Stud

Krutý paradox závislosti je, že transformuje zdroj potěšení do nevyhnutelné a nenasytné potřeby. McQueen natočil Shakespearův sonet 129 pro 21. století - Mrháním sil v tmách hanby pustošivé // je chtíč, když rve, co chtěl. Když teprv chce to, // zná jenom krev a zrady, sliby křivé, // surovec, vrah a lhář a sketa je to. // Hnusí se nám, jak poskytne nám slast, // jak máme to, co zoufale jsme chtěli, // hned nepříčetně zoufáme si zas, // že jsme mu, blázni, takhle naletěli. // Blázni, když chcem to, blázni, když to máme, // šílíme před tím, při tom, po tom též, // vteřinu štěstí dlouze odpykáme - // z příslibu blaha bláhová je lež. // To všechno každý ví, však nikdo neví, // jak peklu uniknout, když číhá v nebi. (17.02.2012)

V tomhle filmu se objevila druhá nejvýraznější role, kterou jsem v tomhle roce viděl. Po Ryanovi Goslingovi ve filmu Drive tak nyní Michael Fassbender ukázal, co je skutečný herecký výkon, za který by si zasloužil minimálně dva oskary. Za herecký výkon a za obětování, které filmu dal. Tohle obětování je totiž opravdu OBĚTOVÁNÍ. Stud je totiž neuvěřitelně těžce stravitelný film. Psychologicky náročný na sledování, ale o to více uvěřitelný na postavy. Vypráví totiž klasický příběh o tom, jak si stěžujeme, když něco nemáme a jak si stěžujeme, když nám to něco chybí, klasicky hozeno do extrému. Výborný příběh, ale je potřeba se nebát a dívat se na téma sexu z trochu jiného úhlu...a hlavně, chtít porozumnět. (20.08.2012)

Stejně jako McQueenův předchozí film Hunger je i tento snímek z kategorie "těžký, reálný a upřímný jak to jen jde". Ale stejně jako Hladu ani tady nemůžu dát plný počet. A přesto jsem si po většinu filmu myslel, že to půjde. Shame se mi přesto líbil o něco víc, než Hunger (slovo líbil asi není zrovna vhodné, ale co už) hlavně kvůli hereckému obsazení. Od Fassbendera jsem takovýhle výkon čekal, ale od Carey ne a musím říct, že v mých očích byla ona hvězdou filmu. Scéna, ve které zpívá v baru… to se musí vidět, slyšet a hlavně (po)cítit. Všechny komentáře zde chválí především Michaela, chápu proč, ale já budu hlavně chválit ji, protože si myslím, že uchopit takhle složitou postavu bylo o něco složitější a ona to zvládla dokonale. Celý film je jedna velká depka, která vámi postupně prostupuje a nepustí vás ještě dlouho po skončení filmu. S odstupem tedy film hodnotím 80 % s tím, že na rozdíl od Hladu, tady vím, že druhá projekce odhalí víc. I když nevím, kdy na ni budu mít chuť… (29.04.2012)

Krok za krokem k sebedestrukci. Žít pro sebe. Bez závazků a bez významu. Cynickou masku už ani neodkládáme, láska neexistuje a sex nás ničí.V zásadě s McQueenem souhlasím a těší mne, že nijak neslevil ze svého chladnokrevně pozorovatelského stylu, kdy s lidským tělem pracuje jako s výtvarným objektem spíše než jako se schránkou na emoce. Ty na povrch proniknou jen párkrát a jakoby omylem. Brandon se jim jinak důsledně brání a jenom díky sestře, jediné osobě, k níž skutečně něco cítí (snad zodpovědnost), si uvědomuje, jak křehký je krunýř, který ho ochraňuje. Vlastní zranitelnost tvrdohlavě (a se zničujícími následky) odmítá akceptovat. V jeho světě se striktně vymezenými pravidly pro ni není prostor. Odvážně dlouhé záběry – vyjma zhuštěného a strhujícího úvodu a finále – jsou nepříjemné tím, že po většinu času nepřejímají hledisko žádné z postav, jež tudíž nevyprávějí příběh, nýbrž jsou studovány. Cílem „neempatického“ snímání ale není verismus (ani voyeurismus). Kompozice záběrů naopak prozrazuje promyšlený plán. Brandon a Sissy se v záběru doplňují, jako kdyby šlo o jednu osobu a její dvě tváře (prázdný prostor vedle detailu Brandonovy tváře v baru například vyplňuje sestřin zpěv). Fassbender dál s obdivuhodným nasazením pracuje na tom, aby nebyl zaškatulkován jako tuctový hezoun. Když už něco, jeho duševní i tělesný full frontal z něj činí naději pro pornografický průmysl, nikoli lamače dívčích srdcí. Film samotný nicméně pornografický není. Neprovokuje mírou obsažené nahoty, ale přirozeností, s jakou k lidské sexualitě přistupuje – tím, že se v divácích nesnaží vzbudit pocit studu za obnažené tělo. Poukázání na normálnost sexu a nahoty napovídá, že Brandonova nenormálnost netkví (jenom) v jeho posedlosti ukájením. Jde o jeden z mnoha symptomů choroby zlhostejnění, kterou trpí celá společnost. Apendix: Stejně jako Hlad, nechci ani druhý McQueenův film v dohledné době vidět znovu. Zničující totiž Stud není jenom pro protagonistu, ale i pro diváka. 85% (08.02.2012)

Zajímavý film se skvělým Fassbenderem v hlavní roli. Snímek je poměrně komorní, představuje jakousi sondu do psychiky profesně úspěšného mladého muže, jehož život se pohybuje v koloběhu práce-sex (sexuální potřeba)-práce. Do toho se na scéně objevuje jeho sestra, která řeší osobní problémy. V této chvíli se snímek stává poměrně předvídatelným, avšak veškeré dílčí scény, které směřují k závěru filmu, jsou poměrně poutavé. Na 5* to u mě není, ale opravdu zajímavý počin se skrývá pod názvem Shame. (26.06.2014)