Dharma Guns

Typický film, který se setkává s nepochopením i v rámci festivalového publika. Ve filmu jsem postřehl mimo jiné i několik narážek na Matrix (z počátku filmu). Což mě dovedlo k následné úvaze: Neo v Matrixu hledá odpovědi a posléze je odpojen z Matrixu do opravdového světa. Své odpovědi nalézá, a ty, které nenalézá, sám utváří. Stan po nehodě hledá svoji vlastní minulost, odpovědi na to, kdo byl on sám, co dělal, s kým se stýkal a s kým vedl milostný život. Vrací se, ale nic mu nedává smysl. Žádnou odpověď nenalézá, a tak utíká, ač sám neví kam. Fascinuje mě, že právě v ten moment film nabídne argument, že Stan umírá. Chápu tedy film jako pravý opak Matrixu - nikoliv procitnutí do reality, nýbrž její odřeknutí a spění k definitivnímu konci. P.S: Tetsuo, děkuji že jste ten film vybral na FFF. P.P.S: Ten Matrix je poněkud zvláštní v kontextu formálních narážek na německý (filmový) expresionismus, ale nemůžu si pomoct, já ho tam vidím (jak je v úvodní scéně nalíčená přítelkyně, scéna na chatu, a další ...) (03.12.2010)

Co se děje v umírajícím mozku? Německý expresionismus se tam páří s příběhovou mlhou Eda Wooda (second death, démon, virus, kontaminace), k tomu zavrzává nějaká ta biomechanika, biopolitika, paranioa, symboly jsou úmyslně natolik odstředivé, aby nedávaly smysl (označující často mění označované), dialogy připomínají knihomolovo delirium, časoprostor padá na hlavu a je generován zcela proti jakékoli logice... a celé je to natočené z velké části prostředky, které se už desítky let nepoužívají, a má to estetiku nenapodobitelně slátanou, a přitom obdivuhodně konzistentní (snad jediné, co na tom filmu drží "konzervativně" pohromadě). Prostě celkově se jedná o dílo, jehož docenění je zřejmě otázkou určité specifické duševní úchylky, kterou (zřejmě) mám. Protože narozdíl od všech ostatních se mi ten film líbil a zvláštním telepatickým způsobem jsem mu rozumněl, byť to slovy nedokážu reprodukovat. Tetsuovi děkuji za to, že vybírá pro FFF podobné divácké vyhlazováky. (30.11.2010)

Trefná charakterizace filmu z jedné kritiky: "Bombastické převyprávění Orfea a Eurydiky jako otevření Pandořiny skřínky." Anebo další: "Skvěle znějící název filmu, ale neznamenající nic". ..."Na první pohled  jsou tu postavy i zápletka. Odkazy k událostem (ztracený skript, válka), hudba naznačuje mnoho věcí, názvy kapitol se zdají vyjasňovat význam toho, co následuje. Teprve po dlouhé době divák zjistí, že vidí jen zdání souvislosti s že se dívá na krásné záběry příběhu bez významu. Film připomíná experimenty nové vlny, zejména Godarda. Film o filmu, očekáváních a konvencích, jaký snad zaujme teoretika...(z recenze Henny Wouters v Cinemagazine)....Podivný film náhle končí jako useknutý...(bohužel nikde žádné titulky)..../hodnotím nasazení autora, výsledek tak 50%/ (30.08.2021)