Drak se vrací

Eduard Grečner zde nepochybně lehce šlápl na paty Vláčilovi a Ilja Zelenka na paty Liškovi. Vynikající práce těchto dvou tvůrců, drží film pevně v rukou od začátku až do konce. Tato tvůrčí poctivost, z toho dělá nejen životní film zmíněného režiséra, ale i jeden z vrcholů slovenské kinematografie. Nádherné prolínání dějové linie, mysteriózní hudební doprovod plný šepotu i podivného smíchu, rozhled po kráse tatranské přírody i starodávných zvyků, v některých případech dokonce i rituálů, a celkově silný děj plný napětí z činů zúčastněných, neboť staré křivdy a spory jsou stále zde. Střet morální cti, odvahy i povinnost s počátky byrokratických manýrů místního výboru, který si raději vypije, než by sám zasáhl. Naprostým vrcholem filmu je ovšem Emília...překrásná, herecky zcela dokonalá, přičemž její role skýtá jedno slovo, vyřčené dvakrát...jen pár výjevů, dělající z filmu ojedinělý, silný filmový zážitek... (20.07.2013)

“Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“ – Karel Čapek. Další skrytá perla slovenské kinematografie. Film postavený na kontrastech. Postavy, které by měly co říct, téměř mlčí. Ti, kdo by měli mlčet, mají řečí spousta, ale jsou tak prázdné. V mlčení je neuvěřitelná síla. Stejně jako v činech. Ale činy samy o sobě přesto nedokážou zvítězit nad hloupostí a tmářstvím. Film se odehrává v neurčité době a nejasně vymezeném prostoru. Jako by chtěly říct, že některé věci jsou věčné. A nemají řešení… Jediným východiskem je samota… (25.05.2015)

Zvláštny a zaujímavý film, ktorý som nie vždy a nie vo všetkom chápal. Zhruba som vnímal príbeh, obdivoval reálie i reč, nádhernú Milku Vášáryovú a skvelú hudbu Iľju Zeljenku. Trochu mi prekážalo, že som nečítal Chrobákovu novelu, asi by som bol lepšie zorientovaný. Niekedy mi prekážala kamera, inokedy zvuk, ale možno to bolo zámerom. Takže ostávam pri tom, že to bol zvláštny a zaujímavý film. (27.09.2021)

Tohle dílo má nepopsatelnou atmosféru. Naprosto vychytaná kamera zabírající různé detaily, předměty, hory, obličeje, nebo točící se kolem dvojice Lukavký a Vašáryová - to je prostě na svou dobu velký nadstandart! A nejen na svou dobu! I teď má kamera Vincenta Rosince přímo magické účinky. Klaním se a to nejen před panem kameramanem. Ústřední trojice příběhu - Lukavský (nadabován perfektně Štefanem Kvietikem), Gustav Valach a nádherná 25 letá Emília Vašáryová mají mezi sebou zvláštní poetickou symbiózu. No a vůbec všemu kraluje geniální hudba Ilje Zeljenky (pro mě spolu se Svetozárem Stračinou nejlepší slovenský hudební skladatel), jeho pekelné chorály vyvolávají až rituálně hororovou atmosféru, zejména když Drak (Lukavský) se Šimonem (Valach) přelízají hory, tak hudba tak graduje, že to je až neskutečný a k tomuto filmu dělá více než půlku skvělé práce. Geniální! Takové filmy už se opravdu nikdy nenatočí a já jsem přešťasten, že takové klenoty (zejména v 60. létech) vznikaly. (04.09.2013)

Krásny film. Text v obsahu "BALADA O LÁSKE, NENÁVISTI A HĽADANÍ CESTY Z OSAMELOSTI" je presný. Osobne som si najviac užíval tiché chvíle vo filme, bez hudby, chvíle, keď kamera bola statická. Pretože hudba legendárneho Ilju Zeljenku ma, žiaľ, väčšinou rušila, podobne ako rýchle pohyby očí kameramana. Herecky absolútne, istým sposobom by mohol pan Vladimír Michálek urobiť remake s názvom JE TŘEBA ZABÍT DRAKA. Podobnosť čisto náhodná (nemyslené ironicky). Nebyť tých dvoch rušivejších elementov, šlo by o čistý päťhviezdičkový zážitok. (24.05.2009)