Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Starý statkář Majda (J. Čierny) nechtěl dělit svůj majetek mezi své tři dcery, a tak se rozhodl je všechny poslat do kláštera. Během tzv. kolektivizace mu byl však jako kulakovi majetek vyvlastněn a měl se přestěhovat do vesnice, která neexistovala. Nyní zlomen a na kolenou hledá útočiště u svých dětí. Syn mu jeho jednání nedokáže odpustit, a o to víc pak jeho dvě nejstarší dcery. Jenom jediná, nejmladší Klemencia (A. Štrkulová), se nad ním dokáže slitovat. Ta je řádovou sestrou v klášteře, který hodlají členové místního družstva přeměnit v sušárnu obilí a řeholnice přemístit jinam. Předtím je však potřeba se postarat o jejich „převýchovu“, aby zapadaly do obrazu socialistické společnosti. Právě Klemencia je sestrou představenou vybrána, aby získala lidi z družstva na svou stranu, resp. na stranu kláštera, a zvrátila nastalou situaci. Tím se však ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny, jejichž střetnutí může znamenat její nevyhnutelnou zkázu... Štefan Uher natočil v uvolněných poměrech 60. let filmovou baladu podle scénáře Alfonze Bednára vycházející z motivů známého lidového příběhu o králi a jeho třech dcerách, nejznáměji ztvárněném v Shakespearově Králi Learovi. V tomto filmu zasazeném do Československa počátku 50. let se vedle příběhu otce, který hledá pomoc u svých dcer, rozehrává spor mezi dvěma zcela odlišnými světy – katolicismu a socialismu. Kvůli tématu byl podobně jako další Uhrovy filmy Panna zázračnica a Organ i tento snímek po roce 1969 stažen z distribuce. (Česká televize)

(více)

Recenze (45)

mchnk 

všechny recenze uživatele

Takový střet dvou totalit. Budovatelské a náboženské. Film, zdánlivě jen o hledání střechy nad hlavou, má silnou dobovou atmosféru, která se prolíná s groteskními, až paradoxními problémy vesnických funkcionářů a pro někoho určitě i podobně paradoxní, snad i otrocké víry. Převýchova nejen politická, ale i duchovní. Štefan Uher je mistr kontrastů, jak mi dokázal i zde. Pochodující dělnická mládež vs. nově oděné sestry, jsou jen jeden z mnoha, které nám nabízí. Nadhled nad nastalou situací má snad jen vesnický proutník a jeden hopsající "blázen". Z písně, která doprovází celý snímek, je atmosféra doby cítit nejlépe. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Ak by som mal Tri dcéry pomenovať jedným slovom, tak možno by som použil termín nekompromisný. Možno je to divné, že ma nenapadlo hneď civilný, alebo poeticko realistický, ale Uher s Bednárom sa myslím pustili do vybranej témy bez kompromisov. V 60. rokov sa smelo v oboch republikách točiť omnoho smelšie a práve Uherove filmy sú toho najjasnejším príkladom. Film sa nijak zvlášť nevyvíja, negraduje, proste sa niečo pred koncom skonštatuje a je záver. K vyslovenému a vyjadrenému už proste niet čo dodať. Tá pesnička mi už však poriadne rezala uši, už ju dúfam nikdy nikde nebudem počuť :) ()

Reklama

troufalka 

všechny recenze uživatele

"Dali ma za mníšku, na čo to všetko bolo?"                                                                                                                                     Kterak soudruzi chtěli sestřule Bohu zasvědcené začlenit do pracovního kolektivu pomocí drátěných postelí a potištěné textílie. Přiznám se, že jsem jepťulím od začátku moc fandila. Nečekala jsem, že by na konci ocházely v bikinách s budovatelskou písní na rtech žnouti jetel, či seno obracet. Ale byla jsem zvědavá, kam nás příběh zavede. Štefan Uher mi uhranul. Co film, to jiný příběh, skvost. Neopakuje se, používá různých prostředků, jak vyjádřit poselství. Tragická postava starého otce, který nechtěl dělit majetek. Dcery poslušně odešly do klášterů, grunt připadl synovi. Ale jak už to bývá, kde chce moc, nemá nic. Naskýtá se hned několik otázek. Zůstal by majetek rodině, kdyby se rozdělil spravedlivě mezi sourozence? Vlastně všichni čtyři vnímají otcovo jednání jako chybu, prohřešek vůči sobě, ale jen jedna jediná nevyčítá a jedná. Ona jediná má nejen respekt a lásku ka tatínkovi, ale i odpuštění. A navíc má i pravého řeholního ducha, a jak už to bývá, právě to jí paradoxně nakonec ze společenství vyloučí. Uniformita obou seskupení - soudružského i řeholního je zde volena záměrně velmi radikálně, odlehčení by znamenalo zlehčení tématu a snížení kýženého efektu. Výsledkem je vyhrocené drama, které vlastně končí pro všechny zúčastněné nezdarem.                                                                                       Zajímavé komentáře: Filomena.I. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Sranda, ze pan reziser Stefan Uher natocil najlepsie filmy vacsinou v 60. rokoch /Slnko v Sieti/. Film o ruralnom hospodarovi, ktory nechce delit majetok, ale aj tak on pride a ujme sa ho iba jedna dcera ma hodne priesah do reality. Takze ako funda kvalitnej ceskoslovenskjej kynemtagorafie som opat spokojny aj s tymto dielkom. 74 % ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Už delší dobu se pokouším objevit nějaký skrytý poklad slovenské hrané tvorby, něco z archivu, co mi dosud unikalo, ačkoli jde o mimořádný počin. Víckrát jsem se přesvědčil, že filmy, které mě dosud míjely, za to opravdu nestály. Tentokrát jsem se ale trefil do černého. Tři dcery se podobají tomu nejlepšímu z Kachyňovy tvorby, snad nejblíž mají motivem řeholnice, která musí najít smysl života mimo klášterní zdi, k Noci nevěsty. Uher ale používá jiný styl a kormidluje příběh jinam. Ve střetu těch, co představují vítězný pokrok, s těmi, co budování nového světa překážejí, používá režisér hořkou ironii a obě strany konfliktu ukazuje v hodně nelichotivém světle. Pokrokový předvoj společnosti ztělesněný trojicí funkcionářů představuje jako chlípný, zbabělý a trapně pokrytecký, matku představenou jako cynickou intrikánku a společenství jeptišek jako bigotní a zapšklou komunitu. Obě strany pak shodně neschopné soucitu. Když je třeba, ustoupí všichni ze zdánlivě nesmiřitelných ideologických pozic a jeptiškám najednou nevadí snaživě papouškovat režimní fráze na školení, zatímco funkcionáři se s těmito vnějšími rituály spokojují a nechávají své svěřenkyně žít více méně po svém. Je to vlastně podobenství života v reálném socialismu. Z tohohle festivalu malosti vyčnívá jediné lidské stvoření, u kterého vítězí obětavost a vědomí odpovědnosti. Copak se s ním asi stane? Celkový dojem: 90 %. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (4)

  • Úvod filmu sa točil v dnes už zaniknutej obci Doupov. Statok, na ktorom pracovali mníšky, je v skutočnosti žrebčín v slovenskej obci Kopčany. Točilo sa aj v ďalšom slovenskom meste Skalica (Škarniclovská ulica a kostol Najsvätejšej Trojice) a v obciach Stráže nad Myjavou a Šaštín. (Samuellsson)

Reklama

Reklama