Terapie láskou

Velice zajímavá ztřeštěnost, s dějem vystavěným okolo lidí s nejrůznějšími psychickými poruchami. Zkrátka každý něco má. Ať už ve větší, či menší míře. A právě s tím si film moc krásně pohrává. Byly tam sice i části, které jsem příliš nepobíral, což do značné míry připisuji i podprůměrnému televiznímu dabingu, ale i tak bylo shlédnutí velice příjemné. Ač se může zdát, že se film zhruba někde v polovině zasekne na mrtvém bodě, nakonec z toho přeci jen vcelku nápaditě vybruslí dobře provedenou a velice vtipnou taneční soutěží a celý snímek je tím zachráněn. Už delší dobu se mi nestalo, že by mi závěr filmu podobného typu takhle vytřel zrak. 74% (16.10.2022)

Pôvodne som sa mal výčitky voči tomu, že som sa počas filmu bavil, smútil a páčil sa mi aj po jeho skončení, no skrátka som to O. Russellovi zožral aj s navijakom. Potom som však zistil, že asi niesom jediný, a tak na tom filme asi niečo bude. Pokiaľ bežné rom-comy trpia nedostatkami ako príšerní herci, medzi ktorými nie je cítiť chémiu, scenárom, kde už počas piatich minút viete predvídať záver, či prvoplánovou melodramatickou zápletkou, tu nie. Herci sú skvostní, chémia je tak hmatateľná, že by som miestami nevidel Bradleyho a Jennifer ale Pata a Tiffany, scenár ma naozaj podarené dialógy, ktoré oplývajú šarmom a eleganciou, zápletka je jednoduchá, no dej filmu sa naozaj nedá porovnávať s tuctovými nádielkami bežnej hollywoodksej produkcie. Každá scéna má svoj zmysel, je to nepredvídateľné, milé, kreatívne, očarujúce a ja sa zase prichytávam pri tom, ako sa nad tým infantilne rozplývam. Každopádne sa mi to teda páčilo, bol v tom cítiť závan žánrového čerstvého vzduchu na poli romantických klišé komédií. 85%. (03.04.2015)

Budu přísný, ale zato upřímný... Halda keců o ničem, kde se stále jen rozebírají postavy navzájem nebo samy sebe. Poslední půlhodinka v mých očích vytáhla tento film prakticky z odpadu ke dvoum hvězdičkám. Již dlouho jsem neviděl něco tak falešného a vykonstruovaného jako Silver Linings Playbook. Bradley Cooper není žádný excelentní herec a měl by na svém hereckém projevu setsakra zapracovat. Jennifer Lawrence nám zdá se roste do krásy. Tady zcela určitě nenechá žádného mužského netečným. (05.05.2013)

Hrdinové screwball komedií se chovali jako blázni. Hrdinové Terapie láskou blázni jsou. Samozřejmě v mezích amerických indie romancí – čili jde o figurky s výstředním chováním a minimální psychologickou hloubkou, které jsou definované jenom jejich interakcí s bezprostředním okolím. Jemu sem tam ujedou nervy, ona má nymfomanické sklony, oba někoho ztratili. Teď potřebují emocionálně vyplnit uvolněný prostor a najít ztracenou rovnováhu (třeba v tanci). Víc pro pochopení příběhu a zakušení dobrého pocitu v závěru vědět netřeba. Russell vsadil na dobré herce a prudké slovní výměny, nepřekvapí tak, že mezi vrcholy filmu patří scény, v nichž po sobě křičí několik psychicky labilních postav, snímaných roztřesenou kamerou. Nejde ale o další projev „shaky cam“ syndromu. Nervní kamera je využívána v souladu s Patovým postupně tlumeným neklidem. Klidnější jsou scény u psychiatra a určitou harmonii pohyb kamery získává postupným sbližováním ústředního páru, které je však dlouho motivováno zištně, takže jistá nervozita a nejistota přetrvává. Kamera nás i v jiných scénách upozorňuje na to, co si postavy uvědomí teprve později (čtení dopisu), čím je vytvářeno napětí a vyvoláváno očekávání, jež alespoň zpříjemňuje cestu za předvídatelným zakončením. Je potěšující, že scénář oproti mnoha současným komediím nesestává jenom ze Scén a Hlášek a má také pečlivě promyšlenou strukturu (vyklenutý dramatický oblouk, chcete-li) – bez hluchých míst, s finále, v němž jsou svědomitě zužitkovány veškeré motivy. Skutečnost, že hrdina nemá své jednání plně pod kontrolou a kvůli „léčbě“ se musí naučit tančit, nijak neoslabuje důsledně androcentrický narativ (rodiče od Tiffany téměř nepoznáme, ti Patovi podmiňují rozuzlení) a také v jiných ohledech je scénář revizionistický jedině ve vztahu ke screwball komediím. Společenské normy jsou podrývány přenesením léčebného procesu z institucionálního rámce do vnějšího světa, resp. popřením dichotomie mezi „normálností“ a „bláznovstvím“. Oproti klasickým screwball komediím si zde díky realistickému kontextu (léčebna, prášky, agrese) uvědomujeme, že postavy jednají jinak, než jak je v jejich světě zvykem. Ani jedna z nich však nemusí postoupit do normálnějšího světa. Jinými slovy, všichni jsou blázni, jde jen o to, najít toho správného. 75% Zajímavé komentáře: imf, ScarPoul (25.02.2013)

"Zoberiem tú kameru a rozjebem ti ju na hlave, potom ťa prídem vypočuť, aké to je, mať kameru rozbitú o hlavu." Tento film ma dostal, dávam si ho na raňajky pre vylepšenie dňa. ;-) Brutálny herecký koncert všetkých zúčastnených, na prvý krát dosť ukričané, ale je to masterpiece, ako si povedia všetko čo majú na jazyku. (19.01.2013)