Vlk z Wall Street

Bez mučení přiznávám, že toho Kapra fakt žeru. Pokaždý, když ho vidím, se rozteču jak latrína, kolena se mi rozklepou tak silně, že způsobují půdní eroze v Santa Fe a moje smysly omdlévají v louži virtuálního testosteronu. A to bývám teplej jen o víkendech. Tu buržoazní mrdku zahrál tak temperamentně, že jsem měl během celýho filmu chuť prohnat nosní přepážkou půl druhou tunu kokainu, vošukat cokoliv co vykazuje známky života a vytapetovat si svýho žigula Masarykama. A jestli za to všechno vyfásnu jen čtyři roky v útulné garsoniéře s pravidelným přísunem teplé stravy a sexu, ty vole kurva do prdele, proč ne. Ale samozřejmě bych, stejně jako mistr Belfort, obíral jen ty zazobaný namachrovance, kteří si můžou dovolit k dutinkám koupit i tabák a plesnivou vysočinu povýšenecky házej do odpaďáku. (19.02.2014)

Tři hodiny vydestilované esence amerického snu. Metafora naší mezní doby. Nectnosti kapitalismu v kostce. Instantní podoba celého ekonomického systému. Satirická a komediální obdoba Až na krev. Scorsese jakoby točil jakýsi temný filmový pohanský rituál oslavující modlu Materialismu a vyvolávajícího ducha Kapitalismu. Neskutečně halucinogenní jízda, kdy snad poprvé někdo trumfl vrcholně bizarní Strach a hnus v Las Vegas. Naprosté popření Maxe Webera, anebo důkaz o tom, jak dlouhou cestu ušel kapitalismus od dob souznění s protestanskou morálkou. Až amorální fascinace extrémním individualismem. Antihrdinství. Oslava chamtivosti, bezohlednosti, sobectví. Přesto silná reflexe ničivosti tohoto stavu. Filmový zážitek. Životní role Leonarda DiCapria. Jeden z nejlepších filmů Martina Scorseseho. Jeden z nejlepších a nejsilnějších filmů celé poslední dekády... etc. etc. (16.01.2014)

"První pravidlo Wall Street: Nikdo, ani Warren Buffet nebo Jimmy Buffet, neví, jestli akcie půjdou nahoru, dolů nebo se budou motat v kruhu. A nejmíň makléři. Ale musíme předstírat, že víme." Jsem šťasten, že mi informovaný zdroj potvrdil mé podezření, že žádný makléř netuší, kterým směrem se budou pohybovat ceny akcií, protože ho zajímá jen vlastní provize, honění a drogy. Jen mne mírně znepokojuje to, kolik vyfešákovaných příživníků se na tomto vymyšleném byznyse dokáže napakovat. A v tom mám největší problém, protože sledovat sjetého týpka, kterak velkoryse rozhazuje cizí peníze mne sice bavilo, ale upřímně jsem mu přál jen to nejhorší. A on žádného dvoumetrového černouška s půlmetrovým klackem za taťku nedostal a to mne mrzí. Nicméně mne snímek donutil k zamyšlení, zda ze mne peníze opravdu udělají lepšího člověka. Tak mi jich hodně pošlete, abych to zjistil. Výzkum by se přece měl podporovat. (07.02.2014)

Podívejte se na svou mámu, na člověka vedle vás, na sebe do zrcadla, a když se budete dívat dostatečně pozorně a dlouho, spatříte – možná hned pod povrchem, možná někde hluboko, nerealizovaného, popřeného nebo zkroceného – Jordana Belforta. Scorsese se prostřednictvím hlavní postavy přezíravě vysmívá jakýmkoli ideálům, které o sobě coby pokušením málokdy stíhaní příslušníci civilizované společnosti chováme, a bez příkras a hladivého výhledu na jakékoli vykoupení ukazuje přesně tu amorální oportunistickou kurvu, kterou v sobě na té úplně nejzvířečtější rovině máme naprosto všichni. Ideální film do základních škol a komedie roku. Edit: proč mě vůbec překvapuje vzrůstající množství komentářů pobouřeně kritizujících skutečnost, že Scorsese s obecenstem nezachází jako s hloupými školáčky, kteří potřebují didaktické kázání o tom, jaká je hlavní postava očividný grázl, jinak by snad mohli coby správní tupouni dojít k závěru, že bezskrupulozní odírání druhých je zcela v pohodě. Kdo by si byl pomyslel, že přístup "divák není vymaštěný debil" by mohl být negativním rysem. (10.01.2014)

V pasti úspěchu aneb Diagnóza kapitalismu konce 20. století. Martin Scorsese a Leonardo DiCaprio jako (novodobí) Králové komedie. Jedni žijí v zajetí systému, druzí mimo něj, třetí ho formují a tvoří a ti čtvrtí - využívají všechny jeho požitky, parazitují na něm, znásilňují ho a vytírají si s ním prdel, protože na to mají a jediné, co chtějí, je víc, víc, VÍC a VÍC. O tom je Vlk z Wall Street, o tom je americký sen, THAT'S THE ENTERTAINMENT. [==] Scorsese každým svým novým hraným filmem dokazuje, proč je jedním, ne-li vůbec, z nejuniverzálnějších a nejlepších filmařů (nejen) současné kinematografie, o jeho dokumentárním záběru raději ani nemluvě. V letošní novince doslova zhušťuje celou svou kariéru do tří hodin. Je to geniální exkurze režisérovou tvorbou, kterou bych nechtěl už nikdy opustit. V pravém slova smyslu duchovní film. (18.01.2014)