Młyn i krzyż
The Mill and the Cross
Mlyn a kríž
Obsahy(1)
V roce 1564 namaloval Pieter Brueghel jeden ze svých nejznámějších epických obrazů Nesení kříže. Ježíšův příběh je na něm přenesen do doby Brueghelova života, kdy jeho národ trpěl pod španělskou nadvládou. Obraz je zaplněn více než pěti sty lidmi, z nichž každý skrývá svůj neopakovatelný příběh. Snímek polského režiséra Lecha Majewského je strhujícím vizuálním pokusem nahlédnout do života postav, které se na obrazu objevují. Divák je přenesen do Brueghelova výtvarného světa, do doby pozdního středověku. Film popisuje proces tvorby mistrovského díla a umožňuje nahlédnout do hloubky jeho výpovědi, zachycuje utrpení Krista spolu s útrapami dalších, nevinných a neznámých lidí. Stává se tak neobvyklou meditací nejen nad uměleckým dílem, ale také nad náboženskými a filozofickými otázkami. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (51)
Unikátní filmový projekt polského režiséra Majewskiho, jenž spočívá v oživení a rozpohybování postav na monumentálním epickém obraze vlámského malíře Pietera Bruegela Nesení kříže (z roku 1564), přičemž v rámci této dekonstrukce sám mistr ozřejmuje jednotlivé prvky kompozice (např. rozmístění postav) či důležité symboly svého slavného obrazu. ~ Tento vizuální artefakt přiblíží nejen Kristovu pouť na kalvárii zasazenou do místních historických souvislostí (španělská nadvláda), ale i dobu nikoliv pozdního středověku, nýbrž renesanční. ~ ~ Můj obraz bude muset povědět mnoho příběhů. Proto musí být dostatečně velký, aby se tam všechno vměstnalo. Všechno a všichni ti lidé, bude jich tam nejméně sto… Budu pracovat jako pavouk, kterého jsem viděl dnes ráno tkát svou síť. ()
Když už ke mně Brueghel - prostřednictvím Majewského a iVysílání a přes čtyři a půl století - natáhl ruku, z úcty k mistrovi jsem ji stisknul, a vzápětí ucítil, jak se zdvořilostní gesto taví v potěšení z bezmembránovitosti dvou tvůrčích světů (malířova a režisérova) – skoro jako v The Seventh Walk, samozřejmě v jiném výrazovém, ale stejně autorsky jednovaječném módu. Po ohledání místa uměleckého činu, dobročinu, nelze než konstatovat, že čin byl naplánován a realizován s plnokrevným záměrem stát se – v každém detailu a v celku - filmovým corpus delicti: tím, že si ve filmu lidé z úsvitu letopočtu podávají ruku s těmi z 16. století a ti i oni zase s námi, však žádnou epochu nevyjímejme, dokazuje umělecky, křehce, ale nezvratně nadčasovou – leč neumětelsky naplňovanou - pospolitost lidstva. Současně lidem všech ér diagnostikuje postižení poloslepotou vůči řečené pospolitosti a zaznamenává všudypřítomnou úzkost, úzkost vznikající nesením kříže, jejž si člověk stloukl sám, nebo, častěji, mu ho ochotně přispěchali sbít jiní. ()
Asi záleží na tom, co vlastně od filmu očekáváme... Já jsem se "jen" chtěla dívat pod ruku Pieteru Brueghelovi, zajímalo mě, jak uvažuje nad kompozicí a jaký význam přikládá postavám i symbolům. Stačilo mi vidět život obyčejných vesničanů tak, jak ho kdysi viděl a zachytil on sám. Ponořit se do dob minulých a uvědomit si, jak všechno souvisí se vším a jak se některé věci neustále opakují. ()
Flandry v šedesátých letech šestnáctého století tu slouží jako pozadí pro klasickou velikonoční křesťanskou podívanou. Přišlo mi to až poněkud ahistoricky matoucí, jelikož jsem občas nevěděl, nakolik sleduji příběh o ukřižování Ježíše a nakolik o životě v pohnutých časech 16. století. Navíc tu není žádná hudba a občas promluví jedna ze tří hereckých hvězd, ostatní hrají beze slov jako ve skandinávském filmu. Nesporným plusem je ale vizuální stránka díla – kompozice záběrů je výborná a neruší při ní ani zjevně malované pozadí. ()
Obrazová dekonstrukce jak v čase, tak v uměleckém díle samotném. I přes dosti pomalý rytmus jednotlivých záběrů a scén má film obstojné tempo a diváka nikdy vyloženě nenudí. Jen škoda, že celý "výjev" nekončí přesně v momentě, kdy dojde na poskládání finální podoby obrazu a autor se pouští do rozebírání motivů sahajících tzv. "za roh", což mírně boří původně zvolený motiv filmu. ()
Galerie (29)
Photo © Neue Visionen
Reklama