Nido to mezamenu komori uta
Death Lullaby, The
Obsahy(1)
Film o bizarní a destruktivní pomstě šikanovaného chlapce s poněkud atypickou dentální vadou. (Festival otrlého diváka)
Recenze (6)
Experimentální amatérský animátor Hiroši Harada vytvořil ve snímku "Ukolébavka po které se nevzbudíš" agresivně expresivní portrét sociálně-politické atmosféry v Japonsku konce 60. let. Snímek realizovaný v polovině 80. let vytváří prostřednictvím příběhu o šikanovaném chlapci paralelu k obyčejným obyvatelům, kteří v 60. letech dostávali krutě najevo, jakou váhu mají jejich názory a práva v nové drasticky se zrychlující době. Výstavba tratě pro šinkansen a posléze i letiště Narita připravila mnohé lidi o jejich domovy a vedla ke zničení tradičních vesnic. Harada tyto skutečnosti připomíná vkládanými dobovými fotografiemi a archivními materiály. Zatímco jeho utiskovaný hrdina ale nakonec dojde své pomsty, vzdor vesničanů a studentů proti výstavně Narity byl marný. ()
Objeví se letadlo, to nouzově přistane, pak se zjeví vyzubený chlapec, jehož jeho spolužáci bijí, načež se zjeví bagr, co zbourá zeď a následuje reportáž o shinkanzenu přičemž dalším střihem se dostaneme do města viděného z ptačí perspektivy, kterak do jeho centra z nebes dopadne obří kvádr... Nedává vám to smysl? Tak na tohle nekoukejte, tohle je výběr z první minuty (!) děje, co se odehraje po úvodních titulcích. Zbytek je sice méně zběsilý, ale podivuhodně bizarní stále, jen velká škoda, že ta bizarnost není zábavná, ale spíš otravná, z příliš přepáleného střihu bolí oči a animace na mnoha místech volí hrozně divné úhly a odporné barevné změny (bolest očí na druhou). Tyhle technické chyby a přepálená stopáž bohužel sráží jinak zajímavou záležitost do hlubin zapomnění, kterou ani v nemenším nezachrání experimentální ujetost. ()
Mám rád experimentální krátkometrážní kousky, které dokáží divákovi skutečně něco dát, jejich obsah má hlavu i patu – což Harada naplnil a ještě k tomu přidal i něco navíc. Mě tento kousek zaujal hlavně oním „smyslem“ proč vůbec vznikl a vyobrazením lidské bezmocnosti (jak utlačované chudiny průmyslníky, tak i šikanovaným chlapcem). To první je doplněno o dobové záběry a destruktivní animaci - no a chlapcův osud se nese v podobném duchu. Šikana není nic nového a kvůli svému vzhledu si dost nepěkných slov muselo vyslechnout spousta lidí – já jsem však očekával (když už je tu i ta žánrová kolonka horor) trošku větší masakr, než se mi nakonec dostalo. To však nic nemění na tom, že tento kousek určitě stojí za pozornost. Jo a v neposlední řadě bych chtěl pochválit hudební vložku – ta byla opravdu super. 60% ()
Anime je ( bol ) jedným z zrejme najurvanejších kreslených štýlov. Existuje vo svojej miernejšej forme ( detské snímky ) a vo forme, ktorú ukazuje Haradov snímok. Vezmime niekoľko tém, motívov a štylizácií a hoďme ho do mixéra. Potom sa napime NIDO TO MEZAMENU KOMORI UTA. ()
Nepríjemný zvuk budíka a následne rozprávačka, ktorá akoby vysvetľovala inštruckie. Vidíme hlavu asi japonskej bábiky, ktorej z čela začne vytekať krv. Potom krásny javorový list vyblednutý ať na bielu. Animačne film obstojí a zaujme aj na svoju dobu. Kresba vyzerá nesmierne dynamicky, keď šikanovaného chlapca naháňajú agresori. Počuť aj zvuky starých počítačových hier. Chlapca palicujú a do toho vidíme japonský buldozér Komatsu zrovnať so zemou dom. Tvorcovia sa pochvália aj superexpressom. Vo filme vidíme aj asi reálne zábery mesta, o ktorom sa hovorí. Film má občas zbesilé tempo, kedy ukazuje technologickú revolúciu a búranie starého. Chlapcov príbeh je príliš jednoduchý a priamočiary. Brutalita, ktorú ukáže, tiež nie je ničím zaujímavá. Príbehy o šikane určite už niekto podal lepšie, ako tu, kde sa film chcel hlavne animačne líšiť a zaujať. Na to, že bol film krátky, aj keď síce dvadsaťsedemminútový, by sa dal aj tak zoškrtať na menej. ()
Předkusák strikes back ! ()