Rekvalifikace

Přesně ten důvod, proč český film poslední dobou za moc nestojí. Příšerný příběh, příšerné herecké výkony a hlavně humor, kterému chybí to naprosto elementární - humor sám. Nezábavný film, který se místy snaží o nějakou tu společenskou kritiku, ale jednoduše selhává, protože se na to chvílemi ani nedá koukat. (15.12.2014)

Film, který je z poloviny natočený zrychleně (kvůli větší srandě) a doplněný hudbou připomínající tóny z windows 95 (kvůli malému rozpočtu). Štancel je fajn chlapík, ale tohle se na plátna dostat nemělo. Jako televizní pořad před večerními zprávami - ideální, ale platit za vstupenku nedoporučuji. Možná právě proto nás v kině bylo přesně 6 diváků (z toho 1 promítač a 1 prodavačka lístků). (06.07.2011)

Mno, střední část nebyla tak špatná... ale ta televiznost z toho kouká na všechny strany a ubíjela mne neschopnost střihače prosadit si teď, v této chvíli, kdy je to potřeba, střih, a ne pokračování záběru a dalšího žvatlání. Některé scény jsou slušně vypointované (Oskar u doktora, přijímací pohovor na zametače, háček na obraz), ale jiné jsou zoufale nevtipné. Přitom samotný nápad je dobrý, ba nosný, zvlášť v dnešní době, ale takto zpracované je to jen roztahaná bakalářská povídka. "Milí Bakaláři, jednoho dne jsem ne vlastní vinou přišel o práci..." Slušná kamera, ta se mi líbila asi nejvíc. Ale jinak by tomu prospělo hlubší dramaturgičtější propracování, aby nešlo jen o jednoduchou a rychlou historku, spíchnutou stylem Černých ovcí. (30.11.2012)

Bravo, vynikající satira na dnešní poměry. Jsou filmy, které diváci ocení až po mnoha letech. Z českých je to z těch starších například Řeka, Marijka nevěrnice, Extase. Z novějších pak určitě Ulovit miliardáře a nyní Rekvalifikace. Co na tom, že je z toho cítit málo peněz. Který podnikatel by na to taky přispěl? Mohl by se třeba poznat. Důležitější je ta pravdivost a realita života v postmoderní zglobalizované době, kdy nám vládne lumpenburžoazie. Zápletky ve filmu nejsou totiž příliš nadnesené. Podnikatel platí 5000 Kč za příraz a kolik platil nejmenovaný ještě nedávno šéf Světové banky a kandidát na francouzského prezidenta? Tomu servírovali lehké děvy až do postele a on to bral jako samozřejmost. Vlado Štancel se v závěru filmu dobře jistí smlouvami o přivedení do jiného stavu a dokonce mu to kryje pojišťovna. A co jiného jsou smlouvy nejvyhlášenějšího českého prasáka Dr. Bartáka s asistentkami o poskytování nadstandartních sexuálních služeb? Nic v tom filmu není mimo realitu. Ani ten golfový pronájem hřbitova. Takoví „podnikatelé“ a úplatní politici (starostové) jsou totiž všude kolem nás, v každém městě. Film nám zobrazuje, jak někteří naši spoluobčané už nevědí „co by“ a druzí zase nevědí „z které do které“. To je rozdíl mezi starostmi, jak uživit rodinu na jedné straně a nepřekročit dobu pobytu na slunci ani o sekundu na straně druhé. Film nám například u rekvalifikačního školení ukazuje, jak jsme papežštější než papež a přejímáme každou kravinu z ciziny. Taky jsme se dověděli, že tahle země není pro starý a vzdělaný lidi. V padesáti je člověk na odpis.... Co čekat od národa, který strpěl v čele vlády člověka, který běhal s holýma kulama kolem toskánských bazénů? Co čekat od lidí, s kterými nepohne ani slovutný pražský horolezec a jeho kamarád, který když se napije, tak opravdu špatně řídí? Co čekat od lidí, kteří jen kroutí hlavou nad miliony v krabici od vína? Třeba si poslechnou další část velkého díla „Přemluv bábu“, zanadávají si a nechají si zase s…t na hlavu. A proto vyjadřuji velký dík umělcům, kteří nejsou aktivističtí a tendenční a snaží se burcovat. Příkladem jim budou: Vorel, Štancel, Klus, Xindl X, Koller a další. (02.06.2012)

Vlado sám sebe pasuje na divadelního herce a nadsamce. Se svou mladou ženou, jejíž postava skutečně odpovídá postavě matky čtyř dětí, ikdyž možná, že i toto měla být parodie, prožívá špatné období bez práce. Štancel problematice rozhodně rozumí, neb v Černých ovcích už se snaží hrát velmi dlouho, nicméně, stejně jako u Pamětnice, nechápu jeho sebevědomí točit. Vše je pojato křečovitým humorem a snahou o parodii, či snad, když to přeženu, o satiru, znázorňující neoddiskutovatelně zoufalou situaci na trhu práce. Myšlenka, kterou zde nastiňuje Aelita je výborná, nicméně film s tím nemá nic společného. Tragičtí herci, stupidní sexistický humor a směšný i téma degradující závěr vše potvrzuje. Dvě za imaginární scénu z hospody, a také za to, že Vlado neobsadil Magnuska. (08.02.2014)