Valzer
Režie:
Salvatore MairaScénář:
Salvatore MairaKamera:
Maurizio CalvesiHudba:
Nicola CampograndeHrají:
Valeria Solarino, Giancarlo Judica Cordiglia, Benedicta Boccoli, Maurizio Micheli, Marina Rocco, Rosaria Russo, Francesco Feletti, Renato CraveroObsahy(1)
Základním tématem filmu o vzdálenostech mezi tím, čím se věci a lidé zdají být a čím skutečně jsou, prolíná několika samostatnými příběhy. Assunta, pokojská v luxusním hotelu, jednoho dne potká v hotelu otce své přítelkyně Lucíi, za niž mu několik let psala do vězení dopisy. Existuje tedy mezi nimi vztah, o němž však Lucíin otec neměl dodnes ani tušení. Assunta se mu pokouší vysvětlit, kde je Lucía, proč mu psala dopisy ona a kdo byla jejich třetí kolegyně, Palestinka Fatima.
Paralelně s touto linií, která se odehrává v zadních místnostech personálu, se v hotelu koná uzavřené jednání mocných fotbalových magnátů, kterí hledají východisko ze skandálu, do něhož se dostaly jejich kluby. Přednáší jim šílený profesor sociologie, za jehož vývody o manipulaci s veřejným míněním by se nemusel stydět ani Hermann Goring. Všechen cynismus a chamtivost moci se tu předvádí až v patologicky syrovém obrazu. Oba světy se nakonec také protnou, čímž oba získají konfrontační odraz.
Další pokus o film v jednom záběru (po Ruské arše Alexandra Sokurova), což jak režisér Salvatore Maira, tak kameraman Maurizio Calvesi zvládají s obdivuhodnou bravurou. Děj odbíhá i do flashbacků, aniž by se musel přerušit záběr, zvládá i děje v zadních plánech i zvukové přechody mezi nimi a přitom vypráví několik paralelních dějů.
Film vzbudil pozornost na mnoha filmových festivalech a kromě Zvláštního uznání Národního syndikátu filmových novinářů doma v Benátkách, získal ve světě především uznání za umělecký přínos.
(oficiální text distributora)
Recenze (17)
Nakonec nešlo o zkoušku, zda-li dokáži sledovat nepřerušovaný tok vyprávění (a tedy změnit navyklý způsob recepce, kdy každý střih umožňuje „vydechnutí“), ale zda-li dokáži sledovat film natolik banální, samoúčelný a špatně zahraný. Chápu, že na jeden zátah těžko uhlídáte kvalitu hereckých výkonů, proč ovšem nejsou role přizpůsobeny formě? Smích a pláč a jiné složité emoce jsem hercům ani trochu nevěřil. Podobně, jakkoli obdivuji režisérovo odhodlání nezřeknout se běžných prostředků filmového vyprávění (flashbacky), jsem nevěřil, že smyslem tohoto počinu bylo něco víc než ukázat „já na to mám!“. Bezmyšlenkovité silové cvičení. Doporučuji smysluplnější cvičení Mika Figgise (Časový kód) a Alexandra Sokurova (Ruská archa), jež jdou mnohem dál než k prvotnímu okouzlení z možnosti realizovat díky moderním technologiím odvážný nápad, s nimž na poli žánrové kinematografie mnoho let zpět koketoval třeba Alfred Hitchcock. 50% ()
Pomalu, ale jistě, rázně, na jeden zátah, tu a tam v rytmu valčíku se line tenhle příběh. V hotelu začíná a také končí. Mnoho liských příběhů, mnoho pravd smutku, radosti i zklamání, tohle vše se zde prolíná naprosto přirozené, z jedněch dveří do druhých. Nechybí zde žádné téma. Fotbal, korupce, politika, láska, touha, či beznaděj, tohle vše ja tady zastoupeno naprosto věrohodně a přirozeně. Škoda, že měl tenhle valčík tak málo minut, osobně bych si ho dal klidně o třetinu delší. ()
Film se vine bez ustání jako červená nit... nebo věren svému názvu se přelévá, jako když dva tančí valčík... od začátku do konce na jeden záběr prostorově ohraničen hotelovým teritoriem. Vše na sebe velmi plynule a přirozeně navazuje, a to včetně prostřihů do minulosti. Z určitých dialogů člověka až zamrazí - viz analýza prázdné formy, jíž lze ovládat masy, podaná ústy protřelého fotbalového bafuňáře... Formálně velmi podobný Šachnazarovu filmu Den polnoluniya: http://www.csfd.cz/film/109969-den-polnoluniya/ či Sokurovu filmu Ruská archa: http://www.csfd.cz/film/136288-ruska-archa/ ()
Několik příběhů vzájemně se prolínajících a v různých časových rovinách takovým zajímavým způsobem, že musím Valčíku zvednout hodnocení i kdybych nechtěla. Potlačila jsem prvotní nechuť poslouchat mírně vyšinutého profesora a dohadování fotbalových veličin, mírné zklamání z některých hereckých výkonů, ale ve výsledku jsem byla nadšená. Jeden z těch filmů na které se chci rozhodně podívat ještě jednou, protože jedna projekce mně tady nestačí ()
Mnohovrstvený příběh včetně flashbacků na jeden zátah? Tak to je tedy gól. Děláte si srandu? Aha, neděláte. Hmmm. Fotbal, korupce, mezilidské vztahy a mnohem, mnohem víc. Obsah celkem úžasný. Tolik pravd co zazní!!! A herci dobří, přirození... Zkrátka takové trochu hodně dokonale vypočítané divadlo pro kameru. Co by se asi stalo, kdyby některý z protagonistů nestihl včas naběhnout? Jasně, ono by se to nějak vyřešilo. Kolik improvizace asi při natáčení vzniklo?! Nevěřím, že vše běželo přesně podle plánu a i přesto vzniklo téměř dokonalé dílko. Lehce fascinující. Smekám. V první třetině mě málem chytla nějaká stařena, co trvdila, že se jmenuje "Nuda", chtěla jsem se jí vzdát, ale nedala jsem se a jsem moc ráda, že záhy rychle zmizla. Už jsem ji pak ani na vteřinku nezahlédla. Netušila jsem, že mi to celé pak celkově pokoří pět hnězd. Ale fakt, že jo. Uběhlo několik hodin a stále to trvá. Tvůrcům a hercům děkuji moc za nevšední zážitek. PS: A co tento záblesk? "Nová reality show v koncentračním táboře." "To je svinstvo, to zabere." Neoklepete se? Podobně zvrácených postřehů je tam více, sice mírnějších, ale o to více realita. A realita povětšinu ve filmu braná (díkybohu) i s nadhledem. Co jiného zbývá? Prodat zápas v Lize mistrů za těžký prachy... To byl žert... ()
Reklama