Stud

Po vězeňské hladovce a prvním vskutku fyzicky nepříjemném setkání se Stevem McQueenem se s tímhle britským chlapíkem potkáváme znovu. Opět to není nic příjemného, tentokrát slabším jedincům pořádně poklepe na psychiku. Žít pro sebe, hlavně se citově nevázat. I přes velmi slušný sociální statut mu záleží jen na krátkodobém plánu – ukojit svůj silný sexuální apetit. Tvůrci ale nejde o okukování ženských klínů i mužských zadků, nedopracovává se k nějakým konkrétním závěrům, nesoudí všudypřítomné vyprázdněné životy. Přesto dokáže pohltit. Sice ne tak moc, jak bych si dokázal (chtěl) představit, ale je velmi zajímavé, jak dokáže balancovat/pracovat na téhle velmi křehké rovnováze, která Michaelu Fassbenderovi „ke štěstí“ stačí. Jeho hraní bez dialogů je výborné, na to se mi bude zapomínat obtížně, na film jako takový o poznání snáze.. Mimochodem skvělý trailer!! (12.03.2012)

Odvážné, upřímné, vizuálně úchvatné drama, ve kterém se toho příliš nenamluví, a které má i přesto obrovskou výpovědní hodnotu. Drama, ve kterém ani jednou nepadne slovo 'shame', a přesto vás při jeho popisování okamžitě napadne. Drama, které zobrazuje člověka s nepříliš známou závislostí, a přesto takovou, kterou v mírnější formě zná snad každý dospělý člověk na Zemi. Tak podmanivý, tak komplexní film s tolika zapamatovatelnými scénami jsem už dlouho neviděla. Záleží totiž jen na vás, co si z něj odnesete. Každý z nás si totiž vytváří vlastní realitu a ve filmu, který disponuje tak nejasnými fakty, tak intepretací otevřeným dějem, to platí dvojnásob. Je vaše vlastní vědomí tak může určit, kdy (a zda-li vůbec někdy) přestanete vnímat hlavního hrdinu jako docela normálního člověka a začnete jeho projev považovat za známku nemoci. A mě přesně takové filmy baví, protože filmů, které se vám snaží do hlavy narvat svůj pohled, je více než dost. I proto si nakonec nemůžu odpustit jednu malou, závěrečnou výtku: Ukončit film o tři scény dříve v koupelně nebo zkrátit závěrečný záběr o pět až deset vteřin, vůbec bych se nezlobila. Zrovna tomuto filmu totiž ten jistý náznak uzavřenosti moc nesluší. Nedůležitá poznámka: Čím více se mi líbil film, tím méně jsem byla nadšená ze sekce Q&A, která následovala po jeho promítání. Málokdy se podaří, aby moderátor kladl tak nezajímavé otázky a aby na ně režisér filmu tak nezajímavě odpovídal, že si ze čtyřicetiminutové diskuze neodnesete vlastně vůbec nic. (11.01.2012)

Steve McQueen již po dvou filmech dokázal vybrousit svůj svojský režisérský styl a jasně naznačit, kde se nachází jeho místo na poli artových a mainstreamových filmů - tedy přesně na hranici - na hranici, kde dokáže upoutat mainstreamové diváky, nenudí je, vybouzí je k zamyšlení, ale přitom svým pomalejším tempem, strohými, pevně ukotvenými i detailními záběry a mimoslovným, obrazovým vyprávěním způsobit tak trochu jiný (intelektuální) feeling. Stud, ač hraje na podobné struny jako Hlad pro mě představuje mnohem "širší", resp. hlubší film. Tam, kde se téměř bezdějový Hlad omezoval na trpitelské scény, předkládá Stud konečně prostor k zamyšlení, identifikaci (přičemž nemusíte být zrovna sexuální maniak), empatii a v konečném důsledku neopomene ani vypovědět něco o současné společnosti (city/pudy/láska). 8/10 (12.05.2012)

Nuda a skoro žiadna sexuálna kontroverzia, ak nerátam asi 25 sekúnd "istých" záberov (čo je na 101 minútový film ozaj dosť málo, ehm). Fassbender ma nikdy nebavil a scenár? Odmietam rozmýšľať nad stavom súčasného sveta len na základe scény, v ktorej ústredný hrdina smutne kráča v daždi a potom sa rozplače. Odmietam rozoberať, čo mi chcel režisér povedať záberom na sexujúci pár, ktorý to robí na verejnosti na nočnom mieste pol metra od steny, na ktorej je nasprejované FUCK. Hanbu pokladám za ten typ filmu, ktorý sa na niečo hrá a pritom je strašne nudný. (13.02.2017)

Nepamatuji si, kdy naposledy mě nějaký film takhle moc emocionálně rozsekal. Při sledování McQueenova Hladu mi bylo špatně fyzicky, Shame má pro změnu silný dopad na psychiku. Pokud jsem si u režisérova debutu stěžovala, že některé scény jsou přece jen příliš zdlouhavé, u Shame už se McQueen alespoň trochu ovládal a podobné delší záběry tu sice jsou, ale ani na vteřinu se u mě nedostavil pocit nudy. Jistě, pro konzumního diváka to není, milovníci pomalejšího tempa vyprávění a hlavně filmů, které ukazují bolesti dnešní společnosti a vyvolávají silné pocity, budou nadšeni. O výkonu Michaela Fassbendera už bylo řečeno mnohé a jeho nenominování na Oscara mi dosud nedává spát. Po zhlédnutí Studu znovu a hlasitěji volám: "SHAME on you, Academy!", a smekám před úchvatným výkonem mého nejoblíbenějšího herce. (16.02.2012)