Valzer
Režie:
Salvatore MairaScénář:
Salvatore MairaKamera:
Maurizio CalvesiHudba:
Nicola CampograndeHrají:
Valeria Solarino, Giancarlo Judica Cordiglia, Benedicta Boccoli, Maurizio Micheli, Marina Rocco, Rosaria Russo, Francesco Feletti, Renato CraveroObsahy(1)
Základním tématem filmu o vzdálenostech mezi tím, čím se věci a lidé zdají být a čím skutečně jsou, prolíná několika samostatnými příběhy. Assunta, pokojská v luxusním hotelu, jednoho dne potká v hotelu otce své přítelkyně Lucíi, za niž mu několik let psala do vězení dopisy. Existuje tedy mezi nimi vztah, o němž však Lucíin otec neměl dodnes ani tušení. Assunta se mu pokouší vysvětlit, kde je Lucía, proč mu psala dopisy ona a kdo byla jejich třetí kolegyně, Palestinka Fatima.
Paralelně s touto linií, která se odehrává v zadních místnostech personálu, se v hotelu koná uzavřené jednání mocných fotbalových magnátů, kterí hledají východisko ze skandálu, do něhož se dostaly jejich kluby. Přednáší jim šílený profesor sociologie, za jehož vývody o manipulaci s veřejným míněním by se nemusel stydět ani Hermann Goring. Všechen cynismus a chamtivost moci se tu předvádí až v patologicky syrovém obrazu. Oba světy se nakonec také protnou, čímž oba získají konfrontační odraz.
Další pokus o film v jednom záběru (po Ruské arše Alexandra Sokurova), což jak režisér Salvatore Maira, tak kameraman Maurizio Calvesi zvládají s obdivuhodnou bravurou. Děj odbíhá i do flashbacků, aniž by se musel přerušit záběr, zvládá i děje v zadních plánech i zvukové přechody mezi nimi a přitom vypráví několik paralelních dějů.
Film vzbudil pozornost na mnoha filmových festivalech a kromě Zvláštního uznání Národního syndikátu filmových novinářů doma v Benátkách, získal ve světě především uznání za umělecký přínos.
(oficiální text distributora)
Recenze (17)
„Všichni jsou zkorumpovaní.“ Takový malý, jiný film. Nepřináší úplně nové myšlenky, spíš poukazuje na iluze, ve kterých všichni žijeme, vypráví o korupci, skromnosti, mediálním obrazu světa i nezdravé posedlosti slávou. Zaráželo mě násilí na ženách, které ale všichni brali jakoby automaticky, téměř jako součást kultury. Moc se mi líbila hlavní hrdinka (Assunta), která byla v záběru skoro pořád. Nezvyklý styl točení (na jeden zátah) mi přišel zajímavý, byť občas trochu rozptyloval- hlavně při skocích v čase. Neutěšený konec jen podtrhuje uměleckost díla. Neobvyklý námět, dobré zpracování. 4*. „Olgo, vážně, chci si tě vzít.“ „Já si ale vždycky myslela, že jsi gay.“ „Trochu.“ :) ()
Těsně po skončení filmu jsem byl přesvědčený o tom, že si to ty čtyři hvězdy zaslouží, už jen kvůli tomu, že střihač neměl téměř žádnou práci… :-) Ale po pár hodinách se mi to rozleželo v hlavě a musím chtě nechtě ubrat. Tenhle film je točen v jednom záběru a to já opravdu obdivoval, ale jinak to téma zkorumpovanosti společnosti… mě moc nezaujalo (aby jo, když Čechům je tohle známé, speciálně s tím fotbalem, že ano…) Spíše mě zaujal příběh o dceři a otci, který by si zasloužil trochu více probrat (dát mu větší prostor). Taky se mi líbilo, jak se režisér vypořádal s tím, že nemůže (či nechce?) stříhat - scény přecházejí ze současnosti do minulosti jen tím, že kamera se odkloní jinam od hlavních představitelů, kteří momentálně ve scéně účinkují (řekl bych, že tohle používají hlavně divadla /tam samozřejmě pracují se světly a to, na co se máte soustředit, osvětlí, zatímco v pozadí se staví kulisy pro novou scénu/). Takže suma sumárum mi v hlavě z tohohle filmu utkvěl fakt, že je natočen jen v jediném záběru a ta linie s otcem a dcerou. Jinak mě to nechalo chladným. 60 %. ()
Zpusob jakym je film natocen je uchvatny. Rezii i kameramanovi davam plny pocet. Jen mi trochu vadila vedlejsi dejova linie, kdy se ruzni bossove bavi o korupci a budoucnosti ve fotbale. Tento cas a energii bych pridal do pribehu Assunty ( a jejich vzpominek ) a otce Lucie, ktery byl velmi zajimavy. I diky jiz zminene kamere a " uhlu pohledu " me zaujaly civilni herecke vykony. ()
Jeden hotel, jeden den, jeden záběr, spousta příběhů. Nesmírně komplikovaný, ale také strašně zajímavý tvůrčí nápad. Kompozičně do puntíku promyšlené a pořád překvapující něčím novým. Dle mého názoru se vyloženě nabízí použití tohoto postupu v dramatičtějším filmu. A ač mi obsah občas připadal nedoladěný, tak závěrečné odhalení a vyjasnění toho co je důležité a co slouží pouze jako pozadí vše opravilo a dodalo snímku krásnou lehkost i panickou naléhavost. ()
Pomalu, ale jistě, rázně, na jeden zátah, tu a tam v rytmu valčíku se line tenhle příběh. V hotelu začíná a také končí. Mnoho liských příběhů, mnoho pravd smutku, radosti i zklamání, tohle vše se zde prolíná naprosto přirozené, z jedněch dveří do druhých. Nechybí zde žádné téma. Fotbal, korupce, politika, láska, touha, či beznaděj, tohle vše ja tady zastoupeno naprosto věrohodně a přirozeně. Škoda, že měl tenhle valčík tak málo minut, osobně bych si ho dal klidně o třetinu delší. ()
Reklama