Režie:
Jan Gogola ml.Scénář:
Jan Gogola ml.Hudba:
Oldřich ŘíhaHrají:
Oldřich ŘíhaObsahy(1)
Olda Říha, zakládající člen a šéf skupiny Katapult, v roce, kdy mu zemřeli jeho dva hudební kolegové – Jiří „Dědek“ Šindelář a Karel „Káša“ Jahn. Příběh rockera, kterému se rozpadl vlastní svět a musí tak v pokročilém věku začínat od nuly. Rány osudu přitom vnímá jako přihrávky. Katapult se navzdory svojí jednoduchosti, anebo možná právě díky ní, stal legendou: dvojnásobný Zlatý slavík, téměř 40 let na pódiích, cca 7000 koncertů a milión prodaných nosičů. Písně skupiny se hrají v médiích i u táboráku, řada jejich textů zlidověla jako součást obecné češtiny: někdy příště, hlupák váhá, a co děti… Rock života není jen hudebním dokumentem či bilancujícím portrétem, ale hlavně setkáním s životní sílou obyčejného Oldy, který dokázal neobyčejné věci a stojí si stále za svým jako pařez. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (29)
Příšerný dokument, za jehož hrůznost může režisér Gogola, který pokládal ty nejhloupější otázky, co kdy v dokumentech zazněly. Dokonce samotné osoby před kamerou nad otázkami kroutily hlavou a radši se nenamáhaly ani odpovídat. Celý dokument na mě působil strašně amatérským dojmem, nepřipraveně a hlavně hloupě. ()
Zdaleka se nejedná o nekoukatelnou záležitost, jen mám zřejmě problém s naprosto nepochopitelným výběrem tématu - Říha s Gogolou si sice tykají, Gogola se ptá na co chce, ale ten vztah vůbec nefunguje. Autor nám vlastně jen tlumočí směs nezájmu a nepochopení, zřejmě bych se raději koukal na cokoliv jiného - tedy glorifikaci nebo naopak dehonestaci, ale ne tady to podivné voremcávání - Říha, a jeho situace, by zasloužila jiného režiséra. Si myslim. ()
Po deseti minutách jsem to vypnul, protože mi bylo líto Oldy Říhy, že v emotivně vypjatých situacích, jsou mu pokládány zcela ču*ácké otázky. Proboha, jak někdo může být tak blbý, že v den pohřbu velkého kamaráda ROCKERA nechápe, když mu Olda řekne, že na tom funuse není proto, aby mu nevzali ten pocit jiní (nechápe, že Olda nestojí o pozéry), nebo když v den koncertu, kdy umřel bubeník, se zeptá Oldy, jestli se bojí smrti. Takto se může ptát skutečně jen naprostý idiot. Oldo, drž se, furt je kopa lidí s rockerskou duší, kteří tě chápu a kteří chápou, žes toho idiota poslal do prdele. ()
Čtyři roční období a jeden den v životě hudebníka Oldřicha Říhy z Katapultu, který na mě ale bohužel působí jako stárnoucí rocker, který si nepřipouští, že jeho sláva stojí už jen na pár hitech a na tom, že jeho fanouškům dlouhodobá paměť slouží líp než ta krátkodobá.. Smrt jeho blízkých přátel ho stahuje zpátky do reality a dělá z něj nejistého egocentrika, který se za každou cenu snaží udržet na podiu a vyskakuje si na ostatní až po několika nezbytných pivech. Ale vlastně - on všem pomáhá. To je prostě fakt. I sám dokument působí dost nejistě a roztahaně a vlastně z něj ani nejde pořádně poznat, jestli jeho ústředním tématem má být Olda Říha, jeho mrtví kamarádi, nebo Katapult... ()
Zajimavy, rozhodne, Olda Riha je mozna parez, ale z korenama obalenejma charismatem. I pro cloveka, co ho neposloucha. Jen bych radikalne omezil vstupy rezisera Gogoly. Smrdej zbytecnou exhibici a vytvarej prilis velkej, alespon pro me nezadouci a chvilema neprilis dobre vyznivajici kontrast mezi dvema svetama... pricemz ten Rihuv v souboji o prizen jednoznacne vitezi. Kazdopadne uplnej zacatek u Dedkova pohrbu, to je fakt rychta a super minuty nasledujou - predavani Andelu, archaicka zkusebna, lahvac vzdycky po ruce, muzeum, diskuse nad hodinkama, klukovsky stebetani o barveni vlasu, proste parada. Krasnej portret krasne samorostlyho cloveka. ()
Reklama