Obsahy(1)
Dokument "Dotek Modrého Krokodýla" se snaží ukázat krokodýly novým způsobem, a to očima lidí, kteří je milují, nebo nenávidí. Odhalit, jak na ně tato zvířata působí. Emotivně, psychologicky i fyzicky. Na jedné straně pokousaní lidé, kterým krokodýli zničili život a tělo, na druhé straně ti, kteří za jejich záchranu doslova životy nasazují. Příběhy lidí, kteří se „dotkli“ krokodýla tak tvoří mozaiku nových pohledů na zvláštní zvíře, žijící v lidské blízkosti. Na lodi, v letadle, autem, pěšky nahlížíme do světa v okolí bažinatých mangrovů západního Mexika plných krokodýlů. (ČSFD)
(více)Recenze (10)
Krokodíly obývajú Zem 350 miliónov rokov, človek nanajvýš dva milióny. Napriek tomu expanzia ľudí likviduje všetkých a všetko, čo nie je podľa nich užitočné a to, čo ich ohrozuje. Nikoho nezaujíma, kto tam bol skôr, kto tam je doma, a kto by mal koho rešpektovať. Veď ak neboli prekážkou bizóny a Indiáni, prečo by mali byť prekážkou nejakí krokodíly. Všetko pre človeka, tú korunu tvorstva. O nejaký čas už budú žiť na Zemi iba ľudia, pretože pre nikoho ďalšieho už nebude priestor. Film je zaujímavý najmä uvádzanými faktami a peknými zábermi. Štruktúra dokumentu a proporcie jednotlivých záberov sa mi už pozdávali menej. Pointa v závere filmu prekvapí a potvrdí obavy tých, ktorým ešte záleží na obnovení stratenej rovnováhy medzi človekom a prírodou. ()
Opravdu jiný film o krokodýlech a soužití s lidmi, které může být když ne přátelské ( ikdyž taky může - viz. dlouholeté krmení ohromného krokodýla starým mužem, kteří si roky dávají rande ve stejný čas na stejném místě ) tak respektující . Možná místama zdlouhavý a mírně nepřehledné, ale obsahem dechberoucí. ()
Neskutečně zajímavý a nenudný film, který ohromí svými záběry nádherného Mexika, neuvěřitelnými příběhy tamních obyvatel, kteří žijí v symbióze s krokodýly (Mexičané říkají: caimanes). Co víc, dozvíme se také něco i biotopu krokodýla modrého a proč je před totálním vyhubením. Při sledovaní tohoto dokumentu jsem nabyl dojmu, že žít v krokodýlím teritoriu je pro ty obyvatele asi jako pro nás vypořádaní se s všudypřítomným klíštětem. Většinou vám nic nehrozí, nebojíte se jich, jdete klidně do lesa, ani si to riziko neuvědomujete. A když vás to svině klíště kousne, tak se vám nic nestane, nebo onemocníte, nebo i zemřete. Můžete totiž samým zoufalstvím skočit ze skály, co já vím. Zrovna tak Pepé. Jde se ráno ráchat do řeky plné caimanos a buď se pohodlně vykoupe, nebo odejde pokousaný, nebo zemře na následky utonutí, to když ho krokodýl chytne za prdel a stáhne do vody, kde jej utopí. Pepé se zdá ale jako bodrý chlápek, který si s nimi rozumí. Poslouchají ho na slovo. Ne tak klíšťata. Z toho plyne ponaučení. Je lepší žít v Mexiku s krokodýly, než v Česku s klíšťaty. ()
Díky... ()
Trochu jiný pohled na zvířata, než ve většině dokumentů, takový až poetický. A ten mazlíček v závěru byl prostě k sežrání. Ještě, že si totéž zřejmě nemyslel o svém vykrmovateli. ()
Galerie (2)
Reklama