak v národní kinematografii nebyla pro rok 2010 nouze o kvalitní díla. Samotného Parka zastoupil Jeonh-beom Lee s výtečným filmem Viděl jsem ďábla – viz níže v článku – a právě The Man From Nowhere Jeong-beom Leea spolu s ním tvoří duo nejintenzivnějších a nejpůsobivějších jihokorejských filmů tohoto roku. Příběh o tom, jak to dopadne, když podsvětí provozující černý obchod s lidskými orgány proti sobě poštve člověka, který „žije jen pro dnešek“ a čirou náhodou je speciálně vycvičeným strojem na zabíjení, není nijak zvlášť komplikovaný a víceméně opisuje důvěrně známou šablonu, avšak emocionální linie příběhu je natolik silná, že by jakékoliv sofistikovanější hrátky s žánrovými předpoklady byly akorát na obtíž a zbytečně by odváděly divákovu pozornost od samotného jádra filmu. Tím je postupně gradující vyprávění přímočarého děje, který od pomalého úvodu neustále nabírá na intenzitě, aby v závěru doslova explodoval v katarzi formou – světe div se – neskutečně brutální a zároveň i emocionálně vyhrocené akční sekvence. Melancholický hudební podkres v kombinaci s roztřesenou ruční kamerou fungující v naprosté harmonii s precizní choreografií vyústil v jednu z nejlépe natočených a nejintenzivnějších scén tohoto roku, která je jasným důkazem toho, že Korejci dokážou na rozdíl od na pouhý efekt hrajících západních tvůrců obdařit akční sekvenci plnohodnotnou emocionální rovinou a z krvavých soubojů na nože a přestřelek vykřesat něco až dojemného. Bin Won v titulní roli tragického hrdiny si navíc se svým úsporným herectvím v ničem nezadá s léty prověřeným Byeong-heon Leem a já doufám, že si v dohledné době spolu zahrají v jednom filmu…klidně opět pod režijním dohledem Jeong-beom Leea, kterého po zhlédnutí The Man From Nowhere řadím mezi jihokorejskou filmovou smetánku. (28.12.2010)

Tak nevím nevím... dravý akční thriller, dechberoucí choreogragfie, nervydrásající napětí, nejúspěšnější korejský film nějakého roku... viděl jsem snad omylem něco jiného? Na složitou a zmatenou (zkrátka odlišnou) komunikaci s divákem ve východoasijských filmech jsem zvyklý a problém mi nedělá, naopak ji mám rád, ale čekal jsem zkrátka, že to bude mnohem víc... dravé, akční, dechberoucí a nervydrásající... a ono nic. Zdlouhavá a místy nudná kriminálka s několika slušnými bojovými scénami (ten čvachtavý zvuk při závěrečné bitce na nože byl libozvučný). Jinak ale sentimentální a patetická slaďárna, která svým patosem a sladkostí překonává většinu obdobné hollywoodské produkce... (s těma očičkama to bylo přece jasný hned, nééé?) (02.02.2014)