Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

Nenápadná Daldryho cesta sebepoznání, která u publika doplácí na průhlednost tématu. U mě ale drama s nezapamatovatelným názvem neboduje o nic méně než režisérovy předchozí trháky. Možná za to mohou výtečně obsazené (a sympaticky upozaděné) vedlejší role a možná za to může fakt, že k ocenění filmu nepotřebuji balet, nacismus ani Virginii Woolf. Stačí mi úchvatný Thomas Horn, který v dramatičtějších okamžicích dohrává i Sandru Bullock a Max von Sydow, který i bez jediného slova dokáže pohledem rozehrát nejednu důkladnou emoci. Možná chtěly výstupy s některými Blackovými ještě trochu pospojovat a dopointovat, ale i tak je pochodování New Yorkem s tamburínou a batohem velmi nečekaným překvapením. (18.02.2012)

Když jsem poprvé viděl trailer na tento film, tak mě dostal. Téma, herci, hudba a režisér, který stojí za parádními dramaty The Hours a The Reader - myslel jsem si, co víc si můžu přát. Po zhlédnutí tohoto filmu by to bylo jediné - míň tlačit na emoční pilu. Chápu, že u filmu jako je tento to jde asi těžko, ale to je asi jediná věc, která mi v konečně důsledku vadila. Jinak vše ostatní perfektní, především mladý Thomas Horn, který svou těžkou roli zvládl perfektně. Z vedlejších rolí mě zaujala především Viola Davis, ta snad nikdy nezklame. V konečném důsledku musím říct, že jde sice o zklamání (těšil jsem se opravdu moc) ale ne o tak veliké a myslím, že má smysl tento film vidět. A konečně, o tomto tématu byly natočeny i mnohem průměrnější filmy. 80 %. (25.09.2012)

Tak zaprvé - "Extremely Loud and Incredibly Close" není film o 11. září. Ač se zde toto téma objevuje (a tvoří pomyslný rámec celého snímku), mohlo by být z fleku nahrazeno jakoukoli jinou katastrofou, ke které v uplynulých letech došlo. Filmů o obětech těchto katastrof a o těch, kteří tyto katastrofy přežili, bylo natočeno mnoho, a každý přeživší člověk zasažený podobným neštěstím, se v nich se svým smutkem vyrovnával jinak. Newyorské putování devítiletého Oskara (chlapce s náběhem na Aspergerův syndrom), jež v sobě kombinuje racionální uvažování s dětskou naivitou, rozhodně patří mezi ty originálnější a působivější. Prvoplánová hra na city se spoustou klišé? Ano, ale funguje to. Nevíc ten Hanks, Bullock a hlavně "papírkovací" Max von Sydow... (09.09.2014)

Pochybení na druhou – špatná adaptace nedobré (resp. příliš snaživé) knihy. Knižnost se projevuje od prvních minut použitím voice-overu, který ale protentokrát nachází ospravedlnění v povaze Oskara, komunikujícího zejména se sebou samým. Vyjadřovací bohatost knihy již Daldry napodobit nedokázal. Zohledníme-li předlohu, film je vyprávěný nepochopitelně konvenčně, jako převrácené oidipovské (melo)drama s velmi jasným, pro jistotu do materiální podoby přetaveným cílem (zvýznamnění motivu pátrání/expedice). Převrácené jenom navenek, neboť Oskar sice v afektu prohlásí, že by si přál raději smrt matky než otce, svého pomyslného arcinepřítele, ale pořád je to „father-son-issue“, co se po celý film řeší. Zatímco kniha dokázala strhnout alespoň pasážemi přejímajícími hledisko Oskarových prarodičů, film události filtruje výhradně naivním pohledem malého kluka. Tedy, Oskar rozhodně ví víc než jeho vrstevníci, ale stejně jako v předloze není zřejmé, jde-li jen o namemorovaná fakta, nebo před sebou máme malého génia. Protagonista je nečitelný, divný pouze tak, jak se to hodí tvůrcům. Neurčitost charakterizuje i atmosféru snímku, v němž na jednu stranu nechybí odlehčené momenty (mnohdy nezáměrně – třeba když Sandra Bullock odhalí svou paralelně probíhající misi, za jejíž realizaci by se nemusela stydět ani elitní agentka CIA), na stranu druhou nedokáže na téma smrti nahlédnout z odstupu, bez zátěže vypjatých emocí. „Nevím nic, co bych nevěděl už od začátku“, nakonec platí pro Oskara stejně jako pro nás, neboť film, infikovaný strachem připomenout, k čemu skutečně došlo. Národní tragédii pouze rekonstruuje, nikoli dekonstruuje. O to úmornější je oddalované odtajňování informací posunujících děj dopředu známým směrem. Domníval jsem se, že podobná jemnocitnost a falešný soucit je ve vztahu k 11. září již pasé. Očividně ještě ne. 45% Zajímavé komentáře: Cervenak, novoten (10.08.2012)

"Pokud existoval klíč, existoval i zámek. Pokud existovalo jméno, existoval i člověk." Tak to byl neuvěřitelně dojemný a nesmírně vyděračský útok na city. Jediný, kdo mě neštval, byl mrtvý táta a to není žádný velký důvod k oslavě. Ulhaný a ještě k tomu hysterický průzkumník byl totiž celou dobu zralý na pěst a já jsem byl napětím skoro až celý bez sebe, jestli najde správného Blacka, naučí se houpat na houpačce nebo odloží v metru plynovou masku. Pro mě to zkrátka bylo velké utrpení, na které nechci zapomenout jenom proto, abych si to někdy omylem nepustil znovu. A jestli autor skutečně myslel vážně myšlenku, že je lepší mít zklamání než nic, tak MUDr. Chocholoušek prý bere naléhavé případy už v 7 hodin ráno. (04.12.2018)