Režie:
Bertrand BonelloScénář:
Bertrand BonelloKamera:
Josée DeshaiesHudba:
Bertrand BonelloHrají:
Adèle Haenel, Jasmine Trinca, Hafsia Herzi, Noémie Lvovsky, Céline Sallette, Pierre Léon, Lucie Borleteau, Frédéric Epaud, Guillaume Verdier (více)Obsahy(1)
Přelom devatenáctého a dvacátého století - období velkých sociálních změn - postihl také proslulé pařížské nevěstince. Uzavřenému světu, v němž se na jedné straně nabízela krása a potěšení ale i ponížení a bolest, hrozil zákaz. Francouzský režisér Bertrand Bonello vyšel v příběhu o „vzpomínkách z nevěstince“ ze současné sociologické studie o pařížských „domech lásky“ na přelomu století. Filmový obraz prostitutek a jejich zákazníků zbavil lechtivého a povrchního pozlátka, který nahradil o poznání živočišnější atmosférou. Do popředí se dostávají autentické osudy dívek, jejich rivalita i přátelství, ale i dobové volání po obratu k rádoby humánnější společnosti. (Festival francouzského filmu)
(více)Videa (2)
Recenze (118)
Brillantní, krásné a vypiplané.. na tenhle mikrosvět bych mohl koukat věčně.. Lehce postmoderní forma a přísná estetika tvoří atmosféru a prostor pro jemné rozplétání jednotlivých charakterů a jejich vzájemných vztahů.. Je to omamné, melancholické, dojemné, vtipné i napínavé.... Holt i luxusní nevěstky maj tvrdej chleba, ale to pouto (o kterém je tenhle film v prvé řadě) které k sobě holky šněruje je silnější než sex, prchavá láska, rodina nebo prachy..... Krása ()
Na tomhle snímku je zásadní to, jak je nevěstinec zachycen. Syrovost, skoro až naturalističnost toho, jak jsou některé aspekty života v nevěstinci zaznamenány, jsou skutečně odzbrojující a dovedou hodně znepříjemnit sledování. Také je to dáno skutečností, že příběh samotný zde skoro není až tak důležitý jako jednotlivé epizody. ()
Řečeno s klasikem: "Svět se řítí do ďáblovy řiti", a ani to nájemné tělesné obcování není, co bývávalo za starých zlatých časů, neboť vše zachvátila barbarská amerikánská pseudokultura. A zde pozvedl čacký Bonnello svůj hlas, a s pomocí obrazových klišé evropského malířství 19. století natočil opus, který krutě obžalovává dnešní hamburgerizaci prodejného sexu. Film tento je monumentálním příspěvkem v boji za naše kulturní evropské bordely. ()
Kolektivní portrét obyvatelek pařížského nevěstince na samém konci 19. století (roky 1899 a 1900, druhý letopočet mylně vydáván za století dvacáté) nám dává nahlédnout do doby, která je dávno pryč, a na místa, kam se běžně nepodívali ani tehdejší návštěvníci těchto podniků. Kromě samotné profese je tu vylíčen i běžný život za zavřenými dveřmi, odkud prostitutky nemohly svobodně vycházet. Občasné flashbacky, střídání stejných krátkých scén, zobrazení snů, pár působivých momentů vzniklých použitím anachronické písně ze šedesátých let 20. století. Snad až na prostitutku plačící sperma se mi to líbilo, tohle už byl moc velký úlet. Chlíváci ať si dvě hvězdičky odečtou. ;-) ()
Vizuální nářez z francouzského stylového bordelu z doby, kdy ještě syfilis uměl pěkně ozdobit ksicht. Dokonale frivolní hadry, dokonale rozmanité děvky tvarů, které oscilují mezi uvolněnou a dnes již neviděnou přirozeností a mezi erotickou odpudivostí. Atmosféra pikantní. Místy jsem na mou cundu měla pocit, že tu směsici pachů šampaňského, spermatu, potu a nějakého těžkého parfému od Coco Chanell naprosto zřetelně cítím v ovzduší. Celé se to line líně a pomalu, žádné frenetické šukačky nebo drsně dramatický úderný příběh nečekejte. Přesto to nepostrádá smyslnost a v zákulisí továrny na rozkoš je taky na co se dívat. Třeba pravidelná lékařská gynekologická prohlídka osazenstva . No to mě poser, kromě kulis je to vlastně pořád ten samý opruz jako kdysi. Uchylné praktiky prasáků se dnes přesunuly na internet, ale je to taky pořád ta stejná písnička (a vsadím se, že valnou část jich vynalezla právě francouzská buržoazie). A když se trochu zavrtáme do duší těch nevěstek, pořád tam bude za oponou ta masa smutku, rozervanosti, otupělosti až tuposti, rafinovaný smysl pro předstíraní povolnosti a ještě něco, na co nikdy nepřijdete, pokud jste v minulém životě právě v takovém bordelu nepracovali. Neřeknu! (za velké mínus považuji kromě místy nezáživného děje hlavně naprosto otřesně zvolený soundtrack. Zejména píseň Night in white satin se v jednom místě vyjímala asi jako nateklá Dáda Patrasová na koncertu Megadeth.) ()
Galerie (35)
Photo © NFP
Zajímavosti (7)
- V 10. minutě nad pohovkou s pumou můžeme spatřit obraz „The jewel case“ autora Guillaume Seignaca (1870–1924). V 10. minutě a v lepším záběru v 92. minutě uzříme obraz „Water Babies“ (1900) autora Sira Edwarda Johna Poyntera (1836–1919). Ve scéně s měděnou vanou (39. minuta) můžeme na stěně vidět obraz „The Nymphaeum“ z roku 1878 autora Williama-Adolphe Bouguereaua (1825–1905). Ve 110. minutě můžeme vidět na stěně visící obraz „A Summer Night“ z roku 1890 od Alberta Josepha Moorea (1841–1893). (Petsuchos)
- Bertrand Bonello vyšel ve svém filmu Nevěstinec z práce francouzské historičky a filosofky Laure Adler (Les maisons closes 1830-1930), z něhož mohl čerpat skutečné příběhy o tehdejších prostitutkách, o jejich klientech a o fungování těchto domů, které byly zároveň společenským místem. [Zdroj: Artcam] (Krouťák)
- Ve 14. minutě (lépe na 48. minutě) lze spatřit obraz „The Oreads“ autora Williama-Adolphe Bouguereaua (1825–1905) z roku 1902, což je zároveň chybou, protože film se odehrává v letech 1899–1900. (Petsuchos)
Reklama