Pan Popper a jeho tučňáci

Na stagnující kariéru Jima Carreyho nebudou mít tučnáci jistě nijak zásadní vliv. Než se naděje běhá, skotačí a hýká mu jich po jeho luxusním apartmá rovnou šest. Zpočátku není z dědictví od táty cestovatele nijak nadšený zvláště, když má jako zaúkolovaný realitní agent plné ruce práce získat zapadlou restauraci, která jako jediná brání plánované moderní novostavbě. Jenže ke stařičké restauraci ho pojí pouto v podobě vzpomínky na tátu, který ho sem brával, když se vrátil z dlouhých cest a neposedné tučnáky si zase oblíbily jeho dvě děti s jejichž mámou se před časem rozešel, ale v koutku duše doufá v obnovení vztahu, protože stará láska nerezaví. Horší je to však s neodbytným úředníkem z místní zoo a jeho pravomocí zabavit zvířata žijící v nevyhovujících podmínkách a když se kupí stížnosti z řad nájemníků na nesnesitelný hluk, je třeba začít jednat a na nic nečekat, než by mohlo být pozdě. A ještě si tak nějak napravit pošramocený vztah s matkou svých dětí. Jenže uhlídat šest tučnáků je jako hlídat pytel blech. Tahle komedie perfektně zapadne do blížící se vánoční atmosféry. Pustit si ji třeba v létě, její kouzlo by nebylo nijak silné, protože když to tak vezmu, snaží se sice tvářit dospěle, ale vytasí se spíše s naivně pojatými vtípky. Rovněž proměna z mírně arogantního náfuky lačnícího po dobrém postavení ve firmě v citlivého a milujícího otce rodiny, který je ochoten se vzdát všech svých nectností pro dobro věci, je takto možná jen ve filmu. Jim Carrey však svoji postavu hraje převážně civilně, a i když se občas neubrání vložit do své herecké kreace nějakou pro něj typickou grimasu, je velkým tahounem filmu. Stejně tak se povedli tučnáci, kteří jsou kombinací živých a digitálních zvířat. Animace je natolik dokonalá, že není snadné poznat rozdíl mezi digitálním a živým zvířetem. Film se z velké části odehrává v bytě hlavní postavy a tam funguje překvapivě nejlépe. Pokud se děj přesune, případně i s tučnáky mimo něj, je znát, že film nedisponuje překotným množstvím nápadů, ale naštěstí se tak neděje příliš často. O předvídatelnosti děje snad ani není nutné psát, ta je totiž zřejmá. Ale jak už bylo zmíněno na začátku, je ideální si tuhle milou komedii pro celou rodinu pustit v čase předvánočním nebo vánočním a nic se tím nedá pokazit. Je určena totiž nejen pro příznivce Pittsburgh Penguins, jejichž dres si Carrey v jedné scéně oblékne. 60% (05.12.2011)

Občas se okolo jedné návštěvy kina nachomýtne tolik pro vás významných okamžiků, že výsledné hodnocení filmu pak nemůže být zcela objektivní. Vidíte, to je přesně tento případ. Pravdou však i přesto zůstává, že jsem se bavil a že Jim Carrey mi byl snad poprvé ve své roli sympatický. A tak i u této rodinné komedie více než na čemkoli jiném záleží na tom, s kým a v jaké náladě vás zastihne. (17.10.2011)

Pre mňa osobné prekvapenie roka. To, čo vyzeralo na neznesiteľnú rodinnú brečku pre najmenších, skončilo ako skvelá zábava so stále bombovým Jimom Carreym. Digitálni tučniaci síce trochu lezú na nervy (mohli častejšie používať živých), no film je veľmi vtipný, občas zahreje pri srdiečku, casting je skvelý (Ophelia Lovibond!) a koniec koncov jedna z najlepších rodinných carreyoviek. (31.12.2011)

Jim Carrey je prostě bůh. On, kamkoliv se dostane, předvede naprosto perfektní výkon, u kterýho se musím bavit. U něj snad nejvíc by mě zajímalo, jaký je ve skutečnosti, protože to co kolikrát předvádí ve svých filmech, pochybuju, že má napsáno ve scénáři. No ale právě ty jeho grimasoidní, nečekaně bláznivé scény, kde z ničeho udělá vtip, mě prostě nepřestanou bavit. A to ani ve chvíli, kdy film bude mít v hlavní roli tučňáky a bude se jednat o klasickou rodinnou komedii, která se bude pro většinu tady jevit jako průměr nebo i hůř, protože je prostě nereálná. Ono si je třeba uvědomit, kolik z těch filmů, co na světě vzniknou, se dokážou považovat za reálná. Na filmy koukám především abych se pobavil a ne abych si stěžoval, že tučňák se takhle prostě chovat nemůže nebo, že ti lidi jsou debilové, protože jednají tak, jak jednají. Kdo takovéhle hovadiny u takových filmů řeší, tak ať na ně radši ani nekouká. (04.12.2011)

Ničím výjimečná, ale v rámci možností snesitelná rodinná komedie, která děti spolehlivě zabaví a dospělí ji absolvují bez větší újmy na zdraví. Jim Carrey už nemá co "fyzicky" hrát, ale sympatie mu upřít nelze, tučňáci jsou maximálně roztomilí, podstrkované rodinné hodnoty nebolí a stopáž pod sto minut funguje. V televizi se každý víkend povaluje x komedií podobné kvality, ale pokud máte na něco podobného chuť v kině, není Pan Popper ta nejhorší volba. (21.06.2011)