Laponská odysea

Svižná finská veselohra, trochu ovšem bez podstaty, neboť její podstatou je nějaký digibox, který měl jeden z trojice anti-hrdinů koupit svojí partnerce: jako doklad svojí schopnosti vzít si peníze, zajít do obchodu, koupit ho a přinést domů. Snad jako zásnubní dáreček, ale nakonec se ukáže, že oním dárečkem je on sám… Aneb jak se lehkovážný floutek po řadě komicko-drastických peripetií stane řádným manželem a otcem (na jak dlouho?)… Aneb: když jsem na veletrhu v Jyväskylä (odskočil jsem si i do Rovaniemi) prodával tiskové stroje, divil jsem se první den po ránu, jak jsou Finové neteční, chodí napůl jako pávi a supové, a žádný pokus o kontakt je netěší. Odpoledne však byli jako vyměnění, samý zájem, aktivita, diskuse. Prokoukl jsem je ovšem velice brzo. Ráno se starali jen o to, jak si dát co nejdříve pár panáků - a odpoledne už to z nich bylo sakra cítit… A to je má laponská odysea. (28.08.2014)

Drsnější severský humor, příjemně přímočará zápletka a plná nálož originálně uchopených finských reálií činí z této road movie velmi příjemný až hřejivý zážitek, i když ledový mráz z řady drsnějších scén má tendenci přecházet i na diváka - proto si vemte ke sledování raději teplou prošívanou deku či lahev finské vodky! (03.09.2012)

Dome Karukoski má skutečně talent jako prase. A s každým dalším filmem to jenom potvrzuje. Jsem rád, že jsem to, jak výborným režisérem bude, rozpoznal hned u prvního filmu od něj, který jsem viděl - Domova šedých motýlů. Napapiirin sankarit tentokrát není citlivým dramatem o mladistvých, ale lehce nahořklou komediální road movie. Zde se však označení "hořká komedie" nemusí používat v pejorativním slova smyslu jako u novodobých českých filmů, ale ve smyslu naprosto pozitivním. Tragika s komikou se tady střídá tak hladkým způsobem, že téměř ani nerozeznáte hranice mezi jedním a druhým, Nejlépe je to patrné ve scéně s elektrickým taserem, kde to opravdu bije do očí :). Zmiňovat zimní atmosféru, velmi sympatické herce, příjemnou hudbu nebo několik lakonických a nenápadných, ale o to více potěšujících režisérských vychytávek by bylo nošením sněhu do Finska. Jen tak dál Dome. (20.02.2012)

„S holkami je to jako s tramvajemi, jedna odjede a za chvíli přijede další.“ Noční roadtrip tří kamarádů sledující jediný cíl, zakoupení set-top-boxu. V sázce je opravdu hodně, v případě nezdaru hrozí krach vztahu jednoho z nich a jeho přítelkyně. Podaří se jim 2 x 200 km zasněženými finskými pláněmi zvládnout včas? Režisér Done Karukoski namíchal kvalitní hořko-sladkou podívanou. Navenek se snaží nedat nic najevo, ale uvnitř postav skandinávských dramat to doslova vře emocemi. A teď si zkuste tento citový minimalismus dosadit do žánru komedie a zároveň ponechat i onu typickou, ponurou severskou atmosféru. O tom přesně je Laponská odysea, takže si oblékněte svetry se sobem a určitě na to mrkněte. (21.01.2014)

Povedená finská komedie z Laponska (úplně správný překlad Napapiirin sankarit je jinak Hrdinové polárního kruhu - alespoň trochu si z té finštiny pomatuji :-), které jsem měl tu čest možnost v zimě navštívit a je to opravdu nádhera. I ty mraky klesající až k -40, které jsem zažil člověka neotráví, když se tam pohybuje a polární záře mu svítí nad hlavou. Režisér Karukoski se už u mne vyznamenal filmem Tummien Perhosten Koti a tohle je sice úplně jiný žánr, ale i tak sympatický počin. (25.02.2012)