Pacific Rim - Útok na Zemi

Je evidentní, že když i můj milovaný Guilermo dostane do pracek rozpočet velikosti HDP malé, rozvojové země, nesmírně efektně ho promrdá na nový, velkolepý palác jako místní vojenská junta a chudákům negrům zbudou jen oči pro pláč, nafouklá břicha a hnijící banány. Ta tam je jeho poetika, smysl pro temnotu a hravá invence, z moře prostě vyleze panoptikum manga oblud, které dneska vyděsí snad už jen malé, retardované Japončíky, přicupitají Transformeři a dají jim na držku. Tečka. Má antikoncepční selhání kvičela nadšením a já jen otráveně žvýkal brčko z předražené, naředěné Fanty z postmixu a okřikoval je, aby svými hlasitými projevy nerušili ostatním pěti nezletilým divákům hluboký, umělecký zážitek. A tak Hasbro zase prodá pár čínských toxických figurek, mexický tlouštík si koupí novou haciendu hned vedle Baye, budou spolu sedět na verandě, máčet si nohy v příboji a přemýšlet, co za byť megabombastickou, ale pičózu spáchají příště. Taková další Godzila versus pochodující, rozzuřená ropná plošina, co se v afektu mění na bourací kladivo, aby hrdinně zachránila zdegenerovanou civilizaci, by bylo určitě něco, co by Šejlu La Blafa opět přinutilo potrénovat teploušské pitvoření. (16.07.2013)

del Toro byl v hollywoodské první lize tak nějak na divokou kartu, protože se automaticky předpokládalo, že až jednou natočí opravdový velkofilm (podfinancované Hellboye a dementního Blejta tam řadit nelze), bude to událost. Zpětně je mi fakt líto, že bouchla eRková megalomanie V horách šílenství a Hobit přezrál. Protože Pacific Rim je v podstatě všechno, co se mi spojuje s pojmem bayovský generický blockbuster. Pár prvotních skvělých nápadů a opravdu gigantickou atmosféru odvála promluva pošahaného hipster vědátora, v níž do jedné věty nasáčkoval všechna klišé o mimozemské invazi a dál už lépe nebylo. Na to, že v podstatě třetina filmu je věnována jen vztahům mezi postavami působí Rim hole a nerozvitě, dokonce i miniaturista del Toro, který dokázal udělat sympatickou figuru i z chodící ektoplazmy, klouže ke křečovitým kreacím a castingovému přehrávání (mladší a méně talentovaný brácha Heatha Ledgera to fakt nevytrhne). Nebýt Rona Perlmana, troufl bych si tvrdit, že tam není jediná opravdu výstřední postava, jen sbírka přehrávajících klišátek. Dost mě zaskočila i neobratná práce s dějovými liniemi - aby jedna mohla pokračovat, druhá se zastaví a po pěti minutách navazuje na stejné místě, kde skončila. Občas to vede k obskurním oslím můstkům, jako např. SPOILER "postavy, které se dozví cenné info, musí běžet až do velína, aby to tam zařvaly do mikrofonu a varovaly Jägery, kteří mezitím tři minuty mašírují po mořském dně" / SPOILER. V čase startrekovského zběsilého vplétání dějů je to skutečně hutný retro. Guillerma tak poznáte především z perfekcionistického vizuálu, který působí dojmem, že si Gaspar Noe začal hrát s roboty a příšerami. Na tu neonovou nádheru plnou odlesků se fakt chytá málo co, navíc některé scény jsou vyvedné vážně závratně ikonicky a je rozkoš se na ně dívat (a to i ve 3D, které není tmavé a vůbec neruší). Takže co vzešlo z roky očekávaného del Torova přestupu k blockbusterům? Vizuálně a designově vypiplané retro, které nepobralo o moc více rozumu a svérázného vtipu než Transformers (byť je to realizační zručností z mého pohledu překonává). Bijte mě po hlavě tankerem, ale tohle je málo. (10.07.2013)

Kvalitní film, ovšem ne takový náhul jak slibovaly trailery. O postavy se tu pečuje stejně jako o neuvěřitelně hmatatelné bitky kovových i organických monster. Krásně přehledné a nápadité rvačky jsou třešničkou na dortu, který drží pohromadě dokonale fungující svět jehož pravidla jsou sice zvláštní, ale dávají většinou jakž takž smysl. Umístit většinu děje do Hong Kongu bylo taky moc fajn, protože jako pozadí k těm obrovským rubačkám vypadá dokonale. Lidi, kteří mají rádi monstra a roboty udělali film, pro ty co mají rádi monstra a roboty. (13.08.2013)

Pro destruující roboty jsem nikdy slabost neměl. Když se navíc vyskytují mezi plytkými dialogy, nefunkčními emocemi a akcí, která se rychle okouká, je zle. Lidstvu znovu hrozí zkáza, klukovská hravost a hollywoodská destrukce dostávají zelenou. Bohužel. Roztržití vědci, Japonka, černošský šéf, traumatizovaný pilot. Dějová plochost je donebevolající, ze sypajících se mrakodrapů se stal už trochu stereotyp, horko těžko jsem se něčeho chytal. A z toho, že je tenhle hollywoodský letní blockbuster Guillerma del Tora za poslední roky ten „největší“, se opravdu na zadek neposadím. (04.05.2014)

Upřímně… od Del Tora jsem čekal víc. Právě on totiž umí do sebebombastičtější podívané vetknout osobitost a hravost, a ještě u toho stíhá vyprofilovat postavy tak, aby vám ani na vteřinu nebyly volné. Což je paradoxně právě to, co Pacific Rimu chybí nejvíc. Roboti a monstra se rvou o osud celé planety a vypadá to božsky. Mohutné měřítko, nádherný design, perfektní triky… v podstatě technicky nejoslnivější sci-fi od Avatara. Za celou tou bombastickou fasádou se ale bohužel skrývá klišovitá a často i zkratkovitá story o tom, jak hrstka no-name figurek zachraňuje Zemi. Žádná zásadní překvapení, žádné emocionální vypětí, žádný úspěšný přesah. Jen plus mínus standardní blockbusterová podívaná, která mimo precizního zevnějšku a ohromující akce nenabízí nic, co by člověka osudově strhlo nebo tíživě napnulo. Grandiózní wow efekt tak postupně upadá (finální akce už je víceméně z povinnosti) a otevřená ústa střídá umořeně pokrčené čelo. Přepálená očekávání? Určitě. Ale u čeho jiného by je měl člověk mít, když ne u Del Torova obřího robobijáku? (10.07.2013)