Helldriver

Další splatterpunk tvůrčího týmu Nishimura-Kaji-Tomomatsu-Iguchi sice na první pohled nerozeznáte od jejich předchozích filmů, ale určité zrnka originality mu upřít taky nejde. Helldriver (Joy Ride byl definitivně výstižnější název) je narozdíl od svých předchůdců otevřeně parodický, a to i ve sféře politické (vtípek s velrybým masem je nezapomenutelný), což jen zvyšuje kadenci gagů. Nishimura i nadále pokračuje v masivní emancipaci svých hrdinek a jeho um pro tělesné mutace snad nezná mezí. Osvěžující bylo i další cameo Takashi Shimizua. Nejvetším problémem je ale opravdu přestřelená stopáž, zvlášť když vrchol filmu přijde už po první hodině. Zbytek už se jen vleče a opakuje se jeden gag za druhým. Vrcholu absurdnosti už bylo dosaženo, kam Nishimura a spol. hodlá jít dál, to opravdu netuším. (03.01.2012)

Krvavé to je, to jo. Ale je to dost zmatené a na to, jak je to dlouhé, tak i dost nudné. Pobavily mě ale úvodní titulky až někde v padesáté minutě. Tady už se Nishimura nechal hodně unést, natolik, že myslím, bavil hlavně sám sebe a na ostatní nehleděl. Řekl bych, že před natáčením nakoupil jeden vagón marihuany, jeden hašiše, tímto v naturáliích vyplatil celý štáb včetně herců ještě před natáčením, zahodil scénář a začali jednu velkou párty, u které se natáčeli. Potěšila Asami v jedné epizodní roli. Kromě ní je jediným světlým bodem tak akorát Eihi Shiina a to hlavně tím, že ukázala, že je hodně tvárná herečka. Viděl jsem ji ve třech filmech, v každém je úplně jiná. (06.11.2013)

Tieto splatterové šialenstvá sa mi vždy blbo hodnotia, lebo nikdy neviem, čo s tým. Sekačky, hektolitre krvi striekajúce ako z vodotrysku, poletovačky vzduchom... v tomto je tá ázijská mentalita naozaj jedinečná (keď nerátam duchárske šokové terapie). Či sa mi to páči je však druhá vec. Oceňujem prácu tvorcov, ktorí si naozaj dali záležať, aby to bolo čo najkrvavejšie, najakčnejšie a najbláznivejšie, pretože to im fakt vyšlo dokonale. Ale to je asi tak všetko, čo tu môžem pochváliť. Tento typ hororu ide mimo mňa, ale milovníci takého Tokyo Gore Police si určite prídu na svoje. (09.11.2011)

Po najdlhšom intre aké som kedy videl, zhruba 45 minút, sa začalo neuveriteľné krvavé a absurdné besnenie. Japonský splatter ma nedostal ani tak svojimi gore-scénami, ale skôr perfektnými gagmi a nenápadnými odkazmi. Krv a končatiny lietajú všade naokolo a ak sa k tomu všetkému pripočítajú aj zombieci z vesmíru mám nudu na dve hoďky zabitú. Tieto filmy sú v podstate svetom pre seba a nie sú určené všetkým, no tí čo sa bez ostychu dokážu baviť na tom najnezmyselnejšom násilí sa rozhodne baviť budú. A takisto musím oceniť druhý plán, kedy sa poukazuje na preľudnenosť, čo už nie je len problémom Japonska. (15.11.2011)

Japonský trashový bizarní snímek „Nihon bundan: Heru doraibâ“ dokáže naplnit očekávání v tom, že jsou zde skutečně hnusné a šílené scény, některé natočené skoro až s dětinskou radostí, ale nestačí to k tomu, aby vás snímek skutečně chytil.. Popravdě se celkem snadno může stát, že vás to začne brzy otravovat. A to není moc dobrá vizitka pro film, který by měl být v první řadě divný a strhující. (10.09.2018)