Poupata

CITÁT - Ne aby jste dneska chlastali.......... Ten příběh se strašně táhne, skoro jako loňské léto. Chvilkama jsem podřimoval. Ten scénář ve své podstatě zná každý. Je to o Českém životě, kdy už sice máme demokracii, ale žijeme v sociálním prostředí. Asi už fakt nedokážem natočit něco jiného. CITÁT - Česky žít, Česky myslet...doprdele.......... Film je krásně Česky negativní, odehrávající se v komínově zahuleném buranově. V tom filmu jsou nejvíc pozitivní, stále pracující, Vietnamci. Tihle lidé, alespoň vědí, co chtějí, na rozdíl od některých protagonistů v tomto příběhu. Po dvaceti letech dokážeme natočit film, kde je stále to socialistické hnusně, fádní prostředí a ještě v tom žijí lidé - otřes. Je vidět, že se tady toho moc nezměnilo. Kdybych věděl, že to bude takhle smutný, ani bych se na to nepodíval. (14.09.2012)

Nevím, proč by sociální drama mělo být něco mezi knihou Job a Zjevením sv. Jana v bezbožných industriálních kulisách... Paradoxně nevyhlíží osudy hrdinů Poupat o nic tragičtěji, když namísto vnímavé vnitřní charakteristiky na ně tvůrce uvaluje další a další příkoří, nechává je vegetovat v hnusném světě bez naděje a jejich vztahy redukuje na více méně negativní společenské interakce. Spíš než autentickou sociální výpověď o krizi a okraji tu máme velkolepé divadlo zmaru a zhrzených nadějí, které místo katarze obsahuje přešlechtěný scenáristický twist -- domyšleno do důsledku ten ale neříká nic ani o postavách, ani o světě, ani o (téměř absentujících) morálních hodnotách. Nevzniklo tak ani dílo syrových kvalit Fish Tanku, ani stylizovaný obraz "drsné jemnosti" osudu rozměru Adamových jablek, ale ani přesvědčivě vygradovaná sociální výpověď o všední naději v beznaději jako ve Štěstí... vznikl vypravěčsky a režijně poměrně kultivovaný film, kterému škodí manýristická snaha zapůsobit a vyobrazit svět co nejšedivějšími barvami. Paradoxně tak zanikají odstíny, které dělají z konstruktu živou tkáň. Myslím, že vinou toho uniká i produktivní reflexe normalizační "špíny za nehty", o které píše Matty. Poupata ustrnula spíše u spartakiádního povrchu zásadních nešvarů a zvrhlých sociálních rituálů, než aby nabídla detailní analýzu toho, co je na životě v "neo-normalizaci" tak osudové. Ale i za těch několik zdařilých scén a solidních hereckých výkonů nutno hodnotit jako český nadprůměr a Jiráského připsat na nepočetný seznam českých nadějí. (15.12.2011)

Poupata. Film, který mi v hlavě bude znít do smrti, jako největší filmový zážitek roku 2011. Kamarád Enšpígl mi je doporučil s tím, že tenhle film prostě musím vidět a že pod čtyři nepůjdu. Problém byl, že film nejblíž nabízeli ke shlédnutí až za Vltavou v multikinu Anděl. Nicméně film moc lidí nepodpořilo a já si hrozně přál ještě na něco vyrazit do kina a tak jsem se odhodlal na skoro dvouhodinovou cestu za filmem, u kterého jsem se už předem hrozně těšil, až ho podpořím. Jenže to jsem ještě netušil, co mě čeká. Takhle vážný a ještě k tomu český film, jsem hodně dlouho neviděl. Je fakt, že už tu byla řada vážných filmů jako Pouta a další, ale žádný v sobě neměl ten punc vážnosti, jako právě Poupata. Poupata totiž naprosto přirozeně představují českou společnost, kterou tu nemůže nikdo kritizovat, dokud jí sám nezažije. A já můžu upřímně říct, že plno těch postaviček, ať už pro film důležitých nebo méně důležitých já u nás ve městě dnes a denně vídám. Včetně té postavy nejdůležitější, kterou naprosto perfektně předvedl Vladimír Javorský se svým forbesem v místni putice. Samozřejmě ale nebyl jediný, kdo ve filmu herecky vynikal. Překvapila mě i polská herečka Malgorzata Pikus, která mluvila nádherně česky, čehož si nesmírně vážím, nebo kopa mladých herců a hereček včetně vietnamských herců, kteří ukázali, co v nich je a všichni, do jednoho, předvedli naprosto perfektní výkon. To vše je pak obsaženo v atmosféře nejmelancholičtější, v jaké se film jen může odehrávat. Tedy v Severních Čechách, u čerstvě zasněžené fabriky, která den, co den zapadá dalším sněhem. Smutný, ale neskutečně opravdový příběh o životě, osudu a jeho cestách, které nám den, co den určuje, prevít jeden. (29.12.2011)

Už mě vážně nebaví nadhodnocovat některé české filmy jen proto, že jsou české. V případě Poupat jsou však minimálně 3 hvězdy přinejmenším zasloužené. Tak depresivní, mrazivý a uvěřitelný český film jsem už dlouho neviděl a mít-li to nějakou hlubší pointu, respektive kdyby co celé nebudilo dojem několika dílů seriálu na pokračování, šel bych s hodnocením určitě výš. V každém případě pro mě byly Poupata spíše příjemným překvapením než zklamáním. (06.03.2013)

Film úplne mimo mňa. Charaktery boli od začiatku po koniec neuveriteľne prázdne. Okej, beriem to že život nie je ľahký a že niekto má sklon robiť viac chýb ako dokáže potom zniesť, ale že by to bolo až takéto? A čo tým chcel Jiráský povedať? Že vlastne drogy, láska a gemblovanie je zlé? A že sneh by mal ísť do prdele lebo číňania ho nevedia zniesť? Ani jedna postava ma neupútala natoľko aby som ju ľutoval a uväznenosť príbehu v depresívnom móde mu zviazala natoľko ruky, že sa nemohol pohnúť k potrebnému momentu niečoho dôležitého čo by vypovedalo o živote, smrti, láske. Nič takého tu pre mňa nebolo a to trocha zamrzí. Vykonštruovanosť, ktorej som neveril. (26.07.2012)