Drak se vrací

Skutečný balzám na duši v dnešní době. Famózně natočený baladický film o lidské zbabělosti a předsudcích. Film, který je jako čirá krůpěj pramenité vody. Nejen jako fanda slovenských filmů šedesátých let jsem si tento snímek užíval. Výborná narativní struktura (byť dnes už neobjevná), naprosto dokonalá hudba Iji Zelenky, ze které skutečně mrazí, neskutečná kamera Vincenta Rosince (ten člověk je zřejmě čaroděj, jinak si nedovedu vysvětlit ty geniální záběry), a konečně vynikající herci v čele s Radovanem Lukavským (do slovenštiny nadabovaným Štefanem Kvietikem) a Gustávem Valachem, kteří podali neuvěřitelně přesvědčivé výkony. (18.04.2009)

„Ty tomu nechápeš. Sú ľudia, ktorí aj keď žijú s ostatnými, zostanú sami.“ Dedinčania zo svojho spoločenstva vyštvú hrnčiara, prezývaného Drak. Po rokoch sa vracia - starší a s páskou cez oko. Väčšina miestnych si myslí, že má niečo za lubom. Niečo zlé, vraj mu to našepkáva pomsta. Keď však treba zachrániť ich stáda dobytka z požiaru, je to nakoniec práve on, kto sa na samovražednú misiu dobrovoľne podujme. Žiada jediné: aby mohol vo svojom dome pokojne dožiť. Lenže, čo ak mu skutočne ide o niečo viac? Drak sa vracia je povinné školské čítanie, z čoho vyplýva, že ste sa mu pravdepodobne vyhli. Novelu Dobroslova Chrobáka v roku 1967 sfilmovalo slovenské štúdio Koliba, staviac na podmanivú, čierno-bielu kameru. Príbeh sa miestami až prehnane potápa do ticha (niekedy nezaznie jedno jediné slovo snáď 10 minút), čo spočiatku pôsobivé, ale potom to začne otravovať a týmto chladným neosobným prístupom, si to film môže pohnojiť u niektorých typov divákov, ktorí by mu aj dali šancu, ale toto ich znechutí. Nepomáha ani jednoduchý scenár, ktorý sa miestami príliš otrocky pridŕža hlavných zásad „slovenskej dedinskej literatúry“ (bezmocnosť človeka voči krásnej, ale drsnej prírode, predsudky davu voči jedincovi, tvrdá každodenná robota, alkoholizmus). Knižku som čítal, páčila sa mi. Film nudil, ale inak šlo o solídne, poctivé remeslo. (01.06.2009)

K vyprávění někdy netřeba slov. Mnohdy stačí obraz, pohyb a výraz. V tomhle filmu se, samozřejmě, mluví, ale mnohem více řekne jen samotná kamera. A naprosto úchvatná hudba, kterou kdybych poslouchal samotnou někdy v noci, tak se poseru strachy a umrznu mrazením. Výpravná stránka filmu je parádní, naprosto mě uchvátila. Že je zápletka, v podstatě samotná dějová linka, hodně prostá vůbec nevadilo, naopak, jen to pasovalo k celému tomu kontextu náhledu do starých (ne nutně dobrých) časů. I to několikaminutové nahánění krav z lesa nakonec mělo své kouzlo. A z dnešního hlediska jedno příjemné pozitivum - spousta známých tváří (od nichž si už ani nepamatujete jméno) "zamlada". (24.09.2015)

Krásny film. Text v obsahu "BALADA O LÁSKE, NENÁVISTI A HĽADANÍ CESTY Z OSAMELOSTI" je presný. Osobne som si najviac užíval tiché chvíle vo filme, bez hudby, chvíle, keď kamera bola statická. Pretože hudba legendárneho Ilju Zeljenku ma, žiaľ, väčšinou rušila, podobne ako rýchle pohyby očí kameramana. Herecky absolútne, istým sposobom by mohol pan Vladimír Michálek urobiť remake s názvom JE TŘEBA ZABÍT DRAKA. Podobnosť čisto náhodná (nemyslené ironicky). Nebyť tých dvoch rušivejších elementov, šlo by o čistý päťhviezdičkový zážitok. (24.05.2009)

Eduard Grečner zde nepochybně lehce šlápl na paty Vláčilovi a Ilja Zelenka na paty Liškovi. Vynikající práce těchto dvou tvůrců, drží film pevně v rukou od začátku až do konce. Tato tvůrčí poctivost, z toho dělá nejen životní film zmíněného režiséra, ale i jeden z vrcholů slovenské kinematografie. Nádherné prolínání dějové linie, mysteriózní hudební doprovod plný šepotu i podivného smíchu, rozhled po kráse tatranské přírody i starodávných zvyků, v některých případech dokonce i rituálů, a celkově silný děj plný napětí z činů zúčastněných, neboť staré křivdy a spory jsou stále zde. Střet morální cti, odvahy i povinnost s počátky byrokratických manýrů místního výboru, který si raději vypije, než by sám zasáhl. Naprostým vrcholem filmu je ovšem Emília...překrásná, herecky zcela dokonalá, přičemž její role skýtá jedno slovo, vyřčené dvakrát...jen pár výjevů, dělající z filmu ojedinělý, silný filmový zážitek... (20.07.2013)