Cukr-blog

Dokument o paní, co z toho, že má těhotenskou cukrovku, rozjede kampaň proti cukru. Po porodu dokonce zajede do Ameriky a skámoší se s bývalou gogo tanečnicí, co se snaží dětem vysvětlit, že cukr zabíjí. Forma mi přijde zajímavá a svým způsobem v pořádku (tím myslím snaha paní Culkové šokovat), obsah je sporný, ale co je naprosto nechutné, když si rodiče berou za oběti vlastní děti. Doteď nedokážu uvěřit, že své děti vzala do Haribo továrny, dala jim transparenty "Sugar kills" a všem tvrdila, že bonbony jsou svinstvo, ať jedí jablka. Nebo jak prezentuje dorty, které zabíjejí oslavence a vůbec všechny zúčastněné na oslavách narozenin a svátků... Nesnáším fanatiky. (04.11.2015)

Osobne angažovaný i všeobecne prospešný dokument. Spústa dobrých a podnetných informácií, predovšetkým o stravovacej propagande riadenej spoločnými silami potravinových a farmaceutických gigantov zameraných na nerušený masový odbyt cukru a inzulínu. Ide totiž o doplňujúce sa komodity. Zvolená forma potešila no na absolutórium to celkom nie je. V stručnosti pár hlavných výhrad: nechápem, prečo rodina zdôrazňuje (2x), že pri snahe obmedziť cukor sa vyhla mäsu. Je predsa známe, že mäso, podobne ako tuky, oleje či syry má nulový glykemický index a neobsahuje žiaden cukor. Ako jediný argument proti mäsu sa vo filme uvádza, že presolené a pečené núti organizmus zajesť si ho niečim sladkým. Taká blbosť! Akoby sa nedalo pripravovať inak ako pečené a presolené. Spomína sa tu súdny spor s firmou Alfred Ritter GmbH & Co. KG, ktorá vyrába čokolády Ritter Sport. Spočíva v tom, že spotrebiteľ nevie presné materiálové zloženie čokolády a nie v tom, že koľko má daná čokoláda cukru. Otravná bola posadnutosť matky dozvedieť sa pravdu o cukre. Nie doma, ale výhradne v Holandsku a USA. To je tak buržujské. Koľko ľudí si také môže dovoliť? Tam sa stráca hravá zvedavosť, nastupuje fanatická posadnutosť. Plus v kontexte trápne vyznievajúce proticukrové akcie s účasťou všetkých členov rodiny. Deti predškolského veku lepia a nesú transparenty o škodlivom cukre. Nemajú šancu im porozumieť. To je niečo podobné, ako keď deti Prolife aktivistov nesú transparenty proti abortom v Pochodoch pre život. (04.11.2015)

Žádný Svobodný zednáři, ale Svobodný cukráři za vším stojí! Po formální stránce pěkně natočenej,ale po obsahový tak nechutně fanaticky zaujatej dokument,až se mi z toho zvedla hladina cukru v krvi. V podstatě to vypadá,že kdyby Hitler nesladil,nebylo by ani 2.světový války. A kdyby paní Culková namísto diabetu onemocněla herpesem,nehodnotili bychom dokument o cukru, nýbrž o prostituci,škodlivosti polygamie a nedostatku kondomů v zemích třetího světa. Pár světlejších momentů tam bylo, ale nic objevnýho. Sebestřednej artovej dokument pro pár alternativních jedinců,kteří nad ním podebatují nad šálkem ajurvédský kávy za vzájemnýho vískání svých hipísáckých hřív (protože láska), ale ne pro širší veřejnost, který by měl být určen, když už ta osvěta. (05.11.2015)

Film jsem na letošním Jednom světě nestihl, takže až teď. Rozporuplné pocity, některé z nich už padly v jiných komentářích: důvod vzniku dokumentu i jeho zpracování je extrémně subjektivní, sebestředné až narcistické. Podstata problému je zřejmá, ale čekal bych víc analýz, odkazů na zdroje (klidně v titulích), odbornosti. Těžko věřit, že by se na její stranu nepřidala nějaká česká kapacita. Spíše to vypadá jako souhn podivínů. Zúčastnění lidé mají krátké popisky, člověk nestihne posoudit jejich roli, odbornost, relevantnost se k tématu vyjadřovat. Řada subtémat splácaných dohromady, včetně návštěvy Afriky (kolotoč chudoby je ale popsán dobře) a soudní pře s Ritterem (bohužel povrchně), ale to se v dokumentech dělá. Mluví se pořád dokola, že cukr je zlo, ale proč zrovna rafinovaný? Jaký je rozdíl mezi bílým a hnědým cukrem? Mohu sníst kilo sladkého melounu nebo taky jen 27g denně? A co med, stejné zlo? Umělá sladidla? Stévie? Film nemusí být vědecká studie, cíleně útočí spíše na emoce, ale přece je to také dokument. 70 %, proto 4*. Dobrý postřeh: Marigold. (03.11.2015)

Viděno na AFO 2015. "Narozeninové dorty jsou jako převozník přes řeku Styx každý den. Přibližují nás smrti a když sfoukáváme svíčky, tak vypadají jakoby hřbitov.." Nebo prostě něco v tom smyslu, tam říkala. Všichni víme, že cukr je špatný. Všichni víme, že bychom ho neměli. Všichni víme, že je skoro ve všem. Ale taky si snad všichni museli všimnout, jak tento dokument tlačí na pilu... tím, že do toho zapojila své děti jako aktivisty boji proti cukru... těmi řečmi atd. no prostě to bylo všechno moc proactive a naprosto otevřená a průhledná reklama. A to mi právě na snímku vadilo. Byl zajímavý, poučný, ale moc silně a prvoplánovaně útočil na naše emoce a všechno bylo hrozně přehnané a samozřejmě chyběl názor protistrany, která zde byla označována v podstatě za vrahy. Btw. živit se jako food detective? Co to sakra je? Ale scéna, kdy její syn dostal od babičky lentilky a ona se ho zeptala "Co s tím uděláme?" a prostě ten jeho ztracený a rozpolcený pohled a vzápětí, když řekl "Mami, já nevím." Tak to bylo opravdu silné. (27.07.2015)