Obsahy(1)
Záznam části koncertu ze dne 3. 12. 1989 ve Sportovní hale v Praze. (oficiální text distributora)
Recenze (22)
Názov tohto koncertu inšpiroval kopaničiarskych pankerov a alternatívcov k zorganizovaniu prvého pankovo/ undergroundového festivalu v časti Starej Turej, nazývanej Topolecká. Išlo o Koncert pre všetky slušné deti. Uskutočnil sa v júni 1990. Vďaka Karlovi Krylovi za účasť na koncerte pre všetkých slušných ľudí, vďaka čomu vznikol o pár mesiacov neskôr koncert pre všetky slušné deti. ()
Nádherný záznam toho, co už na vlastní oči nikdo z nás neuvidí. Ta atmosféra na mě z obrazovky sálá i po těch letech a nemůžu si po moc, ale mráz mi běhá po zádech a v očích se mi leskne. Na druhou stranu může být Karel tam nahoře rád, že se nedožil dnešních poměrů. "Kůň běží bez udidla, kouř štípe do očí - hrajem si na pravidla a deska přeskočí, přeskočí, přeskočí..." P.S. Nechci se pouštět do osobních útoků, ale jeden z diskutujících je totálně mimo ;-) ()
Když moderátor tehdy oznámil, že nás čeká překvapení, nenapadlo mě, že bude až tak velké... A když pak přišel malý muž s kytarou na pódium, pronesl své "Ahoj občani" a nahodil první akord k "Morituri Te Salutant", měl jsem slzy v očích. Poprvé naživo jsem slyšel Karla Kryla. Nezapomenutelná atmosféra, když jsme všichni, včetně Karla věřili ( alespoň na chvíli ), že už neryjeme držkou v zemi... ()
Karle Kryle, už zase ryjeme držkou v zemi, ale ty jsi patrně nemohl udělat víc pro to, abychom neryli. S tebou ta "sametová doba" dávala smysl a naději, kterou jsme nekompromisně spláchli ekonomickým mamonem. Škoda tě a škoda promarněné šance, ale atmosféra z tvých koncertů je něco, na co si vzpomenu, i kdybych měl Alzheimera v kebuli. ()
Poprvé jsem Karla Kryla slyšel v prváku na gymplu z ošoupané kazety, na které byla nahrávka LP Bratříčku, zavírej vrátka. Tu mi půjčil spolužák s tím, že o tom nemám nikde mluvit. Pár měsíců před maturitou (přesně v sobotu 2.2.1991) jsem téhož spolužáka vzal na členské setkání Klubu Karla Kryla do sálu Dopravních podniků v Praze 7. Což bylo jedinkrát, kdy jsem Karla viděl a slyšel naživo. Zůstaly písničky na všech typech nosičů, pár knížek, fanzin Ječmínek, novinové výstřižky a pár televizních záznamů. A otázka: Co se asi stalo se všemi těmi slušnými lidmi v hledišti?! P.S. V tom únoru si na jeviště Kryl přivedl i kamaráda a kolegu Egona Lánského. Později jsem si říkal, ještěže se nedožil jeho vládního angažmá. ()
Reklama